Reálný růst průměrné mzdy se zbrzdil na 4,6 procenta. O rok dříve to bylo 6,6 procenta. I když kupní síla zaměstnanců roste a zvyšuje se jejich životní úroveň, tempo růstu klesá. Na trhu práce bude v budoucnu docházet k výraznému dělení na kvalifikované a nekvalifikované pracovníky. Ti, kteří budou i nadále žádaní a pro firmy nenahraditelní, se budou mít dobře. Jen se nesmí bát si říct o vyšší mzdu. Nekvalifikovaní zaměstnanci prožívají jedno z historicky nejlepších období, jejich situace se však do budoucna bude zhoršovat.
Mohou být Češi se současnou životní úrovní spokojeni?
Spokojenost je dána subjektivním vnímáním. Někteří lidé mají nízké příjmy a jsou spokojení se svým životem. Jiní mají příjmy extrémně vysoké a stále jim to přijde málo a v životě nejsou spokojení. Současné příjmy českého obyvatelstva bohatě stačí k uspokojování všech základních potřeb i s možností spořit si na horší časy. To, že mnozí lidé jsou zblbnutí reklamou a pořád jim přijde, že mají málo, je dáno tím, že se srovnávají se svým okolím. Mnoho lidí by bylo spokojenějších, kdyby své životy přestali žít pro druhé a začali je žít pro sebe.
Státní rozpočet byl v květnu schodkový o 51 miliard. Vláda navíc využila 18 miliard ze starého Privatizačního fondu, vše v době, kdy se ekonomice velmi daří. Je toto chování rozpočtově zodpovědné?
Míra zadlužení České republiky vyjádřená jako poměr veřejného dluhu vůči HDP klesá a již se blíží úrovni před světovou ekonomickou krizí. Hospodaření veřejných rozpočtů jako celku je zdravé. Samotný státní rozpočet hospodaří s mírným schodkem, který však je pod kontrolou. Větší problém než v samotné výši schodku vidím v jeho struktuře. Do budoucna bude nutné zbrzdit výdajovou stranu státního rozpočtu, propustit nadbytečné úředníky a reformovat školský systém.
Ministryně financí Alena Schillerová navýšila spotřební daně u tabáku, alkoholu a hazardu. Češi prý díky lepší životní úrovni konzumují více lihovin a také častěji kouří. S návrhem souhlasí také opoziční ODS, jedním dechem ale dodává, že jde o příznak toho, že vládě dochází peníze. Je na místě brát občanům více z kapes?
Lidem je z kapes bráno víc než dost. Není od věci upravit daňový systém a více zdanit neřesti. Toto opatření by však mělo být doprovázeno dalšími, které budou snižovat daňovou zátěž. Celkově by přitom daňové zatížení mělo zůstat stejné či dokonce mírně klesnout. Vláda by měla odřezávat sádlo a zeštíhlit. Bohužel však jde cestou menšího odporu a místo propouštění nadbytečných úředníků si chce od lidí brát ještě více peněz.
Součástí balíčku je i návrh resortu financí na 15% daň na sázkové výhry nad 100 tisíc korun. Její problém spočívá v tom, že se daní nikoli čistá výhra, ale celý objem peněz. Pokud tak sázející vsadí 100 tisíc na událost s kurzem 1,1, vyhraje sice v případě trefy 10 tisíc, obratem ale musí zaplatit 15% ze 110 tisíc, tedy 16,5 tisíce korun a na celé transakci prodělá. To samozřejmě nedává žádný smysl. Jak je možné, že tak nedomyšlená věc projde schvalovacím řízením?
Bohužel je v naší zemi vytvářeno mnoho nekvalitní legislativy. Bylo by lepší vytvářet výrazně méně zákonů ve vysoké kvalitě. Systém, ve kterém jsou neustále přijímány novely zákonů, protože se opravují legislativní zmetky, vytváří nesmírně komplikovanou právní džungli, ve které se přestávají vyznávat samotní právníci. To je špatně a má to negativní dopady na vývoj ekonomiky.
Rozšiřuje se propast mezi penzemi mužů a žen. Zatímco průměrný důchodce muž si přijde na 14 627 Kč, průměrná důchodkyně dostává jen 12 143 Kč. Jde o problém, kterým by se vláda měla zabývat?
V loňském roce se ze státního rozpočtu vydalo na důchody 433,8 miliardy korun. To, jak se tyto peníze přerozdělí mezi penzisty, musí zajímat každou vládu. Mezi výší důchodů mužů a žen existuje významný rozdíl. Rovněž však existuje rozdíl v délce pobírání důchodů u mužů a žen. Málo se přitom mluví o tom, že ženy z důchodového systému celkově vyčerpají více peněz než muži, kteří do důchodového systému přispívají větším dílem.
Pomohlo by, kdyby vláda oprášila například návrh na společný vyměřovací základ penzí? Tímto návrhem se již v roce 2015 zabývala předchozí vláda, leč tehdejší ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD) jej shodila ze stolu.
Správně fungující důchodový systém musí mít svou motivační složku spočívající v zásluhovosti. Lidé, kteří do systému zaplatí více, by z něj měli i více čerpat. Jestliže budeme tento základní princip oslabovat nápady jako je společný vyměřovací základ, vytvoříme tím spoustu nových problémů. Vhodnější je nastavovat rovné podmínky pro ženy a muže již v produktivním věku. Čekat až na výpočet společného vyměřovacího základu penzí je hloupé, například z toho důvodu, že mnoho manželství se rozpadne ještě před nástupem do důchodu.
Co říkáte na možnost paušálního zvýšení důchodu za každé vychované dítě o pevnou částku?
Důchodový systém by měl zohledňovat výchovu dětí. Paušální zvýšení důchodu za každé vychované dítě je jedním z nejjednodušších způsobů, jak toho dosáhnout. Existují však i propracovanější způsoby. Například lze rodičům v důchodu dávat procentní část ze mzdy dětí. Tím se zohlední, jak rodiče své děti vychovali a jak následně jejich děti uspěly na trhu práce.
autor: Marek Korejs