Boris Valníček: Aby Greta nakonec neměla pravdu

31.10.2019 11:04

Veřejnost je k varování před změnou klimatu lhostejná. Politici nejsou vyděšeni, protože nemají informace o tom, jak naše planeta funguje.

Boris Valníček: Aby Greta nakonec neměla pravdu
Foto: Wikimedia
Popisek: Boris Valníček

Konference OSN o změně klimatu 2018 v Katowicích (1918). Tání v Antarktidě nabralo na tempu (25. 1. 2019). Katastrofa, s níž se počítalo až v roce 2050, dorazila dříve. Trpí už polovina Česka (17. 4. 2019). BBC: Čelíme největší hrozbě za tisíce let, tvrdí vědci (19. 4. 2019). Takové jsou titulky, jimiž celou situaci prezentuje tisk, internet, vědci i politici. Jak je možné, že vše došlo tak daleko? Odpověď je kupodivu jednoduchá: člověk, vládce této planety, si prostě myslel, že k ničemu takovému nemůže dojít. Pokud ojedinělé hlasy vědců říkaly něco jiného, nikdo je neposlouchal.

V ráji nepršelo, ale střídaly se doby ledové

Problém se ovšem začal rýsovat už před více než sto lety, už v polovici 19. století, kdy geologie pokročila v poznání vývoje Země v jejím posledním období, čtvrtohorách, kdy se střídaly ledové doby. Ty se projevují zejména zaledněním severní Evropy a Alp. Vše probíhalo z počátku (asi před 1 800 000 lety) nepravidelně, a pak dostalo pravidelnější charakter, tj. objevily se cykly dlouhé 100 tisíc až 150 tisíc let, kdy se začaly střídat zalednění (glaciály), s oteplením (interglaciály). Rozlišujeme dosud čtyři doby zalednění (glaciály) a mezi nimi oteplení (interglaciály). V současné době žijeme ve čtvrtém interglaciálu, tzv. holocénu. Toto období je pro nás důležité tím, že v něm asi před 10 000 lety vyvrcholil předchozí vývoj člověka, který začal asi před více než 1 000 000 let, a v příznivých podmínkách čtvrté doby meziledové umožnil nástup a rozvoj naší současné civilizace. Dějiny tohoto období jsou v podstatě známé. Je to historie Egypta, Persie, z doby pozdější Řecka, Izraele a dalších, existuje řada spisů s jejich popisem. V průběhu těchto „šťastných let“ života na naší planetě se rozvíjel život vcelku harmonicky, i když docházelo k různým místním konfliktům, počet obyvatel se pohyboval v únosných mezích a životní podmínky byly ustálené.

Za dvě stě let jsme vyrobili… rozvrat

Asi v 16. až 17. století se rozvoj evropské kultury a životních podmínek začal měnit. Nároky a potřeby počaly narůstat, nastalo období, kdy rostly vzájemné styky, lidé začali cestovat, došlo k objevování nových zemí a obyvatel začalo přibývat. Nastal rozvoj zemědělství a řemesel, stávající síly a prostředky přestávaly stačit. Byla objevena elektřina, nastal rozvoj chemie a vznikl problém intenzifikace výroby a zemědělství. Bylo potřeba řešit otázky mechanizace prací a dopravy. K pohonu strojů a k dopravě už nestačil kůň, vodní kolo ani vítr na moři. Tak koncem 18. a počátkem 19. století se objevil vynález parního stroje a ovládl výrobu i dopravu. Současně začalo přibývat obyvatel, začala technická revoluce. Tohle všechno si musíme uvědomit, když chceme pochopit, jak je možné, že za 200 let vznikla na naší planetě situace, hrozící katastrofou naší civilizace a lidstva. Když chceme pochopit tuto situaci, musíme se vrátit k otázce výskytu glaciálů, ledových dob. Jejich vznik, existence a periodicita byly z počátku nejasné až nepochopitelné. Od počátku 19. století se řada vědců pokoušela najít vysvětlení. To se dlouho nedařilo, až počátkem 20. století bělehradský profesor Milutin Milankovič publikoval výsledky své třicetileté práce, když provedl důkladný rozbor astronomických problémů oslunění naší planety. Přesvědčivě dokázal, že existují tři druhy nepravidelností pohybů Země, v podstatě na sobě nezávislých, které oslunění Země ovlivňují.

