Začíná přituhovat. V Německu ve 30. letech a u nás po druhé světové válce se odehrávaly povědomě podobné události. Vládnoucí totalita v obou případech zahájila frontový útok na své ideové protivníky. Nejprve to postihlo intelektuály, umělce, vědce. Z Německa byli, často pod záminkou židovského původu, ale nejen, vyháněny největší osobnosti svých oborů - od Alberta Einsteina po Thomase Manna, zástupy dalších končily v koncentračních lágrech. Komunistický režim podobné nebezpečné živly také nejprve přiměl k emigraci, aby je pak mohl náležitě tupit a dělat z nich vlastizrádce, a ty zbylé, třeba katolickou inteligenci, zavíral nebo věšel.
Foto:
archív autora
Popisek: klávesnice
reklama
To však, jak víme, byl jen předstupeň dalšího vývoje. Po intelektuálech nastoupila druhá vlna, zaměřená proti úspěšným podnikatelům. Německo to opět vzalo před židovskou záminku, u nás se „znárodňovalo“ už bez záminky. Prostě se danému podnikateli dala psí hlava, zabavil se mu majetek, byl vyhnán do ciziny nebo uvězněn. Jeho majetek, zpravidla dosažený dlouholetou pílí, umem a pracovitostí, spadl příslušnému režimu do klína. A pak z toho profitovali v Německu samozvaní Vůdci všehomíra vedení paranoidním šílencem Adolfem Hitlerem, kdysi též matlalem idylických rakouských krajinek, a u nás primitivní opilecká sqadra kolem zákeřných Gottwaldů, Širokých atd.
Proč tyto dostatečně známé věci připomínám? V Hospodářských novinách totiž vyšel článek s titulkem „Dráčik v hledáčku policie. Majitel hračkářství šíří dezinformace a není v tom v českém byznysu sám.“ Autor toho článku hned v úvodu píše: „Předpokládat, že když někdo v liberální demokracii a kapitalismu vydělal spoustu peněz, bude takové nastavení společnosti automaticky podporovat, by byla chyba. Vrcholový český byznys je pestrou škálou názorů a postojů, které v určitých případech sklouzávají do extrémů, k dezinformacím a verbálnímu boji proti establishmentu. Mezi úspěšnými podnikateli, včetně miliardářů, se objevují jednotlivci, kteří věří konspiračním teoriím, hlásají fake news, znevěrohodňují média, brojí proti očkování či homosexuálům nebo sympatizují s představiteli politických stran, v jejichž rétorice se objevují nenávistné tóny.“
Aby bylo jasné, jak je to se jmenováním ministrů? Zda je prezident musí či nemusí na návrh premiéra jmenovat? Navrhnete upřesnění zákona? Ostatně proč by to měl řešit soud, když od tvorby zákonů jste tu vy politici? A kde je podle vás pravda? Musí nebo nemusí prezident jmenovat automaticky toho, koh...
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.