Konference OSN o změně klimatu 2018 v Katowicích (1918). Tání v Antarktidě nabralo na tempu (25. 1. 2019). Katastrofa, s níž se počítalo až v roce 2050, dorazila dříve. Trpí už polovina Česka (17. 4. 2019). BBC: Čelíme největší hrozbě za tisíce let, tvrdí vědci (19. 4. 2019). Takové jsou titulky, jimiž celou situaci prezentuje tisk, internet, vědci i politici. Jak je možné, že vše došlo tak daleko? Odpověď je kupodivu jednoduchá: člověk, vládce této planety, si prostě myslel, že k ničemu takovému nemůže dojít. Pokud ojedinělé hlasy vědců říkaly něco jiného, nikdo je neposlouchal.

V ráji nepršelo, ale střídaly se doby ledové

Problém se ovšem začal rýsovat už před více než sto lety, už v polovici 19. století, kdy geologie pokročila v poznání vývoje Země v jejím posledním období, čtvrtohorách, kdy se střídaly ledové doby. Ty se projevují zejména zaledněním severní Evropy a Alp. Vše probíhalo z počátku (asi před 1 800 000 lety) nepravidelně, a pak dostalo pravidelnější charakter, tj. objevily se cykly dlouhé 100 tisíc až 150 tisíc let, kdy se začaly střídat zalednění (glaciály), s oteplením (interglaciály). Rozlišujeme dosud čtyři doby zalednění (glaciály) a mezi nimi oteplení (interglaciály). V současné době žijeme ve čtvrtém interglaciálu, tzv. holocénu. Toto období je pro nás důležité tím, že v něm asi před 10 000 lety vyvrcholil předchozí vývoj člověka, který začal asi před více než 1 000 000 let, a v příznivých podmínkách čtvrté doby meziledové umožnil nástup a rozvoj naší současné civilizace. Dějiny tohoto období jsou v podstatě známé. Je to historie Egypta, Persie, z doby pozdější Řecka, Izraele a dalších, existuje řada spisů s jejich popisem. V průběhu těchto „šťastných let“ života na naší planetě se rozvíjel život vcelku harmonicky, i když docházelo k různým místním konfliktům, počet obyvatel se pohyboval v únosných mezích a životní podmínky byly ustálené.

Za dvě stě let jsme vyrobili… rozvrat

Asi v 16. až 17. století se rozvoj evropské kultury a životních podmínek začal měnit. Nároky a potřeby počaly narůstat, nastalo období, kdy rostly vzájemné styky, lidé začali cestovat, došlo k objevování nových zemí a obyvatel začalo přibývat. Nastal rozvoj zemědělství a řemesel, stávající síly a prostředky přestávaly stačit. Byla objevena elektřina, nastal rozvoj chemie a vznikl problém intenzifikace výroby a zemědělství. Bylo potřeba řešit otázky mechanizace prací a dopravy. K pohonu strojů a k dopravě už nestačil kůň, vodní kolo ani vítr na moři. Tak koncem 18. a počátkem 19. století se objevil vynález parního stroje a ovládl výrobu i dopravu. Současně začalo přibývat obyvatel, začala technická revoluce. Tohle všechno si musíme uvědomit, když chceme pochopit, jak je možné, že za 200 let vznikla na naší planetě situace, hrozící katastrofou naší civilizace a lidstva. Když chceme pochopit tuto situaci, musíme se vrátit k otázce výskytu glaciálů, ledových dob. Jejich vznik, existence a periodicita byly z počátku nejasné až nepochopitelné. Od počátku 19. století se řada vědců pokoušela najít vysvětlení. To se dlouho nedařilo, až počátkem 20. století bělehradský profesor Milutin Milankovič publikoval výsledky své třicetileté práce, když provedl důkladný rozbor astronomických problémů oslunění naší planety. Přesvědčivě dokázal, že existují tři druhy nepravidelností pohybů Země, v podstatě na sobě nezávislých, které oslunění Země ovlivňují.