A v mých sedmi letech jsem s mámou pilně nacvičoval na jubilejní 10. všesokolský slet, který se konal o rok později, v roce 1938. Z něj si pamatuji okamžik, kdy jsme na závěr cvičení si nasazovali plynové masky. Symbol toho, že se neodvratně blíží světová válka. Když jsem se s tím svěřil starostovi České obce Sokolské Chlumskému loni v létě, po skončení zatím posledního sletu, poznamenal, že jsem možná jeho posledním žijícím účastníkem. Ale takové prvenství mě nijak netěší. Co kdyby se situace opakovala? Pevně věřím, že zvítězí zdravý rozum, třebaže svět ho má stále méně. Ale snad ho zcela neztratí a proto nikoliv sním, ale vědomě plánuji, co vše do té své stovky ještě vykonám. Už sokolsky necvičím, nelámu sportovní rekordy, ale protože mi to ještě myslí (alespoň doufám) a ruce mi poslušně běží po klávesnici počítače, pevně doufám, že ještě naplním jiné mé přání: vyjde mi čtyřicet knížek. Zatím jich bylo vydáno 36, dvě jsou v tisku a dopsat zbývající dvě není na sedm let zase tak mnoho.

Všechno to je literatura faktu, tedy události, jež jsem zažil a osobnosti, s nimiž jsem měl čest se blíže seznámit - jedenáct prezidentů od amerického  Ronalda Reagana, ruského Jelcina, několik ukrajinských až po guinejského Modibo Keitu. A českých osm, počínaje Antonínem Zápotockým a konče Petrem Pavlem, kterého jsem spolu se zakladatelem a majitelem Atommuzea v Míšově Václavem Vítovcem provázel tímto mimořádným objektem v hlubinách brdských lesů.

Snad nejbližší vztah jsem měl s Milošem Zemanem, když jsem za ním jezdil do Nového Veselí a nyní tak činím do Dejvic. A to navzdory tomu, že jsme se v mnohém neshodli - například nejsem milovníkem scince fiction, zatímco on má těchto knížek v Novém Veselí na sto dvacet, jak mi sám uvedl. Ale vzájemně se respektujeme a to je snad v lidských vztazích to nejdůležitější. Navíc oba máme za manželky Ivany, jen potomků mám více. Když se jednou ročně vždy sejdeme, je nás celkem čtyřiadvacet. Teď už snad mohu v klidu přemýšlet o příštím sčítání lidu, jak se praví v jedné říkance. Tak ještě završit počet vydaných knížek na čtyřicet a budu moci také v klidu oslavit svých sto let.

PhDr.MILAN SYRUČEK