Jan Zavřel: Dvorní dodavatel posudků pro Policii ČR

Moto: „Slibuji, že při své znalecké činnosti budu přesně dodržovat právní předpisy, že znaleckou činnost budu konat nestranně podle svého nejlepšího vědomí, že budu plně využívat všech svých znalostí a že zachovám mlčenlivost o skutečnostech, o nichž jsem se při výkonu znalecké činnosti dozvěděl.“

Znalecký ústav A-Consult plus, spol. s r. o. je jmenovaný Ministerstvem spravedlnosti ČR a zapsaný podle ustanovení § 21 odst. 3 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících a ustanovení § 6 odst. 1 vyhlášky č. 37/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, do prvního oddílu seznamu ústavů kvalifikovaných pro znaleckou činnost v oboru ekonomika s rozsahem znaleckého oprávnění pro ceny a odhady nemovitostí, nerostných surovin, movitého majetku včetně dopravních prostředků, strojů, technologických zařízení, cenných papírů, kapitálových účastí a podniků, oceňování nepeněžitých vkladů – hmotných i nehmotných při zakládání společností, popř. zvyšování základního jmění ve smyslu obchodního zákoníku, posuzování v oblasti účetnictví, ekonomiky podniků, financování a řízení peněžního toku, kapitálových účastí v jiných společnostech.

Znalecký ústav A-Consult plus není znalcem v oboru Ekonomika, pro odvětví peněžnictví a pojišťovnictví a není znalcem v oboru práva.

Znalecký ústav A-Consult plus, spol. s r. o. je dvorním dodavatelem posudků pro Policii České republiky. Podle některých (neověřených) odhadů práce pro Policii České republiky představuje až 90 % jeho zakázek a naopak zpracovává většinu posudků, které zadává Policie České republiky. Tento znalecký ústav zpracovával i posudky pro Policii ČR v rámci kauzy Metropolitního spořitelního družstva. Podívejme se blíže na jeho kompetence a principy jeho práce.

Na úvod je nutno konstatovat, že znalecký ústav A-Consult plus přiznává, že pro zpracování předmětných posudků neměl dostatečné podklady. Ve svých posudcích na úvod uvádí: „Znalec neměl dostatek podkladů, zejména neměl k dispozici jednotlivé parametry konkrétních pohledávek (splátkové kalendáře, jejich plnění, další kvalitativní a kvantitativní parametry), neměl k dispozici účetní doklady, na základě kterých bylo o opravných položkách k pohledávkám účtováno, a také ocenění zajištění pro vyčíslení ztrát ze znehodnocení.“

Znalecký ústav A-Consult plus si nevyžádal, a tudíž neměl k dispozici, zápisy ze zasedání představenstva, zápisy ze zasedání úvěrové komise, vnitřní předpisy Metropolitního spořitelního družstva a neměl (vlastní vinou) přístup do informačního systému Metropolitního spořitelního družstva ELBOS.

Znalecký ústav A-Consult plus zpracovával posudky v oblasti podnikání družstevních záložen a při tom přiznává, že prostředí a principy podnikání družstevních záložen neznal. To dokládá konstatování, z úvodu jím zpracovaných posudků: „Znalec uvádí, že obtížnost a časová náročnost zpracování znaleckého úkolu plynuly ze specifické činnosti a prostředí družstevních záložen oproti běžným podnikatelským subjektům, nutnosti poznání systému účtování MSD v účetním softwaru, který neumožňoval zcela jednoduché a jednotlivé zobrazování účetních zápisů, z nemožnosti využití dat bankovního systému ELBOS, jehož data byla evidentně automaticky exportována do účetního softwaru a dále také rozsáhlosti předložených a analyzovaných dat a podkladů.“

Znalecký ústav A-Consult plus nepravdivě tvrdí, že účetní systém Metropolitního spořitelního družstva neumožňoval zcela jednoduché a jednotlivé zobrazování účetních zápisů. Metropolitní spořitelní družstvo používalo všeobecně rozšířený účetní systém HELIOS, který musí být znaleckému ústavu, vzhledem k jeho specializaci na účetnictví, důvěrně znám. Přístup do informačního systému ELBOS si znalecký ústav nezajistil a ústy Mgr. Davida Smejkala, jednatele znaleckého ústavu, prohlásil, že to ani nebylo potřeba.

