Kdo z vybraných politiků má Vaši největší důvěru? (dle abecedy)Anketa
„Člověk je dotykový druh. My jsme zvyklí se poplácávat, objímat, líbat, na potkání... je to dáno. Jenomže každý člověk musí vědět, ke komu si to může dovolit, a ke komu ne. Samozřejmě, já jsem měl řadu kolegyň, kde by mě v životě nenapadlo, abych je plácal po zadku. Protože vím, že by jim to bylo nepříjemné,“ řekl.
„A jak to víte?“ ptal se ho Veselovský. „Protože mám dostatečně vyspělou sociální inteligenci,“ odvětil Uzel – že on opravdu pozná, že by ženě vadilo plácnutí po zadku. „A pokud to nepoznám, tak od ní očekávám – pane doktore, tak toto prosím už víckrát nedělejte – a já udělám dva kroky dozadu a omluvím se, samozřejmě,“ dodal Uzel.
Zároveň zastává názor, že za některá znásilnění si mohou ženy samy. „Žena popíjí s nějakýma dvěma parťáky, potom je oba o půlnoci pozve k sobě domů v podnapilém stavu, že tam spolu budou komunikovat. Nevím, jestli předpokládá, že se bude recitovat poezie... Jakmile je ona schopná jednoho nebo dva podnapilé lidi pozvat k sobě do soukromí, tak musí počítat, že to pravděpodobně nemusí dopadnout dobře,” popsal konkrétní příklad, když ženy nedomýšlejí, jaké následky může jejich chování mít.
Vyloučil, že by zlehčoval sexuální násilí, tak jak o něm napsal filmový kritik a feminista Kamil Fila. „V žádném případě sexuální násilí nezlehčuji. Kamil Fila vychází pravděpodobně jenom z úzkého segmentu mého působení, a sice z populární literatury, zábavné... pokud by četl moje vědecké práce nebo soudní znalecké posudky, tak nemůže takovouto věc tvrdit,“ argumentuje sexuolog.
V současné době podle Uzla vázne seznamování. „Nakonec to dospěje k tomu jako v některých amerických univerzitách, když mají ve školním řádu, že pokud chce student studentce sundat podprsenku při milostné schůzce, tak se jí musí zeptat a musí doslovně obdržet výslovný souhlas,“ připomněl Uzel. Což je veskrze špatný model sexuálního seznamování a sexuální schůzky. „To musí vyplynout z té situace,“ míní Uzel a uvádí, že on sám to pozná. Nevylučuje však, že to mnoho lidí nepozná.
„Co je špatného na tom se ženy zeptat, jestli se mnou chce mít sexuální styk?“ ptal se dál Veselovský. „Za mých mladých let se nikdo neptal. Doba se mění, já si myslím, že to potom postrádá jakousi tu snahu po objevování... ten seznamovací mechanismus sexuální je zřejmě asi různorodý a k nám začínají přicházet ty přísnější normy. Já je akceptuji...“ dodal Uzel.
Závěrem připomenul, že chlap je od přírody zkrátka zvíře. „Jsme ale samozřejmě vychovaní, máme druhou signální soustavu a my to regulujeme,“ poznamenal. Za samozřejmé pak považuje právě to, aby se každý člověk choval slušně a vychovaně.
Server iROZHLAS.cz v návaznosti na tento rozhovor oslovil pět sexuologů, aby se jich zeptal, jak hodnotí třeba nevyžádané doteky na pracovišti nebo názor, že si žena někdy zaviní znásilnění sama.
Podle sexuologa Jaroslava Zvěřiny, předsedy Sexuologické společnosti, rozhodně není dotýkání na pracovišti v pořádku a netoleruje se. „Podobné chování bych za sebe nepráskal. To je věcí dam – když mají správnou vyřídilku, tak se dovedou ohradit. Když ji nemají, tak musí podat nějakou stížnost,“ uvedl.
Naopak nevylučuje, že ženy se někdy opravdu přímo vhrnou do rizikové situace; jde spíše o výjimky. „To je vzácné. Jako existují falešná obvinění ze znásilnění, tak existuje i toto. Znásilnění by ale mělo být pochopitelně trestáno,“ doplnil Zvěřina.
O svůj názor se podělil také sexuolog Vladislav Chvála, ani on nevnímá poplácaní po zadní části za normální. „Není to v pořádku ani odborně, ani společensky. Poplácání po zadku je jednoznačně sexuální signalizace – vyjádření návrhu pohlavního styku nebo dokonce nároku,“ myslí si.
„Z rozhovoru je patrné, že některé postoje Radima Uzla už nejsou přijatelné,“ zdůraznil.
Stejně tak podle jeho mínění nelze obhajovat zneužívající nebo dokonce násilné chování mužů k ženám tvrzením, že jsme vlastně zvířata pod vlivem testosteronu. „Lidmi jsme právě proto, že zvládáme své živočišné pudy. Naznačovat ženám, které zažily šok z násilného pohlavního styku, že si za to nějak mohly, je jen další traumatizací,“ podotkl.
Plácnutí po zadku může také žena vnímat jako své ponížení, myslí si primářka sexuologického oddělení Petra Sejbalová. „Plácnutí po zadku lze jednoznačně považovat za dotyk s jasným erotickým kontextem,“ poznamenává.
Ani ona nesdílí názor, že si ženy zaviní znásilnění samy. „Tato interpretace by mohla dojít k absurdním závěrům, že ženy jsou vinny i tím, že se snaží líbivě oblékat a upravit a nosí i oděvy, které můžou vzbuzovat zájem a vzrušení. Vina ženy by byla to, že je vůbec žena,“ konstatovala.
Kdokoli se „poplácání po zadku“ na pracovišti dopustí, zasluhuje vyhazov, říká sexuolog a soudní znalec Ondřej Trojan. „Na pracoviště podobné dotykové aktivity nepatří. „Kdokoli, kdo se těch dotyků dopustí, si říká přinejmenším o vyhazov,“ sdělil.
Uzel podle jeho názoru nepochopil, co znásilnění znamená. Svou roli přitom nepochybně může sehrát i alkohol či jiné psychotropní látky. „To však není důvodem k zlehčování znásilnění a jeho důsledků,“ podotýká.
Odsoudil výrok, že „chlap je od přírody zvíře“. „Absurdní. Snad se to týká autora onoho výroku, nevím. Je to samozřejmě urážkou mužů, ale vlastně i zvířat,“ myslí si Trojan.
Sexuoložka Petra Vrzáčková připomněla, že zadek, genitál a prsa jsou takzvané soukromí. „To znamená, že ostatní se na mně těchto zón nedotýkají, pokud se na tom jasně nedomluvíme a nedáme si souhlas,“ řekla v reakci na Uzlova slova.
Co se týká znásilnění, pozoruje častý mýtus – „může si za to sama, provokovala, řekla si o to” – jako častý důvod, proč se sexuální nátlak, obtěžování, znásilnění nenahlásí. „Upozorňuji na fakt, že pozitivně myšlené zlehčení situace je v některých případech velmi snadno zneužito v neprospěch oběti,“ uzavřela Vrzáčková.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
