Už po první pandemické vlně data ukázala, že došlo až k trojnásobnému růstu rizika sebevražd, ke zvýšení rizika duševních onemocnění a depresí. Po roce pandemie nejnovější studie ukazují, že oproti loňskému jaru, kdy jsme mysleli, že nejkřehčí jsou osamocení senioři a podobně, teď se ukazují jako nejzranitelnější mladší a střední věkové kategorie zdravotníků, těch, kteří zkrachovali, přišli o živnost, museli zavřít, museli nuceně přestat chodit do práce a ztratili existenci.

„U těchto jmenovaných je riziko výskytu jakékoliv duševní poruchy na základě této studie o více než 50 % vyšší, na rozdíl od těch méně zasažených,“ podotýká psychiatr.

Zdroje obav, které dopadají na psychiku jedince, se v průběhu pandemie mění. Když to celé začalo, největším zdrojem obav, úzkosti a stresu byl strach z neznáma, z infekce.