Ve středu vyšel na Novinkách článek pod titulkem „Jourová chce cenzuru médií, zlobí se Britové. Překroutili to, tvrdí eurokomisařka“ a právě jím začíná pravidelný přehled mediálních zajímavostí uplynulého týdne. „Paní Jourová, eurokomisařka údajně za Česko, ačkoli nedávno jsme se zabývali tím, že hned po svém zvolení vyslala veřejnosti signál, že tam v žádném případě není za Česko, ale za celou Evropu, a ať si nemyslíme, že nás tam bude zastupovat. No a paní Jourová čerstvě prohlásila, že je připravena podpořit ‚evropský přístup k médiím založený na kvalitě a rozumné regulaci, pokud to bude třeba‘. Tím se v podstatě vyslovila pro cenzuru tisku v režii Bruselu. Když to prasklo, tak se vymlouvala, že to britští novináři vytrhli z kontextu a že se jedná jen o teoretickou úvahu a konkrétní podoba případné regulace zatím není na pořadu dne,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Nicméně přiznala, že větu o „rozumné regulaci médií, pokud bude třeba“ opravdu pronesla. „Musím říct, že jsem velmi rozhořčen z chování téhle dámy, ať už reprezentuje Českou republiku, Evropu nebo sama sebe, protože taková míra arogance a panovačnosti, kterou předvádí, se vidí málokdy. Ovšem mluví tak celou dobu, co sedí v Evropské komisi, takže to by nemělo překvapit nikoho, kdo ji trošku sleduje. Spíš jsem udiven, že naši novináři, kteří jsou tak citliví na svobodu slova, neustále o ni bojují, bojí se o ni, vykřikují, že je třeba ji chránit před všemi nepřáteli, regulátory a cenzory, tito svatí mužové a ženy z Forum24, z Neovlivní, z Hlídacího psa a podobně, se nepustili jak ti pitbullové do paní Jourové. Protože tohle jsou věty, které se obrátí proti nim,“ myslí si mediální analytik.
Dezinformační a konspirační označení dávejme tam, kam patří
Je třeba si uvědomit, že jmenované servery jsou jednoznačně dezinformační média. „Kdybych vzal úplně doslova paní Jourovou a na chvilku věřil v její dobré úmysly, tak ona usiluje o to, aby se nešířily dezinformace, nepravdy, fake news, hoaxy a je tedy ochotná ‚s velkým osobním sebezapřením podpořit nějakou tu regulaci či cenzuru, když bude nezbytná‘, jak říká. Když už má paní Jourová v Bruselu kolem sebe poměrně hodně lidí, kteří jí slouží, což jsou desítky úředníků a všech možných podúředníků, nosičů tašek, nosičů desek, nosičů svačin a všeho podobného, jak už to tam ti europanovníci mají zařízeno, tak by bylo dobré, kdyby jednoho z těch desítek nosičů všeho možného pověřila třeba tím, že by si sedl a nemusel by dělat ani nic jiného než googlovat a projel si za poslední měsíc či dva třeba Forum24, když už jsem ho použil jako příklad,,“ doporučuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Pak by stačilo porovnat věty, které tam byly napsány, s tím, jak se ty věci skutečně odehrály, co ti lidé, o nichž se tam píše, ve skutečnosti dělali nebo říkali. „No a vypsat jí všechny fejky, kterých se ten web a jeho autoři Jandourek, Šafr, Besser, Hovorková a další dopouštějí. Myslím si, že by paní Jourová ihned dostala velký záchvat inspirace a možná by dokonce urychlila to úsilí směrem k regulaci. Protože takovou horu fejků, jaké se dozvídáme z tohoto webu, aby člověk pohledal. Pokud mám chápat vyjádření paní Jourové v tomto smyslu, tak jako velký nepřítel veškeré cenzury a regulace s ní nemohu souhlasit, nicméně bylo by dobré měřit všem stejným metrem. Tedy ukazovat i na to, kde se lže, kde se nemluví pravda, kde se manipuluje s publikem a potom tedy užívejme slova dezinformační, konspirační a podobně tam, kam opravdu patří,“ nabádá mediální odborník.