Jen pro názorné dokreslení úrovně znalců ze znaleckého ústavu A-Consult plus uvedu část rozhovoru se „znalcem“ Ing. Petrem Píšou ze dne 26. 08. 2019:

Advokát: „… Máte specializaci na bankovnictví?

Ing. Petr Píša: „…, nemám specializaci na bankovnictví.“

Advokát: „… Zeptám se, jestli vy jste někdy koordinoval nějaké finanční instituce?“

Ing. Petr Píša: „Ne.“

Advokát: „Kolik teda těchto posudků na řízení procesů jste dosud dělal?“

Ing. Petr Píša: „Možná na vysvětlenou, jestli mi řeknete řízení procesů, co si pod tím konkrétně představit?“

Advokát: „Kontrolní systém, tak kolik posudků na kontrolní systém finanční instituce jste dělal v době před tím, než jste dělal tento posudek?“ Ing. Petr Píša: „To jsem nedělal žádný, …“

Dále uvádím praktiky znaleckého ústavu A-Consult plus, které jsou evidentně v rozporu se slibem skládaným znalci, uvedeným jako moto tohoto článku:

Přestože znalecký ústav A-Consult plus není znalcem v oblasti práva, tak se ve svých znaleckých posudcích vyjadřuje k právní stránce smluv.

Znalecký ústav mylně tvrdí, že je nutno snižovat úvěrová rizika na co nejmenší akceptovatelnou úroveň. Toto vyplývá ze skutečnosti, že není znalcem v oboru Ekonomika, pro odvětví peněžnictví a pojišťovnictví. Ve svém znaleckém posudku uvádí: „Za účelem omezení podstupovaných kreditních rizik MSD na „co nejmenší“ akceptovatelnou úroveň, …“

Úřední sdělení ČNB ze dne 27. června 2012 viz (https://www.cnb.cz/export/sites/cnb/cs/legislativa/.galleries/Vestnik-CNB/2012/v_2012_09_21112560.pdf) zcela logicky definuje povinnost bank, spořitelních úvěrních družstev a finančních institucí „při řízení rizik zohlednit všechna významná rizika a rizikové faktory, kterým je nebo může být (finanční instituce) vystavena s přihlédnutím k povaze, rozsahu a složitosti činností, a je povinna udržovat ke krytí rizik, kterým je nebo může být vystavena, přiměřený kapitál.“ Čili nikoliv rizika minimalizovat, jak tvrdí znalecký ústav, ale rozpoznaná rizika krýt kapitálem. V odstavci 3. toto úřední sdělení opět nemluví o minimalizaci rizik, ale o krytí rizik kapitálem, viz: „Z uvedených důvodů instituce, pokud je vystavena úvěrovému riziku, řídí i riziko spojené s úvěrovou ztrátou a v přiměřené míře je pokrývá kapitálem.“

Znalecký ústav dále uvádí: „Znalec připomíná, že MSD podstupovalo při poskytování úvěrů kreditní riziko, tj. v případě MSD riziko vzniku majetkové újmy z titulu nesplacení poskytnutých úvěrů.“ Přitom Úřední sdělení ČNB ze dne 27. června 2012 zcela jasně deklaruje, že: „Každá instituce může být vystavena úvěrové ztrátě, a to bez ohledu na to, jaký přístup pro výpočet kapitálového požadavku k úvěrovému riziku používá.“

Znalecký ústav A-Consult plus uvádí ve svých posudcích další nepravdivé tvrzení, když říká, že Metropolitní spořitelní družstvo, potažmo jeho zaměstnanci, zpracovávali pro své klienty v softwarovém nástroji GOLD RIVER Credit Risk Management ekonomickou část podnikatelských záměrů. A-Consult plus toto své nepravdivé tvrzení nikdy ničím nedoložil a to přes to, že k tomu byl opakovaně vyzván členem soudního senátu. Vystačil si s tvrzením: my jsme znalecký ústav a my na tom trváme.

