Gorbačov řekl jasně, že jeho vojska nezasáhnou. U nás byli u vlády komunisti, ale v podstatě dvě skupiny, pro jednoduchost Biľakovci a technokrati moci. Ti první vládli pouze díky síle sovětských bodáků a to i v KSČ, oni ovládali technokraty moci, ale technokrati moci ovládali ekonomiku, byli ředitelé, ve vysokých hospodářských i STB funkcích. Pak lidové milice…. Ve fabrikách měli opravdu zbraně a ostré náboje a dostatečně „promasírované“ hlavy aby na povel jeli zasahovat proti demonstrujícím.

A v tento okamžik přišel listopad, Co se stalo? biľakovci (jakešovci) zůstali jako kůl v plotě a technokratická část KSČ pochopila situaci.

Kdo byli ti technokrati moci? Lidé často i myslící, znalí (plno lidí vstoupilo do KSČ aby mohli vůbec dělat svou práci, aby mohli uplatnit často i své schopnosti řídit, dělat svou profesi… A nebo si to o sobě třeba jen mysleli, prospěcháři,… různí) a tito lidé byli buzerováni biľakovci. Když se tento technokrat moci dostal do funkce, rychle mu zachutnala moc (Mňačko) a i jeho rodině, manželka nemusela čekat u kadeřníka, řezník pro ní vždy měl maso, pomeranče se taky daly „koupit“, všichni jí podlézali, děti bez problémů do škol, peněz dost. A tento člověk mohl pro svou funkci (ředitel) opravdu makat, obětovat jí čas ale pořád nad ním visel „Damoklův meč“ v podobě odvolání biľakovcemi pro špatnou účast na schůzích, pro malou angažovanost….. a tito technokrati si velmi dobře uvědomovali svou zranitelnost a neměli šanci biľakovce odstranit od moci, pokud SSSR neřekl, že je nepodrží. A náhle….. přišel listopad, objevili se lidé jako Havel, dostatečně optimističtí, dostatečně neznalí, dostatečně slabí….bez vazeb na státní moc. Prostě „marťani“.