Mazurka se mění ve zběsilou polku

Milutin Milankovič našel výše zmíněné tři druhy nepravidelností pohybů Země. Za prvé je to výstřednost eliptické oběžné dráhy Země kolem Slunce v hodnotě 0 % až 6,9 %. Za druhé je to sklon zemské osy otáčení v rozmezí 0°až 3,6°kolem střední polohy 23,2°, měnící se s periodou 40 000 let. Za třetí je to změna polohy přísluní Země v důsledku přitažlivé síly Měsíce, s periodou 26 000 let, tzv. precese zemské osy. Tyto tři druhy pohybů působí rozdíly v oslunění zemských oblastí blíže pólů, v důsledku čehož se mění jejich zalednění. Vznikají glaciály a interglaciály. Všechny změny s tím spojené probíhají pozvolna v měřítku staletí až tisíciletí a je možné předpokládat, že při normálním průběhu těchto procesů sice bude docházet jak ke změnám zalednění blíže k pólům, tak i ke kolísání průměrné teploty na planetě, ale nebude to mít katastrofální charakter, který je zmiňován v současné době v souvislosti s oteplováním planety. Aby výrazné změny zalednění nastaly, k tomu je mj. zapotřebí, aby alespoň dva z uvedených tří faktorů byly ve stejné fázi, aby jejich vliv byl podstatný. Odtud je pak okrouhlá hodnota zalednění kolem 100 000 let. Z výše uvedeného vyplývá v podstatě jednoduchý závěr, že kdyby popsané změny podnebí probíhaly tak, jak tomu bylo až do počátku 20. století, pak by po určité době došlo například k zalednění Alp a severních oblastí planety, ale život by probíhal stejně, i když s určitými změnami a omezeními.

Příval si říkal hurikán

Podobně změny popisuje například profesorka Katharine Hayhoeová z fakulty atmosférických věd z univerzity v Illinois v Urbana-Champaign v USA. Jestli ale dochází k obrácenému vývoji – namísto ochlazení nastává oteplení – pak je zřejmé, že přirozený vývoj je narušen, polární led roztává, dochází k zátopám pobřežních oblastí, změnám v atmosférickém proudění. Důsledkem je výskyt různých nepravidelností včetně bouřlivých jevů, jako jsou třeba hurikány, z oblastí mírného pásma vznikají suché stepi a tisíciletími ustálený vývoj je narušen. V důsledku všech těchto změn pak dochází k pohybům obyvatelstva z oblastí, ohrožených například suchem, do oblastí, které nejsou natolik ohroženy, aby se tam životní podmínky změnily natolik, že normální život tam není možný. Zásadní úlohu tu pak hraje mimořádný nárůst obyvatelstva, které za zmíněných 200 let z jedné miliardy narostlo už na sedm miliard lidí, s perspektivou do roku2050 až 2060 dosáhnout deseti miliard.

Kdo rozehraje biliard zkázy

Hrozí tak světová krize lidstva, pro které nebude dostatek kvalitní vody, potravin i životního prostoru. Je třeba si uvědomit, že zdaleka ne všechny oblasti Země jsou obyvatelné, značná část kontinentů je pustina bez vody a porostu. Důsledkem nastávajícího oteplení je také nárůst výšky hladiny moří a oceánů, což povede k zatopení nízkých oblastí pevniny, často hustě osídlených. To vyvolá další pohyb obyvatel do výše položených oblastí. Nutným důsledkem popsaného vývoje budou z počátku místní války, které mohou přerůst ve válku světovou. Současně se mohou objevit – jako jeden z důsledků migrace obyvatel – masové epidemie nemocí, hladové bouře apod. Popsaný vývoj je prostým následkem lidské činnosti za poslední dvě století, kdy docházelo – a stále dochází – k rabování ložisek surovin, k naprosto nehospodárnému nakládání s přírodou, lavinovitému nárůstu obyvatel atd.

