Ač pochází ze staré židovské rodiny, byl vychováván velmi konzervativně jako římský katolík. V roce 1989 mu bylo patnáct let, a tak se neúčastnil budování komunismu. Přesto se o politiku vždy zajímal a všiml si zajímavého srovnání s dnešní dobou. „Před rokem 89 bylo rozdělení na ‚my‘ i ‚oni‘ poměrně výrazné, byla tam jasná zeď. Buď ses angažoval v KSČ, byl jsi funkcionář v SSM a tu svoji kariéru na tom nějakým způsobem stavěl, nebo jsi byl proti. Komunistická strana byla jednoznačně definovaná. Zato dnes se můžeš tvářit jako velký demokrat, jako lidumil a člověk, který to s národem a s Evropou myslí dobře, a přitom můžeš být ve skrytu duše bolševik jako poleno. Řada lidí se zaklíná evropskými hodnotami a demokracií, ale ve skutečnosti by mentálně patřili mnohem víc někam do 50. let než do dneška.“
Zbyněk Passer, mladší bratr developera a šéfa firmy Passerinvest Radima Passera, studoval střední průmyslovou školu a následně vysokou školu ekonomickou. „Střední průmyslovka dávala smysl, protože moje rodina, obě větve, měly ve svém podnikání i hospodaření. A to k tomu hospodaření patří. Byl jsem vychováván ještě v době, kdy patřilo k bontonu, že jako chlap bys měl umět pracovat se dřevem a rozeznat hliník od železa, vědět, co se s čím svařit dá a co s čím ne a jak se opracovává skleněná čočka. Tohle všechno mě ta škola naučila. Dala mi základy. Rozklad rolí, který dnes sledujeme, je determinovaný i tímhle. Vidím, kolik mužů není schopno provést si základní věci v domácnosti, a jsem z toho trochu zděšený. Znám řadu žen šikovnějších než muži na toto, a to nám nedává dobrou vizitku.“
Na VŠE potom zamířil především kvůli tomu, že bratr Radim již v té době řídil rodinnou firmu Passerinvest a znalost ekonomie se hodila víc než co jiného. Dnešní ekonomové ale podle pana Passera připomínají spíš meteorology, kteří si také vždy nechávají zadní vrátka, a jak doopravdy bude, se včas nedozvíte. Bude hezky, nebo zaprší...
Z ekonomů má Zbyněk Passer rád rodinné duo Šichtařová–Pikora, kteří neopakují prázdné fráze, ale něco se od nich člověk skutečně dozví. Na rozdíl od oficiálních ekonomických statistik a výstupů. Například o obrovské inflaci neboli znehodnocování eura, které tiskne Evropská centrální banka jako o závod, se mlží, ne-li přímo lže. „Je inflace eura jako blázen. Moje první tankování po zavedení eura v Německu bylo 50 centů za litr. Za 10 eur bylo možné se skvěle najíst a 20 eur byla gáže na celý den. Zkuste dneska udělat s deseti eury něco v Římě nebo Paříži. Reálná inflace je obrovská, ale o tomto odrbávání lidí se nemluví,“ říká vystudovaný ekonom, který se v roce 1998 přimíchal do komunální politiky.
„V roce 1998 za tátou přišel jeden aktivní pán místní, kterému chyběl na kandidátce jeden člověk. A táta mu řekl: Napiš tam na konec mýho mladýho. No a naše celá kandidátka byla celá zvolena. Začal jsem v kontrolním a finančním výboru...“ vzpomíná na svoje politické období, kdy to dotáhl nejprve na místostarostu a poté na starostu. Jak ale přiznává, v roce 2015 tuto část života s úlevou uzavřel.