Svou neznalost úředních sdělení ČNB a celosvětově používaných bankovních zvyklostí znalecký ústav A-Consult plus prokázal například svým tvrzením, že společnost úvěrového dlužníka vznikla necelé 2 měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru, nevykonávala žádnou činnost, ve vztahu k ní byla velikost přijatého úvěru v hrubém nepoměru. Tento „znalecký ústav“ vůbec netuší, že projekty z oblasti specializovaných úvěrových expozic (např. projektové financování, financování nemovitostí vytvářeních peněžní toky, objektové financování, komoditní financování a další vybrané druhy financování) jsou celosvětově financovány na nově založené společnosti tzv. SPV (Special Purpose Vehicle), viz Úřední sdělení ČNB ze dne 18. července 2007 (https://www.cnb.cz/export/sites/cnb/cs/legislativa/.galleries/Vestnik-CNB/2007/v_2007_18_23207530.pdf), a že primárním zdrojem splácení závazku takového dlužníka je spíše příjem vytvářený aktivy, která jsou financována, než nezávislá schopnost širšího obchodního podnikání. Nebo dále tamtéž: „Strukturovaná povaha úvěrování je koncipována tak, aby kompenzovala slabou úvěrovou kvalitu dlužníka. Rating expozice odráží spíše povahu expozice a schopnost věřitele vhodně strukturovat expozici než úvěrovou kvalitu dlužníka.“

Společnosti bez ekonomické historie (SPV) jsou, podle výše citovaného úředního sdělení ČNB, podmínkou nutnou (nikoliv postačující) pro poskytnutí financování specializovaných úvěrových expozic. Toto je zažitou a běžně používanou mezinárodní bankovní praxí.

Znalecký ústav A-Consult plus prokázal svou neznalost úředních sdělení ČNB a všeobecných bankovních zvyklostí, když tvrdí, že riziko znalec spatřuje rovněž v tom, že v dokumentaci hodnocení klienta bylo mnohdy přímo uvedeno, že žadatel o úvěr bude spolupracovat se zprostředkovatelem, kterému z poskytnutého úvěru uhradí zálohu na nákup nemovitostí. Úřední sdělení ČNB ze dne 18. července 2007 uvádí v části I. odstavci 9: „Sponzorem se pro účely přílohy tohoto úředního sdělení rozumí právnická nebo fyzická osoba, která podporuje nebo jinak přispívá k dokončení nebo zajištění provozu projektu nebo aktiva, které je financováno. Podpora nebo příspěvek mohou být finanční nebo nefinanční povahy.“ Takže spolupráce se zprostředkovatelem („sponzorem“ v oblasti zajištění nákupu nemovitostí) je plně v souladu s tímto úředním sdělením ČNB. Naopak, bylo by krajně podezřelé, kdyby SPV žádalo o úvěr, aniž by mělo zprostředkovatelské služby na nákup nemovitostí podchyceny smlouvou.

Dále lze pochybovat o znalostech účetnictví znalců znaleckého ústavu A-Consult plus když tvrdí: „Převodem finančních prostředků do jiné společnosti dlužník podstatným způsobem snížil hodnotu svého majetku tím, že převedl likvidní finanční prostředky z úvěru od MSD a namísto nich mu vzniklo obecně méně likvidní aktivum – pohledávka.“ Zaplacením zálohy dlužníkem zprostředkovatelské společnosti v žádném případě nedojde u dlužníka ke snížení majetku – aktiv společnosti. Tvrzení o snížení hodnoty majetku je nepravdivé a v rozporu se základními principy účetnictví. Znalecký ústav zde zaměňuje likviditu aktiva za hodnotu aktiva. To, že je aktivum méně likvidní a priory neznamená, že má nižší hodnotu. Nižší hodnotu by toto aktivum – pohledávka – mělo až ve chvíli, kdy by se prokázalo, že splatnost pohledávky za zprostředkovatelem je ohrožena.

Znalecký ústav A-Consult plus bez jakýchkoliv důkazů uvedl ve svých posudcích nepravdivé tvrzení, že k hodnocení bonity klienta v Metropolitním spořitelním družstvu docházelo i v řádu 2 dnů. Toto tvrzení znalce (a potažmo i ČNB) se v průběhu hlavního líčení nepotvrdilo. Naopak se prokázalo, že k hodnocení bonity klientů a podnikatelských záměrů docházelo v řádu týdnů. Znalecký ústav si opět vystačil s tvrzením typu: je to tak, protože my jsme znalci.

