Třicátého května byl podle ukrajinských médií v Kyjevě zastřelen ruský opoziční novinář Arkadij Babčenko. Den poté však týž Babčenko vystoupil živý a zdravý na tiskové konferenci s náčelníkem ukrajinské tajné služby SBU Vasylem Hrycakem.
Útok prasečí krví
SBU se prý před dvěma měsíci dozvěděla o velké operaci ruských tajných služeb, jejichž cílem prý bylo zlikvidovat opozičně smýšlející Rusy a to především novináře a blogery, kteří otevřeně kritizují ruskou vládu. Plánovaná vražda Babčenka byla prý její součástí.
SBU útoku prý zabránila tak, že po měsíčním nácviku v rámci zvláštní operace zinscenovala Babčenkovu vraždu. Maskér ho nalíčil, vybavil prostřeleným tričkem a polil prasečí krví. Naaranžovaného Babčenka pak nalezla u vchodu do kyjevského bytu jeho manželka. Vypadalo to, že byl několikrát střelen do zad a zemřel cestou do nemocnice, protože jeho smrt prý konstatoval lékař.
Srovnáme-li postup SBU s postupem české policie v případu chystané vraždy Sabiny Slonkové, podobá se ukrajinská story cedníku – vyjma ovšem toho jediného špílce, který je nepřehlédnutelný.
K chycení a usvědčení najatého vraha i organizátora opravdu nebylo nutno celý případ „v reálném čase“ zveřejňovat, obzvláště není-li ještě kompletně došetřen, což zveřejněné dílčí výstupy jasně naznačují. Naopak – zveřejnění kauzy účinně zabrání jejímu důkladnému došetření (tedy pokud celá kauza nebyla pouze autorským dílem SBU, pak by skutečně nebylo co šetřit).
Jediným reálným důvodem ke zveřejnění celého případu – jak to už u hybridních útoků bývá – bylo dříve, než se jakákoliv vhodná událost došetří, hlasitě označit někoho za viníka a pak to stokrát opakovat, až se to vryje lidem do podvědomí. A pak, s odstupem, aniž by se cokoliv došetřilo, se na tu kauzu znovu a znovu odkazovat, že již tehdy byl dotyčný podezřelý, jako by to byl fakt.
Tomuto postupu se lidově říká uplést (v lepším případě) z ničeho bič a ještě s ním zapráskat. V horším případě, jako je tento, však je ten bič upleten z exkrementů a po zapráskání smrdí strašně moc lidí.
Podvedený agent
Údajný organizátor novinářovy vraždy, nyní již zatčený ukrajinský občan, zbrojař s nadstandardními vztahy s ukrajinským ministerstvem vnitra, spolupracovník ukrajinských a údajný prostředník ruských tajných služeb Borys Herman, nabídl prý vykonavateli útoku 30 tisíc dolarů a polovinu mu prý vyplatil jako zálohu. Podle šéfa SBU Hrycaka přitom onen organizátor dostal od ruské strany 10 tisíc dolarů.
Už zde tedy něco nesedí. Předání peněz organizátorem vykonavateli snad mají Ukrajinci zadokumentováno, to by jinak nestáli vůbec za nic. Lze předpokládat, že mají zachycenu i onu předávku peněz od ruské strany, když o ní tak dobře vědí. Jestli ne, nestojí ani za starou belu.
Ovšem jestli to mají tak pěkně zdokumentované, mohli by vysvětlit, proč jejich spolupracovník Herman doplatil vykonavateli ze svého 5 tisíc dolarů? Vždyť od Rusů dostal údajně jen 10 tisíc, a zálohu již vyplatil ve výšce 15 tisíc! Kdo tedy měl kromě Rusů – je-li to vůbec pravda – na vraždě Babčenka ještě zájem? Někdo třetí tu musí být!
Organizátor Herman podle SBU jako exekutora naverboval muže, který se na straně ukrajinských vládních sil účastnil protipovstalecké operace na východě Ukrajiny (ATO). Podle Hermana však Oleksije Cymbaljuka vybrala sama SBU. Nicméně Cymbaljuk je kněz a „všem prý bylo jasné, že okamžitě poběží na SBU a všechno řekne“, protože člověka zabít nedokáže.
Cymbaljuk ale 15 tisíc dolarů na vraždu od Hermana přijal, což bylo zřejmě zdokumentováno, a nebyl ani zadržen, natož dán do vazby?
Podle advokáta se Herman mohl stát obětí provokace SBU, pro kterou však pracuje, jak místopřísežně prohlásil před soudcem, který rozhodoval a také rozhodl o jeho vazbě. Pomáhal prý vyšetřovat „odhalování aktivit Ruska na ukrajinském území, zaměřených na změnu ukrajinské vlády, související toky peněz, prostřednictvím koho a komu plynou, jaké politické strany a jací činitelé jsou jimi financováni, jak se vytvářejí zásoby zbraní a vše ostatní“. Člověka maně napadne, jestli toho třeba nevyšetřil příliš moc a jestli tato aféra není současně cestou, jak se SBU zvídavého šťourala elegantně zbaví, s tím, že ještě naposled poslouží.
