Zemřel vůdce Evropy proti válce v Iráku, který si získal Araby, Thatcherovou nazýval „megerou“, zkušený novinář Vítek se rozepsal o Jacquesovi Chirakovi

30.09.2019 18:11

Dlouholetý novinář Jan Vítek pobývající ve švýcarské Ženevě poskytl ParlamentnímListům.cz svůj text sepsaný na počest před několika dny zesnulého bývalého francouzského prezidenta Jacquese Chiraka. Publikujeme jeho komentář v plném znění níže.

Zemřel vůdce Evropy proti válce v Iráku, který si získal Araby, Thatcherovou nazýval „megerou“, zkušený novinář Vítek se rozepsal o Jacquesovi Chirakovi
Foto: Wikipedia (public domain)
Popisek: Zesnulý Jacques Chirac, bývalý prezident Francie
reklama

JACQUES CHIRAC

VŮDCE EVROPY PROTI VÁLCE V IRÁKU

Bývalý francouzský prezident Jacques Chirac zemřel ve čtvrtek 26. září ve věku 86 let. Zůstane navždy zapsán v dějinách jako vůdce Evropy, která se snažila zabránit druhému americkému válečnému tažení proti Iráku.

Pamatuji si, že to bylo v pondělí 10. března 2003 v osm hodin večer. Zapnuli jsme France TV 1. Po prezidentské znělce hlasatel oznámil, že uslyšíme projev prezidenta Francouzské republiky. Objevil se záběr na L’Elysée a po něm zaplnil obrazovku Chirac. Vážný až strnulý, chvíli hleděl beze slova do kamery. Nejen celá Francie a Švýcarsko, ale všichni Evropané, kteří si uvědomovali, že postoj Francie může rozhodnout o válce a míru, s napětím čekali, co řekne.

„Irák dnes nepředstavuje žádnou bezprostřední hrozbu,“ prohlásil. „Francie volá k odpovědnosti každého, aby bylo respektováno mezinárodní právo…“

Poté Chirac oznámil, že Francie bude vetovat v Radě bezpečnosti každou rezoluci, jejímž cílem by bylo legalizovat válku proti Iráku. Jestliže americký prezident George W. Bush a jeho spojenci v čele s britským premiérem Tonym Blairem chtějí zničit režim Saddáma Huseina, budou to muset udělat nezákonně, bez souhlasu OSN, a nést za svůj čin plnou odpovědnost.

Bylo to NE, které otřáslo západním světem. NE, které pro mnohé z nás se zdálo být světélkem na konci tunelu. Během následujících osmi dní se L’Elysée stalo hlavním štábem tábora míru, v němž byli rovněž německý kancléř Gerhart Schröder a ruský prezident Vladimir Putin. Osmnáctého března Chirac znovu varoval Bushe a Blaira: „Válka je vždy poslední východisko. Je to vždy důkaz selhání. Je to nejhorší ze všech řešení, protože přináší smrt a bídu.“ Na druhý den Američané napadli Irák.

Jacquese Chiraka jeho spoluobčané střídavě milovali a nenáviděli po celou jeho dlouhou politickou kariéru – od gaullistického poslance přes primátora Paříže až do konce dvou sedmiletých mandátů v L’Elysée. Němci mu nemohli zapomenout, že obnovil atomové zkoušky, které umožnily Francii, aby přezbrojila jaderný arzenál. Byl ale na stejné vlnové délce s Helmutem Kohlem. Když se Angela Merkelová stala kancléřkou, blahopřál jí po francouzském způsobu úklonou a poněkud přehnaným políbením ruky. Ta momentka obletěla celý svět. Stejně jako snímek z návštěvy Jeruzaléma, kde ho obklopily zástupy místních Arabů, ti nejbližší ho chtěli obejmout. Izraelskému ochránci se to nelíbilo a pokoušel se je odehnat. „Co děláte!“ křičel Chirac, „nechte je, ať dělají, co chtějí! Chcete, abych nasedl do letadla a vrátil se domů? Nechte je být!“ Se všemi tehdejšími arabskými mocnáři si tykal. Měl rozpory s Brity. Jednou při jednání o společné evropské politice nad britskou delegací mávl rukou a vzdychl: „Co můžete chtít od lidí, kteří mají tak hroznou kuchyni.“ Železnou dámu Thatherovou obdivoval: „Nikdy jsem neviděl někoho jiného, kdo byl tak bohorovně přesvědčen, že má vždy a ve všem pravdu, jako tahle žena.“ Mezi přáteli ji nazýval megerou. Dobře si rozuměl s Billem Clintonem. Společně připravovali návrat Francie do NATO, z něhož ji vyvedl de Gaulle v roce 1966. Ale uskutečnil jej až Chirakův nástupce Nicolas Sarcozy.

Všechny tyto rozmíšky a neshody, domácí i zahraniční jako by odvál vítr, když šlo o vojnu a mír. V těch krizových dnech v březnu 2003 jeho oblíbenost a úcta nesmírně vzrostla nejen ve Francii a v Evropě, ale zejména na „arabské ulici“ Středního východu.

Po jeho odchodu si ve zpětném pohledu uvědomujeme, jak byl Chirac jasnozřivý. Správně předvídal, že Bushova válka sice přivodí pád Saddáma, ale destabilizuje celý Střední východ a vzbudí dřímající démony v muslimském světě. Dějinný vývoj mu dává za pravdu.

Byl antiamerikanismus osou Chirakovy zahraniční politiky? On sám něco takového naznačil během přátelské sedánky s vůdcem sociálních demokratů Lionelem Jospinem.

„Víte, můj základní princip zahraniční politiky je prostý,“ řekl. „Sleduji, co dělají Američané, a udělám pravý opak. Tudíž jsem si jist, že vždycky konám správně.“

 Jacques Chirac byl  uložen k věčnému spánku na hřbitově Montparnasse v Paříží v pondělí 30. září  2019.

Autor: Jan Vítek 

Jan Vítek (1928)

Mezi lety 1952 a 1960 působil jako novinář, redaktor a reportér v časopisech Obrana lidu, mezi lety 1961 až 1965 v titulu Československý voják. Od roku 1971 žije v exilu ve švýcarské Ženevě, kde  řídil globální časopis o světové ekonomice a sociální politice ILO Information.Po roce 1989 publikoval články v časopisu Ekonom a Hospodářských novinách. Autor a spoluautor próz a publikací v češtině a angličtině (Past, The Pebble in the torrent). V současné době je komentátorem zpravodajství internetového serveru TV Prima a jedním z autorů portálu Neviditelnypes.cz.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: jok
reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Český miliardář přesekl debatu o koronaviru: Bude recese. Závislost? Velká. A další věci

17:51 Český miliardář přesekl debatu o koronaviru: Bude recese. Závislost? Velká. A další věci

Hlavní ekonom BH Securities Štěpán Křeček varuje, že zbytečná panika investorů ohledně koronaviru po…