To však zvedlo ze židle některé skladatele a zpěváky, kteří se na poslední chvíli pustili do poslanců. Prý je nápad senátorů může připravit až o třetinu jejich zisků. „Za hudební dílo nedostali autoři ani zpěváci v okamžiku jejího vzniku nic zaplaceno. Je tedy našim právem nabízet a prodávat námi vytvořený chráněný obsah, za který a priori nedostáváme zaměstnanecký plat,“ obhajuje současný stav Jiří Vondráček, předseda Svazu autorů a interpretů.
Co to tedy v praxi znamená? Každý, kdo provozuje televizi nebo rádio, musí uzavřít smlouvu s kolektivním správcem autorských děl. Za to, že může vysílat do éteru písničky nebo jiná chráněná díla, platí statisícové a milionové částky. Jenže tím to nekončí. Každá kadeřnice, řezník, zelinář, zubní lékař, advokát nebo neziskový spolek ve svém informačním centru, který jen do podkresu zapne televizi nebo rádio, má podle dnes platného zákona platit Ochrannému svazu autorskému (OSA) i několik tisíc korun. A právě tato zdvojené placení autorských poplatků je dlouhodobě terčem kritiky jak podnikatelů, tak některých politiků.
„Hamižnost OSA nebere konce. Nejenže si před rokem prosadila skokové navýšení autorských poplatků, ale bezohledně vybírá tyto poplatky i tam, kde to postrádá jakýkoliv smysl a význam. Proč by měla každá kadeřnice, řezník, instalatér, architekt, zubař nebo třeba i hasičský či myslivecký spolek, který má ve své provozovně puštěné rádio nebo televizi, platit ročně dalších několik tisícovek, když už OSA jednou zkasíruje ty, kteří rádia a televize provozují?,“ kroutí hlavou senátor Ivo Valenta, který patří mezi nejhlasitějším kritikem OSA a dalších kolektivních správců autorských práv.
„Moje kritika není namířena proti skladatelům a umělcům. Ti si určitě zaslouží, aby za svoji práci byli spravedlivě odměňováni. Ale není možné dále akceptovat nenasytnost OSA, která na základě zákona ročně zkasíruje přibližně jednu miliardu a z toho ji uvízne 150 milionů za nehty. Přitom způsobem rozdělování peněz, které OSA vybírá, je vysoce netransparentní a jsem přesvědčený o tom, že je tunelem za bílého dne, na který doplácí právě tisíce drobných skladatelů a interpretů,“ zlobí se senátor Valenta.
Právě on totiž navrhl, aby se v horní komoře parlamentu doplnila novela autorského zákona o ustanovení, které osvobodí živnostníky od placení autorských poplatků z rádií a televizí ve svých provozovnách v případě, že šíření chráněného díla nemá hospodářský význam. A tento návrh získal v Senátu obrovskou podporu. Pro osvobození živnostníků hlasovalo 56 senátorů, přičemž nikdo nehlasoval proti navrženým úpravám.
Na řadu teď přijdou poslanci, na které se snesla silná umělecká lobby. Internetem běhají petice jak zastánců skladatelů a umělců, tak živnostníků. Nejvíce se přitom skloňuje fakt, že senátní verze zákona odporuje mezinárodnímu právu.
S tím však jednoznačně nesouhlasí senátor Valenta, který připomněl, že tyto námitky především ministerstva kultury byly vyvráceny již na půdě Senátu. „Právní argumentů je celá řada, nicméně připomenu alespoň ty stěžejní. Ústavní soud se v minulosti zastal například provozovatele cykloprodejny, kam si prodavačka přinesla přenosné rádio, a kolektivní správce po něm chtěl poplatky za autorská práva, protože podle něj šlo o veřejnou produkci. Soudní dvůr EU v minulosti také rozhodl, že poplatek nemusí platit zubař, který hraje hudbu ve své ordinaci, protože hudba nemá žádnou souvislost s návštěvností jeho ordinace. Senátní návrh navíc reflektuje judikaturu Soudního dvora EU, který ve věci SCF vs. Marco del Corso jasně konstatoval, že např. pacienty zubní ordinace nelze považovat za veřejnost a tudíž puštěné rádio nemůže být považování za veřejné šíření autorských děl,“ uvedl několik příkladů senátor Valenta.
Umělci a jejich asociace však trvají na tom, že podnikatelé musí autorům za užívání jejich tvorby platit a to v každém případě. „Podnikatel má svobodnou volbu, chce-li ve své prodejně, provozovně, v obchodním centru, v hotelu či restauraci, ve fitness centru nebo ve vlaku poskytnout svým zákazníkům hudební podkres. I když do restaurace zákazník primárně nechodí poslouchat hudbu, provozovatel zákazníkovi zkvalidňuje a zpříjemňuje čas strávený v daném prostřední. Je to jedna z investic do podnikání, tedy jeho nákladová položka. A za to může účtovat svému klientovi adekvátní odměnu dle pozice na trhu v dané oblasti,“ napsal Jiří Vondráček, předseda Svazu autorů a interpretů.
Podle senátora Ivo Valenty je však poplatkový apetit třeba krotit, protože zachází do bizarních rozměrů. „Jen pro zajímavost, OSA např. vybírá autorské poplatky také za každý pohřeb nebo sportovní akce. Za každý pohřeb je to 75 Kč, v případě aerobiku je to 6 Kč za každého návštěvníka, v případě hokeje je to 2,25 Kč za každého návštěvníka. A dokonce OSA vybírá také 150 Kč za každou hodinu tanečních,“ uvedl několik dalších příkladů Valenta.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Barbora Richterová