Fotogalerie: - Svatováclavská mše
Všichni si musí myslet to samé, všichni musí číst to samé
„Opakovaně říkám, že mezi nejsilnější konspirační a dezinformační média v České republice řadím Českou televizi. Mám pro to samozřejmě hory příkladů, konec konců vydali jsme knihu o všech těch nesmyslech, které vypadly z České televize za posledních pět let, takže důkazy jsou na stole. Když už se paní Jourová začala zabývat médii – v Česku je docela tradicí, že když někdo neumí nic, tak se zabývá fotbalem, politikou a médii, protože tomu rozumí každý, tedy i paní Jourová, ačkoli nevím, jestli se zabývá fotbalem, médii a politikou, bohužel, ano – tak by se měla nechat inspirovat. Narazil jsem na jednu její strašidelnou větu, že média mají sjednocovat, že by se neměla míjet různým hodnocením událostí i osobností. Dokonce tento její výrok daly Novinky do mezititulku. V tom je ten základní problém. Žádná média nemají sjednocovat, média mají přinášet pravdu,“ tvrdí Petr Žantovský.
To, že média – tehdy jenom tisk – mají sjednocovat, prosazoval klasik světové revoluce Vladimír Iljič Lenin. „Dal tisku jasný úkol být agitátorem, propagandistou a kolektivním, tedy sjednoceným, organizátorem. To znamená, že všichni si musí myslet to samé, číst to samé, dostávat porci obrazu světa podle jednotného mustru. Tak to myslel Lenin a takhle to zjevně myslí paní Jourová. Když někdo srovnává Evropskou unii se Sovětským svazem v časech možná vůbec nejhorších, tedy zejména v období zakladatelsko-stalinského, abych tak řekl, tak to srovnání vůbec není liché. Evropská unie jako každý režim, který je v rozkladu, kolem sebe kope. Vzpomeňme na osmdesátá léta, kdy komunistický režim u nás byl v rozkladu a začal dělat největší hlouposti, co mohl. Zesiloval policejní zásahy proti demonstrantům místo toho, aby zahájil dialog, a dojel na to. Evropská unie je na tom nyní úplně stejně,“ myslí si mediální analytik.
Macron nás okřikuje, umravňuje a vyhazuje z Schengenu
Ten pro druhé téma zamířil na web Zprávy Tiscali, kde ho zaujal komentář, který vyšel pod titulkem „Macron by Čechy naládoval do kanónu a vystřelil“ a napsal ho Pavel Jégl. „Autora neznám, ale jeho styl i názory mi velmi konvenují. Komentuje Macronova tvrzení o tom, že ‚země, které odmítají posílit pohraniční stráž Frontex a solidaritu, opustí Schengen. Země, které nechtějí silnější Evropu, si už nesáhnou na strukturální fondy‘. To měl říci pan Macron na tiskové konferenci po neformální schůzce Evropské unie v Salcburku, citoval ho web Politico. Pan Jégl upozorňuje, že na něčem takovém se státníci na summitu neusnesli. Zmiňuje i Macronův napoleonský komplex, s nímž vystupuje jako evropský panovník, jako člověk, který má právo přikazovat každému, co se má, nebo nemá dělat či si má, nebo nemá myslet,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Tomio Okamura
Toto Macronovo vyjadřování mu připomíná nabubřelý a přezíravý postoj jeho předchůdců v prezidentské funkci Jacquese Chiraka a Nicolase Sarkozy. „Ti se chovali k zemím, co jim nešly na ruku, podobně arogantně. Takže jsme znovu jako u prvního tématu u arogance a mocichtivosti. Jenže Macron není – naštěstí – ani Jacques Chirac, který při všech výhradách, které bych k němu měl, byl přece jenom docela funkčním prezidentem, a konec konců ani Nicolas Sarkozy. Macron je prostě jenom loutka v rukou nějakých loutkovodičů. Je to zřejmé a každý jeho krok mně tuhle moji domněnku potvrzuje. Ale zpátky od Macrona k našim médiím. Musím se zase ptát, kde jsou naše média, když nás nějací zahraniční vládci, vůdcové či prezidenti umravňují, když nás okřikují nebo vyhazují ze Schengenu,“ poukazuje mediální odborník na to, že silácká slova pána Elysejského paláce nechala české novináře v klidu.
