„Za ušním boltcem byla malinká střelná ranka. A pak byl shozen z okna. V té době se o tom nesmělo mluvit,“ vyprávěla vzdálená příbuzná po několika desítkách let. Mluvila také o dalších detailech, které se týkaly zaměstnance – kuchaře. Ten dělal, že spí.
S dámou, která dožila v pražském domově důchodců, jsme byli ke konci jejího života v kontaktu přes jejího synovce Miroslava Šefla. Ten je rád, že se vyšetřování smrti Jana Masaryka opět otevřelo. „Je to správně, protože v potaz mohou přijít úplně nové informace. Historie pak může vypadat jinak. Život mě naučil…,“ podotkl k tomu.
On sám je opatrný k tomu, aby cokoli hodnotil: „Ale lidé, kteří se o to enormně zajímají a stáli u toho, vědí samozřejmě víc než já.“ Tím byl i jeho strýc Imrich Masaryk – manžel Marty, který měl s bratrancem Janem dobrý vztah – psali jsme podrobně v textu „Estébáci ne! Poslední přání Masarykovy příbuzné. Týká se rodinných hrobů“. „Když šel strýc Imrich ráno do práce, tak už nikam nesměl,“ dodává Šefl, co také teta říkala.
Po strýcově smrti v roce 1983 – a poté, co se mohl vrátit z emigrace po roce 1989 – světoběžník Miroslav Šefl o masarykovské historii dalekosáhle debatoval se svou tetou až do její smrti letos v únoru. Ta opatrovala, co se dalo, a to i z období, kdy její manžel Imrich pracoval v prezidentské kanceláři Edvarda Beneše.
Tutlat, tutlat, tutlat. Ale dnes…
Šefl se sice – jako nezúčastněný – zdráhá více záležitost komentovat, ale o tom, co o smrti řekla jeho teta Marta, přemýšlí do hloubky: „Logický pochod myšlenek není důkazem u soudu, a zároveň za něco, co logické není, vás nikdo neodsoudí… takže – In dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného)…,“ poznamenává.
„Koho tady budou dneska hodnotit? Ale je potřeba, aby to veřejnost věděla. Dělala se obdukce (ohledání mrtvoly pitvou za účelem studijním, diagnostickým nebo soudním, pitva)? Nemohla. Byl pohřeb žehem. Nevím. Podílel se ještě někdo? Nemyslím oficiální verzi,“ přemítá a přemýšlí nahlas:
„Třeba i ten zbytek malé kulky by bylo možné najít… tehdy se to muselo tutlat, tutlat, jinak…“
Sebevražda prý nepřichází v úvahu
Marta Masaryková byla každopádně přesvědčená, že sklony k sebevraždě Jan Masaryk rozhodně neměl: „To vůbec ne! Miloval děti a podobně.“ Jan Masaryk byl mimochodem věřící a jeho víra se k sebevraždě příznivě nekloní.
Hezký vztah k dětem měl i Imrichův strýc – prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Imrichovy sestry například v dětství zval i k sobě do Lán, jak dokládá fotografie (níže), kterou měla Marta Masaryková v domově důchodců pověšenou až do letošního února a synovci ji věnovala těsně před smrtí.
S T. G. Masarykem na fotografii jsou členové Herbertovy rodiny a sestry Imricha Masaryka. Obrazy až do února visely v domově důchodců u Marty Masarykové, manželky Imricha – bratrance Jana Masaryka „z druhého kolene“. Foto: Lucie Bartoš
Jedna z dívek přišla o život velmi brzy, a to při kruté nehodě. Během oslavy narozenin spadla do mlátičky a ta ji rozsekala. I takové detaily dokázali masarykovci odžít v rámci rodiny, aniž soukromá neštěstí nevhodně vyplula na veřejnost jako senzace pro bulvár.
Další dvě záhady
Záhada, na kterou si veřejnost ještě musí počkat, se týká mimo jiné zapečetěné obálky s posledními slovy 1. československého prezidenta, která zaznamenal jeho syn Jan. Od 10. března 2020 počítaje si na ně musíme počkat ještě pět let, šest měsíců a osm dní. Odpočítávání lze sledovat na stránkách Národního archivu.
V roce 2005 předal Antonín Sum, osobní tajemník Jana Masaryka, vedoucímu Oddělení fondů nestátní provenience a archivních sbírek Národního archivu Jiřímu Křesťanovi zalepenou obálku s nadpisem „pečeť do r. 2025“ a sdělil, že uvnitř jsou slova T. G. Masaryka, která si Jan Masaryk zapsal u otcova smrtelného lože. Odpočítávání, kolik času ještě zbývá do otevření záhadné obálky, zahájil archiv na svých stránkách v roce 2017.
V březnu jsme si připomněli také výročí narození T. G. Masaryka. Ve sbírkách Národního muzea – Českého muzea hudby byl shodou okolností objeven zcela unikátní fonografický váleček s autentickým záznamem hlasu Tomáše Garrigua Masaryka. Jedná se o jeho nadčasový projev o potřebách národa a státu, který přednesl 7. března 1930 v den svých 80. narozenin na Pražském hradě. Projev si můžete poslechnout zde.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