Oteplení o další 1,5° je krajní mez

Existuje řešení hrozící situace? Z popisu popsaného vývoje vyplývá, že řešení nebude jednoduché, je-li vůbec možné. To je už dlouho předmětem diskusí, organizovaných mezivládním panelem pro změnu klimatu IPCC každých pět let, naposledy se tak stalo v říjnu 2018 v polských Katowicích. Dosavadní vývoj probíhal tak, že výsledkem minulých „klimatických pětiletek IPCC“ bylo, že jde o složité a nejasné problémy, jejichž existence je zpochybňována, v každém případě sporná. Poslední zasedání v Katowicích přineslo aspoň pozitivní výsledek v tom smyslu, že oteplení je reálný jev, který je ve svých důsledcích hrozbou pro lidstvo a musí se řešit. To znamená hledat a nalézt příčiny oteplování a začít je omezovat, což ostatně bylo už řečeno na minulém zasedání v Paříži roku 2015. Tam zaznělo, že oteplení o další 1,5° je krajní mez. Zůstává ovšem zásadní problém, že proti takovému řešení se postaví největší producenti látek, vytvářejících tepelný štít Země ve vysoké atmosféře, což je hlavní příčina oteplování a klimatických změn. Jde o USA, Rusko, Saúdskou Arábii a Kuvajt, což jsou největší producenti i spotřebitelé fosilních paliv. Konečné řešení a uskutečnění Pařížské dohody je tedy v jejich rukou.

Hledejme cestu zpátky

Problém oteplování je jistě řešitelný. Je však k němu zapotřebí dostatek dobré vůle a ochota k zásadním změnám v systému existence a řízení společnosti a života na celé planetě. Znamená to řadu změn a omezení především v dopravě, v průmyslu i životě všech, každého z obyvatel planety. Znamená to určitý návrat do minulosti, kdy například možnosti cestování neexistovaly v rozsahu, na jaký jsme dnes zvyklí, kdy zběsilé tempo výstavby měst a komunikací neexistovalo, plýtvání materiálem a surovinami všeho druhu bylo minimální atd. Znamená to také značné omezení plýtvání penězi a hromadění bohatství. Je také nezbytné omezit trvalý nárůst obyvatelstva, jehož životní podmínky lze zajistit stále obtížněji. Je ovšem také nezbytné skončit s fantastickými představami o řešení vznikající situace, jakými je například stěhování na jinou planetu. Kdo takto uvažují, jsou neodpovědní snílkové, které nezajímá prostá skutečnost, že existenční podmínky jako na planetě Zemi jinde v našem okolí neexistují a nemá smysl budit v lidech klamné naděje na něco, co prostě nejde a nepůjde.

Už není, kam se vrtnout

Musíme vzít na vědomí některá fakta a poznatky z historie. Současné poznatky z archeologie, která zkoumá minulost vývoje naší planety a jejích obyvatel, ukazují, že Země má minulost značně bohatou, ale stále se opakující: na Zemi vznikla, ale také zanikla řada civilizací. Ty vznikly na různých místech v Asii, v Evropě, v Jižní Americe. Jejich vývoj byl vždy stejný: na počátku to bylo poznávání okolí, pak užívání dostupných materiálů a prostředků, potom budování a rozvoj civilizačních středisek, rozvoj životních podmínek. Nakonec přišel zánik, který obyvatele dané oblasti přinutil změnit životní prostor a životní podmínky. Zásadní ovšem bylo, že vždy zůstávali na této planetě. Nejmarkantnější příklad vidíme třeba na vzniku Spojených států severoamerických. Když koncem 15. století Kolumbus objevil Ameriku, byl to historický mezník, který způsobil, že v průběhu dalších dvou století došlo k osidlování této Nové země přistěhovalci z Evropy, kde v té době probíhaly mocenské boje. Přibývalo tak obyvatel, kteří se začali do Nové země stěhovat.