Psali jsme:
Zloděj křičí chyťte zloděje!
Ukrajinský prezident Petro Porošenko pogratuloval SBU „k bleskové operaci, díky níž zachránila život ruskému novináři Arkadiji Babčenkovi. Ukrajinské bezpečností složky jsou každým dnem silnější v boji proti ruské agresi a všem projevům hybridní války na Ukrajině. Moskva se ale pravděpodobně neuklidní – nařídil jsem proto nepřetržitou ochranu pro Arkadije a jeho rodinu.“
Celá akce vzbuzuje mnoho pochybností, ale Babčenko bude nyní v mediální izolaci, aby ho nedohnaly protivné otázky a nevyklouzla mu třeba pravdivá odpověď – podobně jako v případě Skripalových.
I liberální list Vedomosti je na rozpacích: „Po představení takové úrovně bude těžší důvěřovat nejen zprávám médií, ale i oficiálním potvrzením od prvních mužů státu. V dlouhodobé perspektivě to nejen zabíjí důvěru k ‚potvrzeným“ informacím, ale stírá se i tenčící se hranice mezi skutečností a výmyslem.“
Podstatné je, že právě to stírání hranic mezi pravdou a lží je údajně onou definicí „hybridní války“, což tvrdí propagandisté, snažící se přitom za celosvětové hybridní centrum označit právě Rusko!
Není však pochyb o tom, že ona hybridní kampaň je vedena proti Rusku, se stále se zvyšující frekvencí, a má podle některých odhadů vyvrcholit v době konání fotbalového šampionátu v Rusku.
Psali jsme:
Zrádný výsledek
Závěr je přesně ve stylu výroku ministra vnitra Arsena Avakova, adresovaného „pseudomorálním“ kritikům této kauzy z ciziny. Strážci zákona se podle Avakova nebudou řídit veřejným míněním, ale udělají vše, co budou považovat za nutné pro uchování klidu v zemi. Dobré si pamatovat.
Mluvčí ukrajinského generálního prokurátora vysvětlila, že se to „muselo zinscenovat, abychom až k závěrečné tečce dotáhli fakt, že tu byla zakázka (na vraždu) a že byla splněna, abychom získali od zákazníka seznam 30 lidí (určených k likvidaci kromě Babčenka)“.
Generální prokurátor Jurij Lucenko dodal, že se skutečně podařilo získat dostatek faktů svědčících o tom, že si vraždu objednalo Rusko.
Média, která se však bez ohledu na své sponzory a politickou profilaci globálně cítí celou akcí dotčena až uražena, jsou mnohem skeptičtější a lze očekávat, že údajné výsledky onoho dalšího protiruského fejku nebudou ukrajinským úřadům papat tak ochotně, a s navijákem už vůbec ne.
S odvoláním na nejmenované zdroje z justice se objevují názory, že vyšetřovatelé ve skutečnosti nemají jasné důkazy, zda Rusové, se kterými se údajný organizátor vraždy stýkal, byli skutečně z tajných služeb.
The Washington Post napsal, že cíl byl sice hezký, ale použité prostředky „zmenší již tak mikroskopickou důvěru, kterou Ukrajinci mají ke své vládě a médiím“.
A The Guardian varuje, že až bude zase „zastřelen nebo otráven nějaký kritik Kremlu, vyvstane otázka: opravdu je mrtvý?“.
I válečná zpravodajka LN Petra Procházková soudí, že „až čas ukáže, jestli toto divadlo a hazardování s city lidí mělo, či nemělo smysl“. A že Ukrajina bude muset případ ještě vysvětlit. „Doufám, že ukrajinská SBU si je dobře vědoma rizika, kterou tato operace znamenala. Že přinese pádné důkazy a vysvětlí důvody, proč opravdu musela sehrát toto divadlo, kterého jsme se museli nedobrovolně účastnit.“ A dodala, že si nemyslí, že „v Kremlu sedí nějaký likvidační tým a ukazuje na vybrané novináře, které pak komando smrti vraždí“.
A ještě douška ohledně „české stopy“. Babčenko se na tiskové konferenci ohradil proti tvrzení českého ministerstva vnitra, že nežádal o žádnou formu trvalého nebo přechodného pobytu v Česku. Tvrdil, že se tak snažil učinit ... přes nizozemské velvyslanectví!! Žádost o pobyt se přitom podle zákona podává v zemi, ze které žadatel pochází či ve které dlouhodobě pobývá. I to o něčem svědčí.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jan Schneider