Znalecký ústav zpochybnil i činnost úvěrové komise Metropolitního spořitelního družstva, přes to, že tato byla řádně zvolena členskou schůzí Metropolitního spořitelního družstva, a po stránce odborné i po stránce možného konfliktu zájmu byla posouzena, a následně schválena pracovníky ČNB. Toto zpochybnění činnosti úvěrové komise znalecký ústav provedl přes to, že neměl k dispozici zápisy ze zasedání úvěrové komise - protože si je nevyžádal.

Ze skutečnosti, že znalecký ústav nevycházel z vnitřních předpisů Metropolitního spořitelního družstva, vyplývá i jeho nepravdivé tvrzení, že pracovníci obchodu Metropolitního spořitelního družstva jsou finančně zainteresování na poskytnutí úvěru. Z vnitřních předpisů MSD vyplývá že: „Roční odměny motivují zaměstnance k dosažení plánovaného zisku“; „Výše roční odměny závisí na míře hospodářského výsledku MSD“ tedy nikoliv na objemu poskytnutých úvěrů. (Vnitřní předpis MSD č. 02/2010, Pravidla pro odměňování.)

Až komicky vyznívá následující výrok znaleckého ústavu A-Consult plus: „Ve všech případech docházelo ke snížení ocenění zajišťovaných nemovitostí na 80 %, což znamenalo vždy podezřelé přiblížení se k výši požadovaného úvěru, v některých případech až o statisíce či jednotky milionů korun. Znalci nebylo známo, zda samotné snižování ocenění či zrovna snížení o 20 % oproti ocenění ve znaleckém posudku pro zajištění úvěru bylo MSD vnitřními předpisy či postupy stanoveno, nicméně při fungujícím kontrolním systému by toto nemohlo být racionálním posuzovatelem přejito bez povšimnutí.“

Toto zcela absurdní tvrzení znaleckého ústavu opět vychází ze skutečnosti, že není znalcem v oboru ekonomika, pro odvětví peněžnictví a pojišťovnictví a že neznal vnitřní předpisy Metropolitního spořitelního družstva. Znalecký ústav zde úplně otáčí logiku věci (zcela v duchu kázání pastora: děkuji ti bože, že si dal téci řekám, tam kde si lidé postavili velká města). Finanční instituce vždy požaduje zajištění, které převyšuje poskytovaný úvěr. Takže výše zajištění se odvozuje od výše klientem požadovaného úvěru a nikoliv naopak. Míra požadovaného zajištění byla v Metropolitním spořitelním družstvu samozřejmě upravena vnitřním předpisem (které A-Consult plus neměl, a to zcela záměrně, k dispozici). Takže fungující vnitřní řídící a kontrolní systém Metropolitního spořitelního družstva zcela logicky dbal na to, aby ocenění zajišťovacích nemovitostí přesahovalo výši úvěru v souladu s jeho vnitřními předpisy.

Dalším zcela zmatečným výrokem znaleckého ústavu A-Consult plus je výrok: „U poskytovaných úvěrů byla sjednána úroková sazba ve výši 9 %. V období od listopadu 2012 do dubna 2013 se výnosnost desetiletých státních dluhopisů pohybovala mírně pod 2 %, přičemž tato je obecně považována za tzv. bezrizikovou úrokovou míru. K této je při kalkulaci úrokových sazeb pro financování z cizích zdrojů (i úvěrů) přičítána riziková přirážka, která by měla obsahovat veškeré rizikové faktory. V posuzovaném případě činila riziková přirážka 7 % (tj. 9 % mínus 2 %). Vzhledem ke všem ekonomickým informacím a dalším kvalitativním informacím o požadovaných a poskytnutých úvěrech tuto znalec považuje za nepřiměřenou, tzn. nízkou. Pro srovnání znalec doplňuje, že průměrná úroková sazba z úvěrů zveřejňovaná v databázi ARAD ČNB v daném období činila zhruba 3,4 %, tj. v součtu bezriziková úroková míra a rizikové přirážky.“

