„Češi mají co oslavovat, něco méně. Samozřejmě, že je potřeba znát historii. V lecčems nás poučila. Nebylo tak úplně jednoduché, ten pocit toho uvolnění a té samostatnosti. Musíme věřit, že dalších 100 let, aby to zůstalo tak, jak to teď je. Nikdy se nám nedařilo tak dobře jako teď,“ řekl úvodem Gott.
Fotogalerie: - Defilé nejen vojenské techniky
Následně zavzpomínal na konec války, kdy jako pětiletý kluk byl v krytu v Plzni. „Padla na nás spojenecká bomba. Byli jsme v sutinách tři dny a noci. Po téhle smutné zkušenosti se dozvídám, že je konec války. Tak to samozřejmě byly dva pocity, které dodnes ve mně jsou a musím na to kdykoliv myslet, když čtu zprávy,“ dodal Gott.
Kdo podle Gotta vlastně jsou Češi? „Měl jsem díky svému povolání štěstí, kdy jsem poznal některé země. Hodně to bylo pro mě poučné,“ začal zeširoka Gott. „Mohu-li něco říct kritického, tak mně vadilo v zahraničí, když je něco vypočítavého, takový vykuk, tak jsme byli srovnáváni se Švejkem. Tak to je jediná postava, která mi historicky vadí,“ dodal. „Jinak jsem byl mnohokrát hrdý na průmysl první republiky, nebo konec 50. let a bylo to znát i u nás v naší práci. Když přišla 60. léta, tak bylo cítit v každém z nás, že je v nás naděje, že bude lépe,“ mínil. Padesátá léta však podle něj jinak příliš veselá nebyla – vzpomněl například na uměle vytvořené soudní procesy.
Fotogalerie: - Ceremoniál na Vítkově
„Měl jsem štěstí na lidi, potkat ty správné lidi, kteří mě vedli k tomu být úspěšný. Ač na začátku byly velice rozporuplné názory,“ sdělil Gott. V současné době nejsou vzhledem ke zvyšujícímu se počtu zpívajících lidí zpěváci výjimeční. „Kdybych dnes začínal, nevím, jestli bych se prosadil,“ dodal.
„Období normalizace potřebovalo pevné nervy. Člověk, který vystupoval před kamerou, si musel uvědomit, že musí myslet dvakrát nebo třikrát. Když tohle řeknu, je to sestřelitelné – nad tím se muselo přemýšlet. Věděl jsem, co nemám říkat. A držet krok – jen zpívat a mlčet. Otevřená interview se nedala moc dělat, obzvlášť mé názory, to bych skončil už dávno,“ řekl Gott.
A co Karel Gott a listopad 1989? „Byl jsem úspěšný v tom předešlém režimu, tak ti, kteří nebyli spokojeni se sebou, úspěšní lidé mě nekritizovali, jenom ti, kteří měli sami se sebou problém, se chtěli zviditelnit. Bývalí politici – na ně útočit nemohli... A tak se tito lidé pustili do Karla Gotta, do Heleny Vondráčkové... Kdybychom dělali chyby a zpívali falešně, z protestu, možná bychom byli v té době úspěšní,“ svěřil se Gott. Jeho posluchači si podle jeho slov uměli však udělat vlastní názor. I proto byl populární i nadále. „Nostalgie je pořád dnes, a nebýt těch písní z té doby, která byla kritizovaná, tak bych nemohl žádný koncert dělat,“ dodal.
Závěrem se pak Gott vyjádřil k tomu, která historická osobnost z uplynulých 100 let Československa je pro něj nejbližší. „Jmenoval bych Antonína Švehlu, jenž byl z té pětky, které se říkalo muži 28. října,“ podotkl Gott. „On byl jeden z těch tvůrců první československé ústavy, byl poslancem Národního shromáždění, byl ministrem vnitra... On byl ten člověk, který to vytvářel. A jeho charakter se poznal, když se jej snažili přemluvit, aby kandidoval na prezidenta, tak vlastně obětoval svoji kariéru, nechtěl být prezidentem... T. G. Masarykovi tehdy pomohl a podporoval ho, aby on se stal prezidentem,“ vyprávěl Gott.
A co by přál Gott České republice? „Daří se nám hodně dlouho hodně dobře. A to bych si přál, kdyby to takhle zůstalo. Rouhali bychom se, kdybychom chtěli víc. Takhle klid v práci a je to opravdu přání, myslím, že v tom se mnou odsouhlasí mnoho mnoho lidí. To bych přál... A aby byla nálada na muziku,“ uzavřel Gott.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