A to hned z několika důvodů. Jelikož městská část Koloděje spadala pod Prahu, rozhodující pravomoci měl magistrát. „V době, kdy měli Prahu mezi sebou rozdělenou ODS a ČSSD, které byly od sebe nerozeznatelné, penězovody proudily na obě strany. Bez vztahů s politiky se s tebou skoro nikdo nebaví, když nejsi jejich spolustraník. Bylo tam pár výjimek, osvícení radní a náměstci, třeba Pavel Klega. Za nimi když jsi přišel, tak se nad tebou slitovali, a i když jsi neznamenal nic, přesto jsi mohl opravit kus chodníku nebo fasádu. Ale finanční podmínky byly zoufalé.“
Fotogalerie: - Obléhání pražského magistrátu
I proto spoluzaložil hnutí Starostové pro Prahu, které chtělo upozornit na to, že malé městské části jsou v zoufalé situaci, podfinancované a nikdo z velké Prahy se s nimi nebaví. Zjištění, jak funguje velká politika, Zbyňka Passera šokovalo.
„Poprvé jsem tehdy trochu nakoukl do vyšší politiky. To pro mě bylo ještě horší, než co jsem teď popisoval. Například když jsem zjistil, jak fungují takzvaná velká demokratická média. Že se ti lidé nabízejí za obálky s šestimístnými sumami, které když někomu dáš, tak se odvysílá reportáž pro tebe, nebo proti někomu. Že po trhu chodí lidi, kteří dávají nabídky, kdy se kupují a prodávají pozice politických stran ve výzkumech veřejného mínění… My jsme dávali dohromady odborné komise, abychom vymysleli, co s pražskou vodou, s přivaděčem z Želivky, který je v pytli, s parkováním, s chybějící návazností na Blanku... Bylo toho tolik, ale od té doby nevidím, že by se něco dělo. Je to čím dál méně manažerské ve smyslu správy města, a čím dál aktivističtější.“
Paradoxně tak hlavní město fungovalo lépe v dobách rozbujelé korupce s kmotry jako Rittig nebo Janoušek – než dnes. A to z několika prostých důvodů. „Vypadá to, že je politika Prahy o tom, jestli primátor jeden rok vyvěsí tibetskou vlajku a druhý rok duhovou. Ale o tom to doopravdy není. Jsme banánová republika co do schopnosti investora dát dohromady smysluplný projekt. Každý se pořád odvolává a způsobí to takový maglajs, že už to nikdy nikdo nedá dohromady,“ říká Zbyněk Passer s tím, že například situaci na trhu s nemovitostmi nepomohla ani politika České národní banky, která vrhla na trh obrovské množství vytištěných peněz, aby udržela stabilní kurz koruny. „Takže se na trh dostala strašná spousta peněz, díky tomu se rozběhla ekonomika, ale ukáže se to vždy v inflaci. To se projevilo v ceně stavebních materiálů a také prací,“ upozorňuje ekonom. Je to, jako když do svalů napumpujete steroidy – vypadá to možná na první pohled dobře, ale zdravé to není.
Hlavním problémem je ale podle něj neschopnost lidí, kteří vedou město v poslední době. „Kdybych na jedné misce vah porovnal ten systém v době, o které jsem mluvil, kdy vládla ODS s ČSSD, a byla tam spousta klanů, které tahaly prachy a ze všeho braly provize, tak to zní sice strašně, ale tehdy aspoň fungovaly procesy ve městě. Pak ale přišla aktivistická vlna, po které se sice snížila míra korupce, což je na jednu stranu dobře, ale na druhou stranu se s vaničkou korupce vylilo i dítě v podobě odbornosti. Staří úředníci jsou pryč a místo nich tam sedí pirátští klučíci z neziskovek, který o tom městě vědí úplné prd.“
Zbyněk Passer patří mezi lidi, kteří se označují jako klimaskeptici. Jak ale vysvětluje, vůbec to neznamená popírání změny klimatu, jak se snaží podsouvat média a aktivisté, když nemají argumenty. „Lži, manipulace, zkreslení... My skeptici samozřejmě věříme v negativní zásahy člověka a vidíme je, ale jde o to říct si, co se doopravdy děje a co je průkazné. Nevíme, jakou měrou ke změně klimatu přispívá CO2, potažmo člověk. Navíc CO2 přispívá k růstu rostlin. Nevěřícně jsem si nedávno přečetl, že řešení, ke kterému dospěla nějaká poradní skupina pomazaných hlav, je, že se máme zbavit přežvýkavců. A že bychom měli přejít na salátek a mrkvičku a zbavit se krav. Ti mudrlanti zřejmě nikdy v životě neviděli zemědělský proces,“ kroutí hlavou muž, jehož rodina má na Vysočině statek, a tak toho ví o zemědělství spoustu.