Opět ze skutečnosti, že znalecký ústav není znalcem v oboru Ekonomika, pro odvětví peněžnictví a pojišťovnictví vyplývá, naprosto nelogická formulace citovaného odstavce. Znalecký ústav v něm neuvádí, s čím rizikovou přirážku Metropolitního spořitelního družstva poměřoval. Z výše uvedeného odstavce vyplývá, že riziková přirážka Metropolitního spořitelního družstva byla 5x vyšší než u ostatních bank (7/1,4=5). Velmi zhruba řečeno: Metropolitní spořitelní družstvo pracovalo s 5x vyšším rizikem než banky a proto mělo 5x vyšší rizikovou přirážku. Míra podstupovaného rizika však není nikde, v žádném zákoně, vyhlášce ani úředním sdělení ČNB omezena. V souladu s Úředním sdělením ČNB ze dne 27. června 2012 Metropolitní spořitelní družstvo navyšovalo svoji kapitálovou přiměřenost až na 12 %, což je mimo jiné úroveň, kterou ČNB požadovala v roce 2015 po družstevní záložně CREDITAS při její transformaci na banku.

Vnitřní kontrolní systém MSD byl auditován firmou VGD AUDIT s.r.o., která byla řádně schválena členskou schůzí a zároveň schválena ČNB. Přes to, že ČNB k tomuto auditu VŘKS neměla žádné připomínky, znalecký ústav A Consult plus neváhá konstatovat, že kontrolní systém MSD nebyl v dostatečné míře ucelený a přiměřený charakteru, rozsahu a složitosti činností MSD. Přitom aby tento vnitřní kontrolní systém mohl posoudit, musel by mít nutně k dispozici vnitřní předpisy Metropolitního spořitelního družstva.

Přestože znalec znaleckého ústavu A-Consult plus Ing. Petr Píša přiznává: „nemám specializaci na bankovnictví“, tak učinil „průlomový objev“, když tvrdí, že vnitřní řídící a kontrolní systém finančních institucí lze posuzovat na základě účetnictví: „Nicméně kontrolní systém u finanční instituce se prolíná skrze vyhlášku 123/2007 i do účetnictví, respektive do účetní vyhlášky a tudíž je to v zásadě jako součástí účetní legislativy, takže samozřejmě veškeré dokumenty týkající se kontrolního systému se musely promítnout do účetnictví.“

Znalecký ústav A-Consult plus neváhá spekulativně tvrdit, a to aniž by měl k dispozici příslušný vnitřní předpis Metropolitního spořitelního družstva, že Metropolitní spořitelní družstvo porušovalo zásady ustanovení § 5 vyhlášky ČNB č. 281/2008 Sb., o některých požadavcích na systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Přitom znalecký ústav nevzal v úvahu, že Metropolitní spořitelní družstvo prošlo kontrolou ČNB právě na systém proti legalizaci výnosů z trestné činnosti ve smyslu zákona č. 253/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a že Metropolitní spořitelní družstvo bylo v pravidelném styku s FAU MF ČR a pravidelně mu zasílalo hlášení o podezřelých obchodech.

Situaci v Metropolitním spořitelním družstvu znalec Ing. Petr Píša hrubě zkresluje i svým výrokem: „…, došlo k nárůstu přijatých vkladů v objemu asi 4,5 miliardy a k poskytnutým úvěrům 5 miliardy, tak už je tam půl miliarda rozdíl negativní.“ A dále: „…, ale ta data spíše vypovídají opravdu o tom exponenciálním nárůstu (úvěrů) a v zásadě o rozevírání těch nůžek.“ Znalec Ing. Petr Píša po pravdě neuvedl, že v onom zmiňovaném období, mělo Metropolitní spořitelní družstvo likvidní rezervu ve výši cca 4 mld. Kč a úsporné vklady členů družstva celkem ve výši cca 14 mld. Kč. Tedy Metropolitní spořitelní družstvo mělo likvidní rezervy v nadprůměrné výši 28,5 % úsporných vkladů členů družstva.

