„Venku svítí sluníčko, ale mrzne jako v lednu. Rozkvetlé stromy nepřipomínají, že by se blížilo jaro, i když ho tu oficiálně máme. Jenže takových oficiálních věcí už jsme tady měli a nebyly. Jen zapátrejte ve své paměti. Ale nejen mráz, neřádící choroba kolem nás, z nás dělá pomrzlé a pokorně skloněné, asi tak, jak je dnes, ale nejen dnes, ale ty tři dny, pokorně skloněné rostliny druhu Helleborus foetidus,“ uvádí v úvodu svého „poselství“ docent Ziegler.

Ohýbej mne, proutku…

„Dokonce jsem se dočetl v nějakém veřejně dostupném a zatím necenzurovaném sdělovacím médiu, že rodiče jsou zděšeni z toho, když mají teď děti doma a mají je učit, co se ve škole asi děje,“ podivuje se v úvodu docent. „Ale to mají pouze své ratolesti! Co pak takoví učitelé! Není snad na čase konečně upustit od takzvané anglosasko-americké výchovy? Proč? Inu proto, že naši předkové říkali, že stromek se má ohýbat, dokud je mladý a škoda rány, která vedle padne. Měli pravdu!“ konstatuje dále na fakultách doteď stále oblíbený geolog Ziegler.