„Za ušním boltcem byla malinká střelná ranka. A pak byl shozen z okna. V té době se o tom nesmělo mluvit,“ vyprávěla vzdálená příbuzná po několika desítkách let. Mluvila také o dalších detailech, které se týkaly zaměstnance – kuchaře. Ten dělal, že spí.

S dámou, která dožila v pražském domově důchodců, jsme byli ke konci jejího života v kontaktu přes jejího synovce Miroslava Šefla. Ten je rád, že se vyšetřování smrti Jana Masaryka opět otevřelo. „Je to správně, protože v potaz mohou přijít úplně nové informace. Historie pak může vypadat jinak. Život mě naučil…,“ podotkl k tomu.

On sám je opatrný k tomu, aby cokoli hodnotil: „Ale lidé, kteří se o to enormně zajímají a stáli u toho, vědí samozřejmě víc než já.“ Tím byl i jeho strýc Imrich Masaryk – manžel Marty, který měl s bratrancem Janem dobrý vztah – psali jsme podrobně v textu „Estébáci ne! Poslední přání Masarykovy příbuzné. Týká se rodinných hrobů“. „Když šel strýc Imrich ráno do práce, tak už nikam nesměl,“ dodává Šefl, co také teta říkala.