A mezi oběma těmito výraznými tvářemi československé kinematografie vzniklo úzké pouto. O tom, co konkrétně Juráček pro Landovského znamenal, svědčí i záznam ve složce s krycím jménem „Boháček“, který byl příslušníky S-StB Praha zaveden v lednu 1975 a týkal se právě herce Landovského.
Ústředním protagonistou se stal tehdy dvaačtyřicetiletý režisér, jehož Pavel Landovský pozval k sobě domů.
Z Juráčkovy výpovědi vyplývá následující děj.
„V 10:00 dne 17. 10. 1977 mne telefonicky zavolal Pavel Landovský do mého přechodného bydliště Davle 109 a žádal mne, abych za ním přijel do Vršovic, že se mnou potřebuje nutně hovořit. Z tohoto rozhovoru jsem usoudil, že potřebuje někam odvézt. Slíbil jsem mu, že za ním přijedu v 11:00. Když jsem přišel na chodbu k ateliéru, stáli na chodbě dva muži. Když jsem zaklepal na dveře, zakřičel na mne Landovský (jménem) Dobřovský nebo nějak podobně, nech toho klepání! Já jsem mu odpověděl, že to jsem já, Pavel, a on nato začal křičet, že mám odposlouchávaný telefon, protože by ho ‚oni‘ jinak nenašli. Mezitím se mě jeden z mužů legitimoval jako příslušník Státní bezpečnosti a požádal mne o občanský průkaz. Protože jsem jej u sebe neměl, představil jsem se jménem. Muž mně vysvětlil, že má povinnost Landovského předvést, že Landovský nechce otevřít,“ konstatoval Juráček dne 18. 10. 1977 ve 14:00 do své výpovědi.
To jsme ovšem teprve na začátku. Landovský, jak známo, byl velký bouřlivák, že i policisté leckdy nevěděli, jak na něj.
Ti proto Pavla Juráčka požádali, aby herci domluvil. To příliš nepomohlo, Landovský byl zjevně pod obraz.
Ani v tomto případě někdejší člen Činoherního klubu neměl pro postup orgánů a svého přítele pochopení.
„Řekl jsem, že v tom případě odejdu. Žádal mě, abych tam zůstal až do konce, protože on by mne v takové situaci neopustil. Trval jsem na tom, že odejdu, a on mi začal nadávat. Chvilku jsem tam ještě postál, Landovský po celou tuto dobu pokřikoval střídavě na mně a na Dobřovskýho různé invektivy, urážky, které si již přesně nepamatuji, a poté jsem odešel. Celkem jsem se mohl tak zdržet 10-15 minut. Pokud jde o výše zmíněnou ženu, nevím, o koho se jednalo, protože po celou dobu mé přítomnosti mlčela. K předmětu své výpovědi nemám více co uvést ani doplnit,“ uzavřel.
Jak celý akční scénář dopadl, nevíme. V záznamech totiž o žádném happy endu nebyla ani zmínka…
Z legendární Havlovy Audience:
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
