Pavel Rychetský podepsal Chartu 77, za minulého režimu pracoval jako podnikový právník a na konci 80. let prý byl skeptický k tomu, že by komunisté v Československu mohli padnout, protože proti nim pravidelně protestovala jen hrstka disidentů. Ale v roce 1989 se to začalo měnit. Během Palachova týdne i během srpna toho roku už se občanská společnost probouzela. „Ale opravdový zlom nastal až ve chvíli, kdy padla berlínská zeď. V tu chvíli už bylo jasné, že to tady nemůže vydržet navěky a že se dočkáme nějaké změny,“ pravil před kamerami host.
„Ale u nás to ještě bylo poněkud jiné. Ten režim byl ekonomicky neschopný a nezpůsobilý,“ pokračoval předseda Ústavního soudu s tím, že zatímco v tehdejším Světském svazu, ale třeba i v Maďarsku už byl hlad, československá ekonomika na socialistické poměry ještě alespoň trochu fungovala.
„Lidé neměli toaletní papír, neměli banány, ale každý si mohl dovolit řízek v neděli k obědu. Také ta společnost byla velmi rovnostářská. Lidé měli dost na to, aby, promiňte mi to, drželi hubu. ... A proto já tvrdím, že zatímco v těch ostatních zemích to byla vzpoura žaludků, tak u nás to byla vzpoura ducha,“ zaznělo z úst předsedy Ústavního soudu ČR. Lidé už podle něj odmítali žít dvojí život, odmítali říkat něco jiného na veřejnosti a něco jiného doma.
Při pohledu zpět má pocit, že tehdejší mocipáni vlastně věděli dřív než Občanské fórum, že padnou, a sami si ještě odhlasovali v parlamentu konec vedoucí úlohy komunistů ve společnosti.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