Psali jsme:
Média při útocích na naši integritu a práva zatím jen mlčí
Neustále se ale diví tomu, oč dnešní Evropská unie usiluje. „Na jedné straně se snaží brzdit brexit, protože jde o hodně peněz, které budou v rozpočtu chybět, což je bolí. Místo 158 summitů ročně jich udělají jenom 157. Bude o jednu žranici míň, když to řeknu hodně lidově. Možná o dvě žranice, nebo dokonce v Bruselu nebude 150 tisíc úředníků, ale jen 140 tisíc, to budou opravdu katastrofální důsledky brexitu. Na jedné straně tedy pláčou, že brexit je špatně a s Jeremym Corbynem, britským to marxistou, plánují – naštěstí marně – opakování referenda, ale na druhou stranu tím, jak se chovají k Polsku, k Maďarsku, jak se Macron teď chová ke všem, co mu nejdou na ruku, jak se chovají k Salvinimu a vůbec k Italům, jako by dávali najevo, že o ty země nestojí. Co jim tam zbude? Kousek Skandinávie, nějaký apendix na Balkáně a potom Francie s Německem,“ přemítá Petr Žantovský.
Jak však víme z historie, Francie a Německo dlouhodobě nikdy nevydržely být spojenci, vždy to bylo o tom, že jeden kohout na smetišti musí zvítězit. „Nechci se dočkat toho, že jenom proto, že Francie má v čele Napoleona Macrona a Německo svazačku FDJ z Karl-Marx-Stadtu paní Merkelovou, bude celá zbylá Evropa pro neschopnost těchto dvou lídrů utopena v krvi, protože zatím vždy to mezi Německem a Francií krví skončilo. Je to velmi varovná situace, kterou podceňujeme. Namlouváme si, že Macron je mladý, sympatický, úžasný lídr a že ho Francouzi milují. Ale my ho nemilujeme a ani nemáme důvod, když se k nám vyjadřuje tak přezíravě. Čekám od našich médií, kdy se tomu začnou věnovat, kdy opravdu začnou psát a mluvit o našich národních právech a nárocích a nebudou vůči těmto naprosto jednoznačným útokům na naši integritu a práva jenom mlčet,“ poznamenává mediální analytik.
Nominovanému upírají právo, které má každý občan této země
U posledního tématu předesílá, že se ho trochu osobně dotýká, a tak je v této věci lehce podjatý. „Mám před sebou dopis, který napsal pan Petr Štěpánek na adresu Rady České televize i Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Jedná se o stížnost na pořad Newsroom ČT24, který odvysílala Česká televize minulou neděli a jehož součástí byl blok věnovaný nominaci pana Štěpánka do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Ta vyvolala velký poprask u lidí, kteří pana Štěpánka z nějakých důvodů nemají rádi. Nikdo se nezavděčí všem, takže by nebylo normální, aby všichni měli rádi pana Štěpánka. Všichni máme přece rádi pouze Tomáše Halíka. Ale pan Štěpánek není naštěstí pan Halík a je to člověk s poněkud strukturovanějším uvažováním a díváním se na svět a také poněkud hubatější a nevybíravější ve volbě slov,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Přitom ho napadá, jestli třeba teď Petr Štěpánek nelituje, že celá ta léta nazýval věci pravými jmény a někdy na hraně korektního vyjadřování. „Podstatné však je, že má stejně jako každý jiný občan této země právo být navržen do takové instituce, jako je rada pro vysílání, když to odpovídá proceduře a zákonu, což zjevně odpovídá. To právo a nárok má. Jestliže nyní vykřikují všechny ty mluvící hlavy vyskakující najednou z děr a objevující Ameriku, že Štěpánek je takový či onaký a protestují proti té nominaci, tak se dopouštějí jedné věci. Ve své zaslepenosti si to asi ani neuvědomují, ale podněcují k porušování zákona. Upírají totiž právo komukoli, třeba Tomáši Halíkovi nebo Petru Štěpánkovi nebo Joudovi z Horní Dolní být nominován někým na funkci, pokud to odpovídá proceduře a právu,“ vysvětluje mediální odborník.
