Nedávno se touto otázkou zabývala i poslanecká sněmovna. Bylo řečeno mnoho slov, ne snad v jejich prospěch, ale v prospěch opatření přijatých komisí EU ohledně nich. Přibližně, stejný počet slov tato opatření kritizoval. Jsou vyslovována čísla o nárůstu jejich počtu příští a další roky, a že se musíme o ně nějak postarat. Stejně jako o naše spoluobčany, kteří se nedokáží nebo nechtějí starat sami o sebe a své rodiny přijatelným způsobem. Je nám stále dávána za příklad západní Evropa a někdy a někým jsme jako celek, nyní myslím občany ČR, označováni za rasisty, asociály, xenofoby a nevděčníky, když se tomu někteří z nás brání, či označují tento způsob pomoci zavedený nejvyššími představiteli EU za kontraproduktivní. Byly nám i promítány snímky a záběry o tom, jak občané států, kteří byli prvními členy EU, vítají tyto nové spoluobčany a skládají se na jejich potřeby. Občas pronikne zpráva, že ale i někteří z nich už ztratili to původní nadšení a chtějí se též přílivu běženců bránit. V současnosti se i začínají měnit některé zákony, které se týkají tohoto problémů. Ve prospěch běženců hovoří i známí umělci a další. Někteří i varují nejen před xenofobií, ale i fašismem, ke kterému my, normální lidé z ulice začínáme prý inklinovat.

Nedokážu pochopit, kam nás představitelé EU, někteří politici a rádoby filosofové či zaměstnanci tzv. humanitárních organizací vedou. Pokud je mi známo, ani jedna strana volená do národních nebo evropského parlamentu, neměla ve volebním programu, kterým získávala voliče, starost o běžence a spoluobčany žijící svým způsobem života. Také nevím, co bylo příčinou takového exodu běženců z Asie a Afriky do Evropy. Problémy, o kterých se tam mluví, jako počátečním popudu k cestě, tam trvají řadu let, někde desetiletí. Marně také hledám v historii něco podobného. Vyjma snad některého období stěhování národů.

Protože si zjevně neví, naši představitelé, ať států nebo EU, vůbec rady, nabízím jim, aby se šli podívat na pískoviště. Ano, opravdu myslím pískoviště. Tedy ohraničený prostor nějakou zídkou, naplněný prosetým pískem, nacházejícím se na dětském hřišti a přes noc zakrývaný nepromokavou plachtou. Je určený malým dětem ke hraní. Mohou si zde stavět hrady, mosty, bábovičky, cesty a kdoví co ještě, aniž by jim hrozilo nebezpečí zranění. Kolem pískoviště jsou lavičky pro maminky, popřípadě tatínky, těch dětí, dávající pozor a jsoucí jim k dispozici radou nebo pomocí v případě potřeby. V nejbližší blízkosti pískoviště je pak hřiště pro další vyžití na houpačkách, prolézačkách, domečcích atd.