Dojde ke kolapsu najednou…

Když došlo po r. 1800 k bouřlivému rozvoji vědy a techniky, přišel také rychlý nárůst obyvatel na celé planetě. Tak stále narůstaly jejich potřeby všeho druhu a tento trend pokračuje, jak můžeme vidět třeba v Asii, kde v Indii, Vietnamu i v Číně z rikši, tažené člověkem, přecházejí na automobily a letadla, z plachetnic na motorové lodě a z motyky na polích na traktor. Je zřejmé, že možnosti šíření této civilizace začínají narážet na řadu omezení. Zatím nejmarkantnějším příznakem je právě probíhající oteplování atmosféry s dlouhou řadou důsledků, z toho vyplývajících. Co je základem takto vznikající situace? Výše popsaný vývoj tohoto stavu jasně ukazuje, že je to především systém vývoje a řízení průběhu této civilizace, který se neřídí podmínkami jejího vývoje, ale řídí se především jejími potřebami a snahou po maximálním zisku. Tyto potřeby jsou mnohostranné a v řadě případů narážejí na různá omezení. V současné době je to například rostoucí spotřeba energií všeho druhu, jako jsou pohonné hmoty a elektrický proud. V důsledku tohoto vývoje pak musí dojít ke kolapsu celé společnosti.

…či cestou podobu postupného rozkladu?

Roku 2013 v časopise Science biologové Paul a Ann Ehrlichovi napsali: „Lidstvo stojí na prahu kolapsu globální civilizace. Ten bude mít podobu postupného rozkladu, protože hladomor, epidemie a nedostatek zdrojů způsobí rozpad centrálního řízení států. To bude doprovázeno narušením trhu a konflikty kvůli nedostatku. Veřejnost je k varování lhostejná. Politici a veřejnost nejsou vyděšeni, protože nemají informace nebo znalosti o tom, jak naše planeta funguje.“ O rok později se objevila studie perspektivy současné civilizace, zadaná NASA jejímu vědeckému pracovišti Goddard Space-Flight Center, která říká: „Globální průmyslová civilizace by se mohla během nejbližších desetiletí úplně rozložit po neudržitelném čerpání přírodních zdrojů a následkem stále nerovnějšího přerozdělování bohatství. Nárůst počtu obyvatel, změny podnebí, nedostatek vody, úpadek zemědělství a nedostatek energie povede k úplnému vyčerpání zdrojů. Dojde k rozdělení společnosti na bohaté elity, hromadící přebytky bohatství, které produkují chudé masy. Během posledních 5000 let byly tyto jevy při rozkladu civilizací rozhodující. Klíčovým faktorem je snížit ekonomickou nerovnost a zajistit spravedlivé rozdělování zdrojů a snížit jejich spotřebu užitím obnovitelných zdrojů. Je třeba snížit růst obyvatel Země.“

Naděje umírá poslední

Takové jsou závěry, vyplývající z vývoje naší civilizace za poslední dvě století bez respektování platných přírodních zákonů o pohybu planet, které už v 16. století formuloval Jan Kepler a jak je už před stoletím použil Milankovič. Hranice rozvoje společnosti má své meze, dané přírodními podmínkami existence planety, a je nepřekročitelná. Je třeba hledat cesty zpět a vzít na vědomí nepřekročitelnost mezí, daných přírodou.

Autorem článku je RNDr. Boris Valníček, DrSc., český astrofyzik, astronom, vědec, popularizátor vědy v oblasti astronomie a astrofyziky, zakladatel a lídr československého kosmického výzkumu a československé rentgenové astronomie. Pod jeho gescí byla vyvinuta nejlepší rentgenová optika v Evropě pro družicový výzkum. Je nositelem řady státních a rezortních vyznamenání a veteránem odboje druhé světové války.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: PV

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Ivan David: Miliardy do ciziny, drobné obětem povodní

16:49 Ivan David: Miliardy do ciziny, drobné obětem povodní

Politika „austerity“, tedy úspornosti, kterou po většinu svého vládnutí razí německá kancléřka Angel…