Rádoby seriózní veřejnoprávní médium připustí štvanici
Žasne nad tím, jak je vůbec možné, že Česká televize jako „etalon zákonnosti a seriózního veřejnoprávního zpravodajství a publicistiky“ vůbec připustí štvanici na člověka, při níž zcela zjevně usiluje, aby byl někomu upřen zákonný nárok být nominován. „K tomu dosud řečenému žádnou podjatost necítím. Na Newsroom se nedívám, veřejně jsem oznámil, že Newsroom považuji za dezinformační pořad dezinformačního média. Krom toho Newsroom má tak titěrnou sledovanost, že si nemyslím, že to může mít vůbec nějaký vliv na kohokoli. Jenom se bojím, že to má vliv na politiky a lidi kolem vládnutí, a to neprávem. Většina politiků se novinářů bojí, často zbytečně stahují gatě daleko před brodem a přeceňují vliv médií na veřejnost. To jsme konec konců viděli v obou přímých volbách prezidenta,“ zmiňuje Petr Žantovský.
_profil_top.jpg)
Mgr. Petr Štěpánek
Nejinak tomu bylo v posledních i předposledních parlamentních volbách, kdy se média mohla rozkrájet, aby dehonestovala třeba Andreje Babiše nebo Tomia Okamuru. „Přesto tito pánové a jejich hnutí udělali ve volbách zajímavé výsledky tomu neskutečnému kobercovému náletu ze strany médií včetně České televize navzdory. Takže vůbec české politiky nechápu, proč se novinářů a médií tak bojí, když k tomu není nejmenší důvod. To, že se Česká televize podílí na kampani, je jedna věc. Druhá, o níž chci mluvit a v níž jsem trochu namočen, je věc, k níž došlo v letech 2000 až 2003. V tomhle období se odehrávala arbitráž o televizi Nova mez Českou republikou a žalující stranou, což byl Ronald Lauder a společnost CME, a tu arbitráž jsme tenkrát prohráli,“ podotýká mediální analytik.
Sněmovna i Špidla nahráli Lauderovi, aby shrábl jedenáct miliard
Ronald Lauder se svojí společností investoval přes různé prostředníky do rozjezdu televize Nova. „Tu v té době nevlastnil, ale jenom generálně řediteloval Vladimír Železný. Lauder si investice po celá léta stahoval v podobě zisku z reklamy zpátky. Pak jednoho krásného dne nastal mezi těmito dvěma subjekty klinč. Železný mezitím skoupil s výjimkou Kršákova všechny podíly ve společnosti, která držela licenci na televizi Nova. Podle českého práva smí vysílat ten, kdo je licencorem, ne kdo je investorem. V důsledku toho sporu Železný odnesl licenci k jinému investorovi a začal vysílat jinou Novu a odjinud. Lauder to dal k mezinárodní arbitráži a navzdory tomu, že existovala spousta protichůdných názorů, dokonce i separátních stanovisek, například arbitra Hándla, který zastupoval Českou republiku, tak Lauder arbitráže nakonec vyhrál,“ připomíná Petr Žantovský.
