Žaloudík nedávno dokonce prohlásil, že roušky škodí. Také řekl, že se jako starší člověk nebojí covidu, ale kroků vlády a že v zarouškované společnosti žít nechce. Ve svém článku nyní píše: „Experty se nerodíme, nejsme jimi ani po atestacích, nýbrž se jimi stáváme zkušeností. Covidí zkušenost máme teď všichni. Zhruba od března 2020. Zkušenost s jinými viry a jinými infekcemi nepoměrně delší mají ti, co se zajímají a zajímat musejí. I s každoročními virovými epidemiemi, občas intenzivnějšími. I s bojem a opatřeními proti infekcím v nemocnicích a ordinacích. I s pravidelnými stěry a hygienickými kontrolami. Leckteré infekční choroby mýtíme celá desetiletí i století, některé také očkováním.“
„S novým virem se vzájemně učíme soužít. Kapacitně jsme již připraveni včetně roušek a odběrových stanů. Nemocnice jsou připraveny covidí nemocné léčit, pokud se tedy ví jak. Dobře se ví, až když selhává dýchání. Ventilátory i mimotělní oběhy jsou připraveny a nezahlceny, neboť fungují opatření. Třeba kdo nosí nařízené holínky, nezlomí si nohu. Proto většina lidí v holínkách nemá polámané nohy. Důkaz přínosu.“ Poznamenává ironicky Žaloudík a dodává: „A kolem běží život. Poněkud nervózní, co za pravidlo přinese další semafor.“
Z covidu se dle profesora stalo prý již natrvalo politické téma: „Společnost včetně odborné je už teď nadlouho rozdělena na věřící a nevěřící. Tak to dlouho zůstane. Zpětně si už obě strany nic nedokážou. Budou soužít. Neměly by se soužit. Umřít se dá za život jen jednou. Nemělo by to být pouhým strachem. Virus byl už činiteli vykopnut z medicíny do psychosociálna, do politiky, do režimu života, do nejisté budoucnosti. Čekat se bude na příchod Spasitele, na Godota, na celoplanetární vakcínu a boj o ni. Takže raději zpět k medicíně a přírodopisu.“
Žaloudík v článku zmiňuje statistiku, která hovoří za vše. „Zkusme několik odborných, někomu odporných, vět, pomohou-li poznání. Natestovali jsme si požehnaných 950 000 případů, odhalili 28 000 covid-pozitivních, aktuálně je 200 hospitalizovaných a za půl roku nahlášeno přes 400 covidně mrtvých. To už je megazkušenost a megasoubor pro megazávěry. Zatím nejsou. Pro zevrubnější analýzu by stačila desetinka případů.“
„A co covidem ‚přehřátá‘ imunita, chovající se autoagresivně? Bouřka cytokinů. Hodnotíme, nehodnotíme, bádáme, predikujeme? A nemocní po prodělané covidí infekci? Sledovaní, nesledovaní? Kde a kým? A co naši zemřelí? Pitváni aspoň ti bez jiných těžkých nemocí?“ ptá se lékař a dodává: „A toto je jenom vzorek problémů k zamyšlení.“
„Jsem nyní už jen pracující důchodce, mám i řádně vyměřen důchod. Jakmile mě nejpozději v říjnu 2022 propustí vlast ze služby, dožiji klidně a nevolen na vyvoleném venkově. Já ani nikdo z mojí rodiny nemáme podíl v žádné farmaceutické nebo vakcíny distribuující firmě. Mám stále platnou státní prověrku pro funkcionáře ve státních službách. Jsem negativně lustrován podle zákona i negativně testován stran covidího viru, což obé lze hodnotit pozitivně.“ Popisuje v odlehčeném duchu lékař.
Přišel mu prý také nepěkný e-mail ohledně jeho názorů: „Nevím ovšem, co si s těmi informacemi počít. Vyvěsím je rád podrobně, bude-li třeba, případně zopakuji, neboť mikrobiom člověka je proměnný jako ostatně vše v životě. Mohu však jen zčásti souhlasit s mailovou zprávou, kterou jsem nedávno obdržel a v níž stojí: ‚ty hajzle Žaloudíku chcípneš na covid!‘ O svém úmrtí jednoho dne nepochybuji, ale že to bude na covid si nemyslím,“ pochybuje Žaloudík s tím, že ho imunita zatím nikdy nezklamala a on o ní také náležitě pečuje, třeba otužováním.
Žaloudík dále prohlásil, že společnost by možná měla uvažovat nad způsobem ochrany před zneužíváním virů člověkem: „O čem přemýšlím, když nespím? Zda už nepřišel čas svižně pracovat na návrhu zákona o systémové ochraně společnosti před zneužíváním mikrobů s kapitolami laboratorní, informační, psychosociální, ekonomickou i bezpečnostní,“ a dodal že: „koronaviry jsou i vzhledově krása sama, ale nespal bych z možných novičoků příštích, třeba virů integrujících se do genomu, z retrovirů. Případně z komárů jako injekčních ministříkaček darebností, jak známe z malárie odedávna a z laboratoří od nedávna. Už lze leccos. Kdo chce velet, musí vědět, učili nás na vojně.“
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: AZy
