Vojtěch Bednář zdůraznil, že nejde zdaleka jen o pražskou náplavku, tedy dobře viditelné místo, které se dobře fotí a do kterého se každý velice rád opře. Obává se, že něco podobného se děje napříč Českou republikou – vysvitlo sluníčko, lidé se vydali na procházku a přitom nedodržovali všechna omezující opatření, která by dodržovat měli. Nejde však pouze o to, že nemohou doma vydržet, problém je složitější: „Když máme respektovat nějakou autoritu a nějakou vládu, tak zda to uděláme, nebo neuděláme, je kombinace faktorů. Jedním z faktorů je, jak vnímáme závažně riziko, druhý faktor jsou vnější vlivy a třetí naše vlastní potřeby. Když se tyto faktory potkají ne úplně šťastně dohromady, lidé začnou požadavky, které jsou na ně kladeny, v zásadě ignorovat,“ vysvětlil.
Ukazuje se dysfunkce opatření
Podle sociologa je důležité dodat, že nejde ani o postavení do tvrdé opozice nebo způsobování zla. Češi se chovají tak, jako kdyby se jich opatření a omezení netýkala, a důsledkem je množství lidí a jejich chování například na náplavce, ale i na jiných místech České republiky. Právě zmíněné tři faktory se sešly a navíc nejsou jediné. Patří sem i dlouhodobé uzavření v domovech, omezení pohybu podle hranic okresu, což je v případě Prahy v pěkném počasí komplikovaná záležitost. A tak prostě hledali cestu, jakým způsobem mohou uspokojit potřebu být venku a nějak se rekreovat. „To vede k tomu prvotnímu, že vyjdou ven, začnou se shlukovat a sekundárně se začnou nabalovat další jevy, které jsou negativní. Objevují se s točeným pivem v ruce, vesele konzumují alkohol a dělají celou řadu věcí, které by dělat neměli, a samozřejmě také nedodržují nošení respirátorů a podobně,“ vysvětlil Bednář s tím, že takové chování je poměrně dobře předvídatelné a svým způsobem ukazuje na dysfunkci zavedených opatření. Právě v jejich důsledku dochází k podobnému chování, kterým mohou riziko zvýšit či způsobit.
Bednář se navíc domnívá, že jsme v České republice právě svědky takzvané osvěty strašením. „Nebezpečí koronaviru je vysvětlováno opakovaně a mám trochu podezření, že jedním z důvodů, proč se chovají tímto způsobem, je příliš velké mediální strašení. Existuje něco, čemu se říká osvěta strašením, a spočívá v tom, že chcete přimět lidi, aby se chovali, jak je pro vás správné, tím, že jim budete ukazovat nejhroznější hrůzy, které si dovedete představit. Jenže to funguje jen do určité míry zátěže lidí. Když je zátěž překročena, pak místo, aby nadále poslouchali, vás prostě začnou ignorovat.
Začnou ignorovat to strašení i to, před čím se straší. Budou se chovat opačně, než chcete a očekáváte,“ popisuje jev osvěty strašením pro ParlamentníListy.cz pedagog a publicista. Už delší dobu se mu prý zdá, že jde o případ Česka, což způsobuje snižování sociální adherence, a to vede zase k plné náplavce.
Psali jsme:
Důvody, proč zavolat policii, jsou stejné jako důvody, proč se sdružovat navzdory opatřením
S přeplněnými veřejnými místy v hezkém počasí se navíc policisté setkávají se spoustou oznámení o porušování vládních nařízení. Tedy Češi volají na Čechy policii za to, že se shlukují, nedodržují rozestupy, pijí alkohol na veřejnosti a nenosí respirátory. „Po pravdě řečeno nevím, co je k tomu motivuje, nicméně se v každém případě najde určité množství lidí, kteří když vidí domnělou nespravedlnost, začnou na domnělou nespravedlnost upozorňovat. Zkuste si představit člověka, který jde okolo sdružující se skupinky a uvědomuje si, že svým chováním mohou ublížit sami sobě. Ale to pro člověka není prioritní. Uvědomuje si, že sdružováním mohou potenciálně způsobit více nemocných, tedy delší lockdown. Tedy i on sám, kdo by pravidla nepřekračoval, je bude muset dodržovat ještě delší dobu kvůli nezodpovědnosti těchto lidí. A výsledkem je, že zvedne telefon a zavolá,“ řekl Vojtěch Bednář.