Za zmínku stojí i metoda, kterou znalecký ústav A-Consult plus snižoval své odhady nemovitostí. Policie České republiky ve svém usnesení o odložení trestní věci stíhání znalce Č.j. KRPA-219879-18/TČ-2014 001292 uvádí: „Tvrzení spol. A-Consult plus s.r.o., že znalec měl ponížit cenu pozemků za m2 na 55 % z výchozí ceny vzhledem k připravenosti pozemků je názorem této společnosti, …“ či-li názorem nezávazným pro ostatní znalce. Mgr. David Smejkal obhajoval koeficienty, používané znaleckým ústavem A-Consult plus ke snižování hodnot jimi oceňovaných nemovitostí, subjektivní zkušeností a nikoliv objektivním výpočtem.

Všechny výše uvedené skutečnosti nasvědčují tomu, že znalecký ústav A-Consult plus, spol. s r.o. zpracoval posudky, které podávají nepravdivý a hrubě zkreslený obraz situace v Metropolitním spořitelním družstvu a nepravdivý a hrubě zkreslený odhad cen zastavených nemovitostí. Za tímto účelem ke zpracování posudků, pravděpodobně zcela vědomě, nepoužil řadu podstatných, výše jmenovaných, dokumentů a informací, které svědčí o faktu, že představenstvo Metropolitního spořitelního družstva postupovalo s péčí řádného hospodáře.

Odbornou úroveň znalců znaleckého ústavu A-Consult plus a jejich neznalost zákonů, vyhlášek a úředních sdělení ČNB dokládá například výrok znalce Ing. Petra Píši: „Tento zákon o spořitelních a úvěrových listech (zřejmě chyba písařky, logicky má být družstev – zákon č.87/95 Sb., spořitelních a úvěrových družstvech), k němu byla vyhláška 123/2007, která se opět týká pouze spořitelních a úvěrních družstev, …“ Plný název vyhlášky 123/2007 Sb. ze dne 15. května 2007 při tom zní: „o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry“. Takovouto chybu by znalec posuzující činnost družstevní záložny neměl tvrdit ani v případě, že ho probudíme ve tři hodiny v noci.

Za povšimnutí stojí například i některé výroky jednatele znaleckého ústavu A-Consult plus Mgr. Davida Smejkala pronesené při hlavním líčení v kauze MSD dne 19. 03. 2019. Například svým výrokem: „V roce 2019 si přečíst, že v roce 2014 došlo k nárůstu cen, začaly nemovitosti po té prodělané krizi více růst, tak toto umět předpokládat v roce 2012, to si skutečně myslím, že to by bylo skoro na nobelovku.“

Mgr. David Smejkal prokázal, že se vůbec neumí orientovat ve vývoji cen nemovitostí, když prognózování cen nemovitostí považuje za něco, co by si zasloužilo nominaci na udělení Nobelovy ceny.

Dále Mgr. David Smejkal ve svém vystoupení na hlavním líčení záměrně zkreslujícím způsobem komentoval výši úroků, aniž znal denní zůstatky na daném účtu: „Znalce dále zarazila výše předpokládaných výnosových úroků, kdy v roce 2013 počáteční zůstatek na bankovních účtech činil 200 000 korun a předpokládaný konečný zůstatek na bankovních účtech má činit celkem cca 16,7 milionů korun, jsou ve výnosech předpokládané úroky ve výši 7,7 milionu korun. To by odpovídalo v případě držení konečného zůstatku po celý rok 2013, což je vzhledem k popsaným souvislostem nereálné, cca úrokové sazbě 46 %. To je zcela nereálné, ani v roce 2014 se výše možného úročení za obdobných podmínek držení konečného zůstatku po celý rok 2014 nepohybuje v reálných číslech, odpovídá to úrokově sazbě cca 8,3 %.“

Mgr. David Smejkal zde zcela záměrně vychází z neověřeného a nedoloženého předpokladu, že zůstatek na účtu byl po celý rok stejný a dovozuje takto nereálnost výše úrokové sazby 46 %. Mgr. David Smejkal musí při své odbornosti a svém vzdělání vědět, že suma úroků za dané období se počítá na základě denních zůstatků na účtu. Zrovna tak by například mohl předpokládat, že na účtu bylo, až na poslední den v roce, pouze 200 000,- Kč a v tom případě by úroková sazba dosáhla neuvěřitelných 3 850 %. Znalec v tomto případě může pouze objektivně konstatovat, že bez znalosti denních zůstatků na účtu se nemůže k výši úrokové sazby vyjádřit.

