Mezi veskrze špatnými zprávami posledních dnů, týdnů i měsíců by neměla zapadnout jedna, která je pozitivní: tzv. Pandemická úmluva, předložená Světovou zdravotnickou organizací (WHO), nebyla schválena. Proti byly Velká Británie, Nizozemí a Slovensko. Pozici české vlády nelze dohledat, ale vzhledem k tomu, že Česká republika nebyla zmíněna mezi zeměmi, které mimořádně nebezpečný dokument odmítly, je pravděpodobné, že – jak jsme si v případě Fialovy vlády bohužel zvykli – čeští vyjednavači na obhajobu našich zájmů opět trestuhodně rezignovali.

Proč bylo odmítnutí tohoto dokumentu tak důležité?

Vyjednávání úmluvy probíhalo v myšlenkovém rámci existence jakési „globální koncepce jednotného zdraví“. Na této ideologické bázi byl dokument vystavěn a tuto formulaci také výslovně obsahoval. Měli bychom vědět, že autoři této „úmluvy“ hodlali odevzdat do rukou WHO „rozhodování o uvalení lockdownů na jednotlivé státy“, že úmluva obsahovala formulace typu „členské státy uznávají WHO jako vedoucí a koordinační orgán pro mezinárodní reakci v oblasti veřejného zdraví a zavazují se, že se budou během mimořádných zdravotních událostí řídit pokyny WHO“, že odebírala národním vládám kontrolu nad cenami a distribucí vakcín, a WHO dokonce měla získat právo určit, do jaké míry a v jakém rozsahu bude populace toho kterého státu povinně očkována.