Od mého dětství byla kněžská svěcení vždycky spojována se svátkem svatých apoštolů Petra a Pavla. Důvod proč se tato kněžská svěcení právě takto udílela je ten, že jednak končili studium mladí adepti kněžství a na druhé straně také nastalo období prázdnin, což byla výhodná doba pro realizaci přesunu duchovenstva. Protože tak jak to v životě chodí, tak jednak starší generace odchází na odpočinek, nebo na místa méně exponovaná a mladí musí zase postoupit. To znamená, že kaplani odcházeli na samostatná místa a na jejich místa přicházeli novokněží. Tato tradice se zachovává a jistým způsobem má také obdobné důvody jako měla před těmi sto nebo padesáti lety.

V současné době, narozdíl od mého kněžského mládí, jsou biskupské rezidence obsazeny, čili jednotlivá svěcení probíhají v jednotlivých diecézích. Na co se velmi často zapomíná je svěcení adeptů kněžství z řeholí a kongregací a nepodařilo se je po několik let připomínat jak Katolickému týdeníku tak také některým jiným médiím. V číslech nás tak trochu šidí o 40% novokněží. Je to někdy velmi zajímavé, protože v hlavním městě v Praze můžeme říci, že počet řeholních novokněží převyšuje počet pražských novokněží. Je to dáno tím, že v Praze často sídlí řeholní střediska –? opatství, provincialáty. Tímto způsobem nejsou tyto informace zcela přesné.

Kněžské svěcení v současné době prochází určitou změnou. My si musíme uvědomovat, když se díváme na počty kněží, novokněží, tak jsou to vždy určité vlny. Po první světové válce zely semináře prázdnotou. K tomu bylo mnoho důvodů: válka, padlí, nedostudovaní, zuřící španělská chřipka, ale také i odchody z římskokatolické církve. Rovněž podobná byla situace po druhé světové válce, kde naopak můžeme říci, že se semináře naplnili těmi, kteří byli v totálním nasazení, v emigraci a nastoupili také aby naplnili tyto řady. A pak přichází období komunistické diktatury, kdy je vlastně v České republice jediný seminář a to v Praze s teologickou fakultou, který byl na konci éry vlády Antonína Zápotockého na tlak ÚV vystěhován do Litoměřic. Ale tento seminář měl ještě jeden hendikep a sice ten, že velká část profesorů teologických fakult a seminářů byla ve vězeních, někteří odešli do emigrace, tak je museli doplňovat lidé, kteří si ponechali vzdělání a měli od kardinála Berana speciální dovolení. Jinak ovšem nad seminářem do roku 1965 vlastně visel zákaz studia ze strany episkopátu, který byl postupně v 60. letech odbouráván. Současná doba souvisí s kanonizací Sv. Anežky České a s návratem svobody a obnovy církevního života v našich zemích v prvním období to byl velký boom povolání a kněžských svěcení.