Vyhrál je mimo jiné s odvoláním na to, že Poslanecká sněmovna mezitím zcela protiprávně, jak posléze konstatoval i soud, odvolala celou Radu pro rozhlasové a televizní vysílání kvůli údajnému zavinění této arbitráže ve výši jedenáct miliard korun. „Lauder však vyhrál poslední arbitrážní stání až poté, co Sněmovna potrestala vysílací radu za něco, co neudělala. Dala mu tak do ruky jakýsi mravní bianco šek, a on se mohl u arbitráže ohánět argumentem: ‚Podívejte se, i jejich vlastní Parlament to uznal, že se tam stala tahle nepravost a já jsem v právu‘. Tu arbitráž tedy vyhrál a inkasoval od českého státu jedenáct miliard. Za ty peníze si potom odkoupil od PPF, která zafungovala v roli dočasného vlastníka, Novu zpátky a po čase ji prodal koncernu Time Warner,“ rekapituluje mediální odborník.
Soudruhům z Newsroomu uniklo, co vše se od arbitráže událo
No a jak on, tak Petr Štěpánek, tak dalších jedenáct členů, co sedělo ve vysílací radě, bylo protiprávně odvoláno tehdejším premiérem Vladimírem Špidlou rozhodnutím Poslanecké sněmovny. „Jak Špidla, tak Sněmovna konali v rozporu se zákonem. Soud jsme vyhráli, máme v ruce rozsudek, máme v ruce uznání jednoho ze Špidlových nástupců v roli premiéra, a tedy statutárního zástupce státu, tedy naší protistrany, že skutečně uznává náš nárok, že jsme byli odvoláni protiprávně. Potud kauza, jejímž účastníkem jsem také byl, byť kratší dobu, protože jsem byl do Rady zvolen později než pan Štěpánek, až v roce 2000. Ale díky tomu tu kauzu znám důvěrně. A tak teď koukám, že nám Česká televize tu kauzu prezentuje nepravdivě,“ podivuje se Petr Žantovský.
Přitom veřejnoprávní televize předkládá verzi, kterou tehdy říkali lidé jako Cyril Svoboda či Hana Marvanová. „Ale také Vlasta Parkanová, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek, mohl bych jmenovat desítky a desítky pánů poslanců a paní poslankyň včetně premiéra Špidly, kteří to stavěli tak, že my jsme ti zločinci, kteří připravili Českou republiku o jedenáct miliard. Ale soudruhům redaktorům z Newsroomu zřejmě uniklo, že mezitím proběhly všechny ty události, o nichž jsem mluvil, včetně rozsudku, který je pravomocný už víc než deset let, a postavili to jako kampaň proti Štěpánkovi. To je něco naprosto nehorázného, i když vím, že fungují jako dezinformační a kampaňovité médium. Konec konců, když mě navrhovali do Rady ČTK, tak proti mně také nějakou kampaň vedli. Té volbě nezabránili, jsou z toho smutní,“ uvědomuje si mediální analytik.
Výrok ředitele ČT je mimo jakoukoli slušnou komunikaci
„Vždy, když je od té doby zasedání Rady ČTK, tak tam stepují nějací lidé z Newsroomu a já jim pravidelně říkám: ‚Nezlobte se, s vámi nemám o čem mluvit, protože s dezinformačními médii já nemluvím, to bych se ušpinil‘. A odcházím. Jak to dopadne teď se Štěpánkem, jeho volbou, statečností poslanců při té volbě, nikdo nedokáže odhadnout. Každopádně tak jako tak ho Česká televize poškozuje, poškozuje ho programově, záměrně. Konec konců to, co na jeho adresu vyslovil pan Dvořák jako generální ředitel, je mimo jakoukoli slušnou komunikaci. Je to nepochopení smyslu novinářské profese. Novinář není od toho, aby konal štvanice. Novinář je od toho, aby odhaloval, nikoli zamlčoval pravdu. To jsem zpátky u Jourové. Novinář nemá sjednocovat, ale má mluvit pravdu. Že to nečiní, je jeden z důvodů, proč týden co týden děláme tohle povídání,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