„Poslední roky vidím, jak je země tvrdá, prašná, a není vůbec kyprá. Už dlouho jsem nepotkal klasické rozmetadlo hnoje. Potkávám jen traktory na tenkých vysokých kolech, které jezdí stříkat chemii. Ale bez organické hmoty, hnoje, nejsme schopni půdu udržet kyprou a nejsme schopni ji udržet ve stavu, kdy zadrží vodu. To žádná chemie nedokáže. A když nemáš ty nenáviděné krávy, tak prostě nemáš hnůj. A když nemáš hnůj, přijdeš o ornici a nebudeš moct pěstovat ani tu mrkvičku.“ Vysvětlujte to ale lidem z Prahy nebo z Bruselu, kteří mrkvičku viděli jen v obchodě, a kravičku, navíc fialovou, možná na billboardu.
Jako člověka s židovskými kořeny pana Passera mrzí, že pozoruje ve slovanských zemích a národech určitý prvek antisemitismu. „Mně to přijde zbytečné. Třeba naše rodina tady žije stovky let. Jsem katolík a připadám si jako Čech, přesto mi to občas někdo vmete. Je to někdy až smutné.“
Česká republika má podle něj jednu slabinu – jsme zvyklí být apendix. „Apendix na Rakousku, v RVHP a teď i v Evropské unii a v NATO. Zvykli jsme si nebudovat vlastní politiku a čekat na to, do které zadnice zalézt po kotníky a poslušně vykonávat, co se od nás čeká.“ V tomto bychom si mohli vzít příklad právě z Izraelců. „Mají jiný náhled na politickou korektnost. Když se potkáte s Izraelci, máte hned pocit, že jsou neomalení. Krom toho, že vám hned začnou tykat, vás hned začnou upozorňovat na to, co děláte blbě a co by se dalo dělat líp. Z jejich pohledu to ale není projev neúcty. Oni jenom říkají, my jsme malí, obklopení nepřáteli a my musíme vše podrobovat kritice a snažit se to dělat líp, abychom obstáli. To je jistý aspekt, který se mi na nich líbí a který je následováníhodný. Oni říkají, že si nemohou lhát do kapsy třeba kvůli multikulturalismu...“
I v Izraeli se ale vede ideologický boj mezi konzervativci a liberály, a univerzity chrlí mladé liberální absolventy, kteří podřezávají vlastní zemi větev. Jak podotkl moderátor Stanislav Novotný: „Boj se vede uvnitř našich společností. Izrael má ale aspoň sebevědomí.“
„Musíme si říct, že bolestivé části historie často přicházely ze Západu. Je dnes moderní říkat, že nás okupovalo Rusko. V první řadě nás po roce 48 nikdo neokupoval, my jsme si ve volbách svobodně jako idioti vybrali komunistickou stranu, a okupoval nás SSSR, a to není Rusko. Taky se bavíme o fašistech a nacistech a neříkáme jim Italové a Němci. Byly to určité směry a politika v nějaké době. Co se týče aliančních podrazů, užili jsme si jich dost od Anglie a Francie,“ uzavírá Zbyněk Passer. „Jsme střední Evropa a měli bychom si vybírat. Bruslit v tom. Chránit své zájmy. A využít své polohy a vytvářet most mezi Západem a Východem.“
Pořad Na prahu změn, který si můžete poslechnout zde, každý týden poslouchá a shrnuje Milan Vidlák, šéfredaktor, vydavatel a autor časopisu Šifra. Nezávislý měsíčník vychází v tištěné i digitální podobě, www.casopis-sifra.cz
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