A upozornil na skutečnost, že důvod zavolat policii je paradoxně úplně stejný jako důvod, z jakého jsou lidé na náplavce. „I on chce normální život, i on chce normální fungování. Zatímco strategie několika stovek lidí je taková, že neberou v potaz zákazy a chovají se, jako by neexistovaly, strategie druhé strany je zavolat policii, protože o to dříve dostanu odměnu v podobě uvolněných restrikcí,“ vysvětlil a podotkl, že kam tyto možnosti povedou, bude možné zhodnotit až v budoucnu pohledem do minulosti. Motivem tedy často bývají osobní zájmy člověka, avšak současně sociolog upozornil, že nechce označit lidi za egoisty a nemá na mysli nic negativního.
Za chováním lidí v epidemii, a nejenom v ní, přesto můžeme velmi často hledat ani ne tak vlastní zájmy jako spíše potřeby. „To znamená, že hledáme, jakým způsobem se lidé chovají, co ti lidé potřebují, hledáme, co lidé očekávají, že se stane, a každý z nás hledá, jak to uspokojit a jak být v té situaci nejšťastnější. Když jsme vystaveni velkému stresu nebo zátěži z nové neznámé infekce, neznámých vlastností, máme tendenci potlačit vlastní zájem a upřednostnit ten kolektivní,“ sdělil. To je způsobeno pocitem, že v kolektivním zájmu daleko lépe ochráníme náš vlastní život. Proto Češi před rokem tak usilovně šili roušky, vyráběli domácí dezinfekce a spoustu podobných věcí. Potíž nastane v okamžiku, kdy riziko už není vnímáno jako aktuální, pak člověk couvne zpátky k vlastním potřebám.
Nejsme egoisté, chováme se účelově racionálně
„Nemyslím to nijak zle, nejsme egoisté, řekněme, že se chováme účelově racionálně,“ uvedl Bednář a přidal další obavu, že kvůli aktuálnímu nastavení situace bude spíše docházet k dalšímu snižování ochoty zákazy a omezení respektovat. „Kdosi to velmi trefně nazval spontánní rozvolnění. Otázka je, co to udělá s epidemií jako takovou,“ řekl. A přidal protiakci, tedy řešení, které existuje: aby autorita neřídila věci jen s ohledem na snížení kontaktů, ale na to, co se dá řídit snáz, tedy jak lidi přinutit, aby se chovali bezpečně. „To je věc, která se snáze kontroluje, snáze ovládá a je možné v ní delegovat odpovědnost, tedy převést ji na někoho jiného, než jsou státní represivní složky,“ uvedl.
Sám se ohledně vzájemného udávání nedomnívá, že by šlo o něco nového. Označil to jako viditelné chování, které v sobě máme, jen se běžně neprojevuje na tolik křiklavých případech. A ve chvíli, kdy nastanou vnější podmínky, se křiklavé případy zviditelní. „Ale nic z toho není něco, co by bylo dramaticky nové a pochopitelně to nezmizí tím, že pandemie odezní. Stále to bude existovat, jako to existovalo dříve, jen ne tak viditelně,“ dodává sociolog Bednář. A na závěr přidává doporučení pro vládní politiky, jak Čechy k dodržování omezení motivovat: „Jednoduše je třeba nastavit jasný, konkrétní a srozumitelný cíl, kterému budou lidé věřit a který bude naplňovat jejich potřeby. Říci, kdy jsme schopní se vrátit do normálního života, a pak začít vykonávat drobné, ale důsledné kroky, aby byl cíl naplněn. Když to řeknu jednoduše, každých několik dnů rozvolnit málo významné opatření, ale zároveň s těmito kroky důsledně žádat a vynucovat, aby veřejnost skutečně dodržovala zásady bezpečného chování. Rozestupy, respirátory, dezinfekci a mnoho dalších věcí, které mimochodem lze zavést jako nové. Aby lidé poslouchali, aby viděli cíl. Když ho neuvidí, budou dělat, co dělají teď,“ uzavřel Vojtěch Bednář.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Zuzana Koulová
