Titul vznikal postupně, přičemž na počátku byla povídka, prozradil Kohout během křtu nového vydání knihy o velmi (ne)všedním erotickém vztahu zženštilého muže a zmužilé ženy v pražském knihkupectví Luxor.
„Psána byla v polovině padesátých let na Sázavě, jak se tehdy říkalo, pro pobavení přátel, tehdy zakázaných spisovatelů, jako jsem byl já,“ uvedl Kohout. „Já jsem tehdy psal povídku o velmi plachém a celkově ještě nevyvinutém chlapci pod dvacet let, velmi tvrdě katolicky vychovávaném, který se stane erotickou kořistí zralé ženy,“ upřesnil spisovatel.
Jeden z jeho přátel se ovšem u čtení povídky tak moc bavil, že nutil Kohouta psát stále dál. Nakonec se z původní povídky stala několik set stránková kniha. Půlku románu (pět kapitol) tak Kohout napsal během sedmdesátých let.
Kniha jako celek ale nakonec v té době nevyšla, jelikož Kohout nechtěl jejím humoristickým charakterem narušovat své jiné aktivity té doby, které šly proti tehdejšímu režimu.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Článek obsahuje štítky
autor: Jonáš Kříž
Vy pořád řešíte jen nějakou regulaci obsahu na internetu
Ale řešíte problém i z opačného úhlu, kdy se nejen z internetu vytrácí svoboda slova a názoru? Mě přijde, že se dnes už nahlas nesmí říci, co si opravdu myslíte. Nemyslím nezákonné věci, ale prostě svůj názor, který třeba zrovna vaše vláda nebo většinová společnost neuznává. To ale pak přeci není žá...
Další články z rubriky

4:46 Ceny tak nízké, že se Čech v Itálii začal modlit přímo v supermarketu
Dovolená v Itálii, to je moře, slunce a výborná káva. A také levné a kvalitní jídlo, jak nám potvrdi…
- 19:31 Trump se naštval na Putina: Hezky mluví a pak všechny bombarduje
- 13:13 Pospíšilovi to ujelo. „Vyzradil tajnou taktiku SPOLU“
- 15:00 Ruské ztráty? Analytik nastřílel díry. Vážné
- 8:20 Prasklo to. Válkovi se léto změní v noční můru
- 18:00 „Jedete v dozimetru, bitcoinu, kampeličce“. Jiří Pospíšil neposlouchal rád