Příběh skupiny bratří Mašínů je poměrně známý. V krátkosti lze uvést, že jejich otec, plukovník Josef Mašín, byl hrdinou československého, především vojenského odboje proti německým okupantům. Byl jedním za slavné trojice důstojníků, známých jako Tři králové. Všichni položili život za vlast, a nepopírala to ani komunistická propaganda po únoru 1948.
Jeho synové Ctirad a Josef nebyli po únoru 1948 nijak pronásledováni, měli možnost studovat a jeden z nich dokonce absolvovat speciální branný kurz v Českém svazu mládeže. Politický vývoj v Československu byl odrazem boje o globální moc v Evropě, mezi USA a SSSR. Můžeme si připomenout operaci známou jako Berlínský most, stejně jako hospodářské sankce, které uvalily USA, Kanada a další země na Československo již v roce 1946. V Československu pracovní tábory a uranové doly, které byly horší, než ten euromarxisticky a lidovecky mediálně vykřičený v Letech, věznice s mučírnami, ale rovněž agenti přicházející jako špióni, teroristé a organizátoři domácího teroristického odporu. Hybridní válka, jako když vyšije. Není úplně jasné, proč se Mašínové rozhodli bojovat proti režimu, bez ohledu na pozdější vyjádření.
Připomenete si 17. listopadu památku Václava Havla?Anketa
Faktem je, že vytvořili pětičlennou skupinu, kde figurovali dále Milan Paumer, Zbyněk Janota a Václav Švéda. Politickou situaci v zemi nijak neovlivnili. Naloupených peněz si údajně především užívali. Tvrzení, že je potřebovali na zbraně, je mírně přehnané. V pohraničí bylo zbraní všude plno. Svojí násilnou činností spíš nahráli režimní propagandě. Zavraždili dva policisty Kašičku a Honzátka a pokladníka Rošického. Prvního omráčili úderem železné tyče a poté zastřelili, což se dá kvalifikovat jako vražda, nikoli ozbrojený boj. Druhého přepadli s využitím podvodu, svázali, omámili chloroformem a podřízli. To se dá rovněž kvalifikovat jako vražda, nikoli ozbrojený boj. Něčeho takového se nedopouštěli běžně ani ozbrojenci nacistické třetí říše. Pouze nejhorší zrůdy v Evropě, většinou muslimové a jim podobní náboženští fanatici, podřezávali bezmocné zajatce. Náboženství bylo, dříve stejně jako v současnosti, využíváno jako zástěrka nízkých zločinů, páchaných nízkými charaktery. Byli to za druhé světové války katoličtí ustašovci v Chorvatsku, příslušníci nacistických muslimských divizí v Bosně a Kosovu a ukrajinští banderovci, především na území Polska. V novějším provedení jsme mohli taková zvěrstva, jako podřezávání zajatců i civilistů vidět pouze u islámských teroristů, v Evropě především u příslušníků kosovské UCK, která dnes vládne z milosti EU a NATO v Kosovu za peníze EU, u čečenských teroristů a dále u příslušníků takzvaného Islámského státu v Sýrii. Bratři Mašínové se tak vražděním bezbranných zajatců zařadili do opravdu vynikající společnosti. V případě pokladníka Rošického se jednalo o jasnou loupežnou vraždu. V kterékoli zemi Evropy by za ni v té době dostali trest smrti, v některých státech USA dodnes.
Svoji činnost zdůvodňovali Mašínové bojem proti vládnoucímu komunistickému režimu. Ten byl v padesátých letech místy opravdu brutální. Jinak by se pravděpodobně neudržel, přestože vznikl vlastně legální cestou. Komunisté zvítězili ve volbách v roce 1946 a doplnění vlády v únoru 1948 bylo v souladu s platnými zákony. Nicméně bojem za lepší zítřky a proti zločinnému režimu lze zdůvodnit cokoli a oháněl a ohání se jím kdekdo. Soudruh Stalin v počátcích svojí politické kariéry rovněž vylupoval se soudruhy banky a zároveň vedl nevěstinec. Mašínové tedy měli mnoho vzorů, koneckonců, boj proti tyranii vzpomíná i ústava USA. Nicméně není známo, že by Stalin podřezával zajatce.
Fotogalerie: - Soud s Hřibem
Mašínové zdůvodňovali později svoje vraždy tím, že jejich oběti byli komunisti. V případě pokladníka Rošického se jedná o lež. Kašička byl lidovec, který musel vstoupit do KSČ, aby si udržel práci u policie (SNB) a jako politicky nepříliš spolehlivého jej sledovala StB. Pokud se na tento problém podíváme ze širšího spektra, nemůžeme přehlédnout, že mnozí politici, kteří nadšeně oslavují bratry Mašíny a nadšeně se ohánějí morálkou, stojí na nejistých základech. Mnozí současní pravicoví politici, takzvaní intelektuálové a umělci, zaklínající se po roce 1989 antikomunismem a oslavující Mašíny, byli v násilných padesátých letech nadšenými komunisty. Přitom veřejně schvalovali teror proti opozici, kterou byli právě Mašínové. V případě mladších politiků, horujících pro hrdinství Mašínů, jsou mnozí dětmi předlistopadových komunistických, kolaborujících lidoveckých či socialistických nomenklaturních kádrů, postavených výše než nějaký strážmistr Honzátko. Měli bychom tedy takové politiky a rodinné příslušníky současné české antikomunistické nomenklatury beztrestně podříznout? Obzvláště v současné EU, která se díky svému euromarxistickému a multikulturnímu vedení začíná stále více podobat vysněnému trockistickému ráji nejagresivnějších bolševiků, kteří nakonec viděli budoucnost západoevropského komunismu v islámu?
Jestliže pro antikomunistu je morální podříznout komunistu, proč by to nemělo platit naopak? Jestliže je morální povstat proti utlačovatelskému režimu, proč nepovstat proti německé EU, která si z naší země udělala kolonii? Proč se nechovat jako primitivní muslimský terorista v Islámském státu, jestliže se v naší zemi za podříznutí bezbranného zajatce udělují vyznamenání a vyvěšují se vlajky státu, kde se nevolníkům za trest řezaly ruce, nohy a vypichovaly oči? Myšlení evropských demokratických politiků začíná připomínat tupý temný středověk, kdy si křesťané rozbíjeli hlavy a upalovali se za to, že různým způsobem uctívali stejného boha a Krista. Asi to bude ta unikátní a speciální česká morální politika, spojená s evropskými hodnotami, kterou nám předvádějí v praxi pánové Hřib, Kolář, Janda a jejich přátelé z takzvané opozice.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
