Jste historicky první starostkou městské části Prahy 12. Promítne se změna pohlaví nějak v řízení úřadu? Plánujete vnést na radnici nějaké nové prvky?

Ano, je mi ctí být první starostkou dvanácté pražské městské části a přitakávám, že politika „ženskou rukou“ je jiná. Ženy mají geneticky zakódováno, že spokojenost v životě znamená také si něco odepřít. Naším cílem není mít se co nejlépe, ale naučit této schopnosti přinášet oběti i celou společnost. Pro mě je podstatné, kolik peněz půjde do vzdělávání, sociální oblasti a jaké perspektivy uvidí naše děti v tom mít samy děti. Ženy jako mámy umějí upřednostnit investice do budoucnosti, která přinese ovoce později. Muži naopak dávají často přednost dosažení rychlejšího efektu. K optimálnímu nalezení konsenzu je proto důležitý jak ženský, tak zároveň i mužský pohled na svět.

Konkrétně na radnici dvanáctky je pro mě důležitý hlavně výsledek, a tak se snažím hledat východiska i tam, kde na první pohled téměř nejsou, abych na jedné straně zachovala maximum ze svých představ a na straně druhé našla společnou řeč s koaličními partnery.

Těsně po zvolení jste prohlásila, že končí doba politiků devadesátých let. Jak byste takového politika definovala a čím se tak podle vás odlišují od politiků 21. století?

Z politické scény pomalu ustupují velké zakladatelské postavy devadesátých let a politické strany mají v čele zpravidla nové tváře. Politickým zakladatelům dnešní České republiky patří díky za jejich zásluhy, zejména že přispěli ke svobodné společnosti. Upořádání politické moci se rozlišuje na charismatické a instituční, přičemž to první představuje dominanci vůdce a bez dominantního vůdce se neobejde žádná politická změna. Právě jako ta po roce 1989.