Vadí mu, že se tu kultura vyvrací z kořenů. „Je to nějaká zuřivost, která je nebezpečná, protože to začíná likvidovat pravidla společnosti, že člověk může mluvit, ozvat se. Citujete někoho, a oni vám řeknou, toho už nesmíte citovat. To je svévolné škrtání kultury. A je, podle mě, nebezpečné takto zacházet se symboly, s lidmi, s historií a s tradicí, s kulturou,“ upozorňuje Zaorálek.
O to víc mu přijde divné, že to prochází. „Jestli se někomu stavěly sochy, tak to bylo v drtivé většině jako hold za to, že něco mimořádného ve své době udělal. Ne proto, že by ti lidé byli bez poskvrnky a dokonalí,“ říká, s tím, že takové bychom asi těžko hledali. „To by neexistovala žádná socha. To by ji nemohli mít ani Churchill nebo Wilson,“ podotýká.
„To, že se shazují sochy, není řešení. Nelíbí se mi to. On ten Koněv je svědectví něčeho, byť byl postaven až v 80. letech,“ odpovídá na otázku, zda podobně vnímá i odstranění sochy Koněva v Praze.
„V roce 1989 jsme si říkali, že bychom tu měli všechny ty Leniny nechat, protože když je všechny sundáme, tak zapomeneme na to, co bylo. Přesto jsme dělali čistky, odstraňovali jsme všechny srpy a kladiva a Marxe a Leniny, přejmenovávali jsme ulice. Pak jsme si říkali, jestli je to dobře. Až to vše vyčistíme a jednou zapomeneme, tak tím ztratíme kus sebe samých, protože jsme to 40 let strpěli,“ varuje Zaorálek.
Bourání soch Zaorálkovi připadá v něčem nekulturní. Takto se totiž, podle něj, dostává politika do kultury: „Politik, který není úspěšný, jak by si přál, tak se realizuje tím, že vezme symboly útokem a povalí je,“ konstatuje ministr kultury. To není výsledek hluboké debaty, žádného velkého zvažování. „Svalování soch je prostě nespokojenost lidí, protože nemohou bourat něco jiného. To není kulturotvorná činnost, je to řádící politika v kultuře,“ dodává Zaorálek.
autor: nab