Má smysl pořádat v nejbližší době další demonstrace proti vládě?Anketa
„Hele, tohle je naše slavnost, tak nekecej,“ říká podnapilý chlapík z Mnichova. ParlamentníListy.cz tam byly na Terezině louce na Oktoberfestu. Překonali jsme sedmero výkopů, sedmero poblitých míst a porušili i některá z desatera přikázání, než jsme tam došli. A chlapíka se dotkly naše připomínky. Nicméně takto...
Piva všude habaděj
Připadám si tady jako na Matějské pouti, ale neskonale větší. V dětství jsem mezi atrakcemi na pražském Výstavišti procházel s otevřenou pusou a tady se mi to po padesátce taky přihodilo. A to jsem si myslel, že už jsem viděl skoro všechno. V jedné obrovské části ale taky stojí atrakce. Různé horské dráhy, ruská kola, centrifugy, katapulty, strašidelné zámky, kolotoče, a bůhví, jak se tomu všemu říká. Do areálu Oktoberfestu vás jako návštěvníka ale nepustí s objemnějším zavazadlem, takže hned cálujete za úschovnu. Chtějí sedm eur, zhruba 171 korun. A peníze začnou pomalu opouštět peněženku, přičemž později se proces zrychluje.
Do samotného Mnichova dorážím až v sedm ráno autobusem, protože u hranic němečtí celníci procvakli Číňana a Ukrajinku. Protože mají v Česku dlouhodobý pobyt, nevzali si pas a tak sepisovali hlášení, které budou muset po návratu odevzdat na německém velvyslanectví v Praze. V tomhle jsou Němci pořád precizní. Chtěl jsem jet přes noc, abych nemusel kvůli ubytování v bavorské metropoli vykrádat banku. Víkend v době pivních slavností může v některém z lepších hotelů vyjít na desítky tisíc, sdílené ubytování v hostelu s několika nocležníky i na čtyři tisíce korun.
Na autobusovém nádraží Hackerbrücke to vypadá jako po dosti dlouhém a povedeném večírku. Nablito snad v každém rohu, který tam je, všude se povalují pivní láhve a pytlíky od jídla, hlavně ty z blízkého McDonaldu. Německý smysl pro pořádek je fuč. Po autobusáku chodí několik ztracených lidí a nesrozumitelně pivním dechem žebrají o drobné. Ostatně to se plus minus děje v celém městě. Heteropáry a pánské páry hledají místo, kde mohou na chvíli spočinout a napravit se kávou. V osm už ale takových přibývá.
Prvních pár piv
Než člověk dojde na Terezinu louku, kde se to všechno odehrává, musí se vyhnout nespočtu výkopů a stavenišť. Tady opravují koleje, tady vodovodní potrubí. Jako by si vedení města vymyslelo novou atrakci – cesta na Oktoberfest přes překážky. Přikázání „nevezmeš boží jméno nadarmo“ bere za své a na slavnostech si hned musím dát tupláka, abych to všechno viděl z trochu vlídnější perspektivy.
Fotogalerie: - Oktoberfest a pár piv
Děje se na zahrádce stanu pivovaru Hacker-Pschorr, jednoho z velké mnichovské šestky. Za 15 eur, zaokrouhlených 370 korun. Pivo úplně tolik nestálo, ale když žíznivý zákazník vidí, jak dlouho se servírka hrabe v šrajtofli plné drobných, aby vrátila drobné, mávne nad tím rukou. V každém stanu vyhrává dechovka, všude je dost plno. Když si dám třetí, tentokrát „lví nápoj“, tedy Löwenbrau, ten už stojí plných patnáct. Nejím, kde bych na to všechno vzal, takže si musím udělat „zdravotní a záchrannou“ procházku Mnichovem, abych ty první litrové zážitky nějak vstřebal.
Nedaleko řeky Isar si sednu do kavárny na kafe a jakýsi banánový toust. Střední nápoj a chleba omočený v banánové marmeládě či v čem přijdou na deset eur, 244 korun. Kdybych měl být precizní a pořídit si ten správný obleček, tedy kožené kraťasy, botky, košili, sáčko, vestu, klobouček a různé doplňky, přijde to zhruba na 1120 eur, tedy 27.328 korun. Žena zaplatí jen za šaty se šněrovačkou baťovských 279 eur, takže 6807 korun. To všechno mám spočítané z výloh plných bavorských krojů.
„Když vidím dnes na Oktoberfestu všechny ty v uvozovkách tradiční lidové kroje, ošklivé levné pseudokostýmy a upnuté dirndly vyrobené v Číně z nějakých plastů, musím říct, že z celé tradiční akce je kvůli tomu rázem laciný karneval,“ postěžoval si letos 72letý bavorský princ Luitpold Rupprecht Heinrich během rozhovoru pro rádio Antenne Bayern. No, zaprvé princátko asi nemá hluboko do kapsy, zadruhé kroj nosí každý rok na rozdíl od většiny ostatních, a zatřetí, ať radši vezme lopatu a pomůže opravit mnichovské ulice, což je mnohem, mnohem větší ostuda.
Pivní puč
A poté, co si zchladím žáhu na chudákovi přestárlém princi, odcházím za Isar, přičemž přecházím přes Ludwigsbrücke, tedy Ludwigův most. Ten je také rozkutaný, že to vypadá, jako by válka zuřila i uprostřed Mnichova. „Tomuhle se nedá říkat německý pořádek, to je ‚turecké hospodářství’ či bavorský bordel,“ povzdechnu si cestou, když mířím na místo bývalého měšťanského pivovaru Bürgebräukeller, kde se 9. listopadu 1923 odehrál neúspěšný pokus o nacistický státní převrat v Německu zvaný „pivní puč“.
Fotogalerie: - V říjnovém Mnichově
Hitler v jeho rámci nechal obklíčit zmíněnou pivnici, kde se konala schůze tamních elit, uvnitř plamenně hovořil s revolverem v ruce a pak se s rozvášněným davem vydal do ulic na „pochod na Berlín“. Skončilo to neslavně, celkem krvavě a Hitler si pak odseděl necelých devět měsíců ve věznici v Landsbergu, kde sepsal Mein Kampf.
Místo, kde býval zmíněný pivovar, se nachází za kulturním centrem Gasteig. Dnes je tam hotel Hilton, německá organizace pro správu autorských práv GEMA a jakási žížaloidní trubka. V době Oktoberfestu se i tady samozřejmě loudají opivení zhýralci. Ostatně tam na zemi ještě leží deska věnovaná Johannu Georgu Elserovi, odpůrci nacismu, jenž v roce 1939 spáchal neúspěšný atentát na Hitlera. Místní události připomíná sada informačních tabulí u Gasteigu.
Už nechci pivo
„Ještě si dejte. Být na Oktoberfestu a nedat si tupláka, to by byl hřích. A popelník? Ten je tady všude okolo,“ vtipkuje číšník, co nese devět tupláků a jeden mi udá. Když se ho zeptám, odkud jsou jeho sličné kolegyně, protože slyším slovanské jazyky, odvětí: „Z Polska!“
Měl jsem sto eur, nemám nic, takže už další pivo nechci a procházkovým tempem odcházím zpět na autobusák. Cestou potkám mladíka, co to nezvládl a jeho kamarádi se zrovna dohadují, co s ním. V některých výkopech se válejí ti, co nechtěné „městské atrakce“ prostě přehlédli.
Psali jsme:
autor: Jan Rychetský
tirhonza