Rovněž tak znalec pracující pro A-Consult plus, Doc. Ing. Jaroslav Brada v rámci své výpovědi znalce dne 29. 05. 2019 chybně hodnotil podmínky poskytnutí záloh na nákup nemovitostí, kdy říká: „K bodu 3 rámcové smlouvy o zprostředkování nákupu nemovitosti bych dodal, že úroky a další výnosy jsou vždy majetkem toho, kdo poskytuje ať již půjčku, úvěr nebo zálohu.“ Přitom nezohlednil skutečnost uvedenou ve smlouvách o poskytnutí záloh na nákup nemovitostí, v kterých je uvedeno, že provize zprostředkovatele popř. náklady na zprostředkování jsou kryty právě z úroků z poskytnutých záloh. Toto jeho pochybení lze připsat na vrub skutečnosti, že není znalcem v oblasti práva a tudíž není kompetentní k posouzení této skutečnosti.

Znalec Doc. Ing. Jaroslav Brada neadekvátním způsobem zpochybňuje poskytnutí ručení třetí stranou, když tvrdí: „Je tady problém, jestli, když jste jiný subjekt, jestli můžete poskytnout ručení za závazky jiného subjektu. Teoreticky by to mohlo být předmětem nějakého obchodu, nicméně nedělá se to v ekonomické realitě.“ Jednak není pravda, že se v ekonomické praxi nepoužívá ručení třetí stranou a jednak si znalec vůbec neověřil, že společnost přijímající úvěr a společnost poskytující ručení byly personálně propojeny a patřily do jedné skupiny zcela v souladu s principy úvěrování Specializovaných úvěrových expozic, Úřední sdělení ČNB ze dne 18. července 2007, část I. odstavec 9 – definice sponzora. Bylo by krajně podezřelé, kdyby financované SPV nemělo právě takového sponzora, který mu poskytne ručení za úvěr.

Znalec Doc. Ing. Jaroslav Brada dále tvrdí, že poskytování rizikových úvěrů je z ekonomického hlediska zakázáno. Nehledě na skutečnost, že z ekonomického hlediska nemůže být něco zakázáno, znalec vůbec nebral v úvahu úřední sdělení ČNB ze dne 27. 06. 2012, které říká, že spořitelní družstvo je povinno udržovat ke krytí rizik, kterým je nebo může být vystaveno, přiměřený kapitál. Právě výši vlastního kapitálu se mohou jednotlivé finanční instituce na trhu s úvěry profilovat tím, jaká rizika u poskytovaných úvěrů jsou schopny akceptovat. To by měl Doc. Ing. Jaroslav Brada jako znalec v oboru bankovnictví vědět.

Znalec Doc. Ing. Jaroslav Brada, aniž by měl jakýkoliv důkaz, zcela bezostyšně ve své výpovědi dne 06. 06. 2019 tvrdí: „někdo, že si z té záložny vypůjčil peněžní prostředky a použil je pro vklad do kapitálu“. Tuto skutečnost v rámci kontroly Metropolitního spořitelního družstva ČNB zkoumala a neprokázala. Tato skutečnost se neprokázala ani v průběhu hlavního líčení. Doc. Ing. Jaroslav Brada tímto výrokem zneužívá autoritu svého postavení znalce k prosazení nepravdivého tvrzení.

Kuriózní je i tvrzení znalce Doc. Ing. Jaroslava Brady, že peníze, které má družstevní záložna k dispozici jsou pro ni: „mrzutost, co s těmi penězi, co jim vyberou, co s nimi dělat.“ Když principem podnikání družstevních záložen je přijímání vkladů a poskytování úvěrů. Navíc znalec vůbec nezohlednil skutečnost, že Metropolitní spořitelní družstvo bylo od roku 2011, tedy pod řízením nového managementu, nadprůměrně ziskové a mělo nízký podíl nesplácených úvěrů. To dokazuje, že Metropolitní spořitelní družstvo velmi dobře vědělo co s vloženými penězi dělat a nebyly pro něj žádnou „mrzutostí“.

„Nobelovku“ by si zasloužil „objev“ Doc. Ing. Jaroslava Brady, kdy tvrdí, že vlastní kapitál společnosti/družstva nemůže sloužit ke krytí rizik, protože peníze vložené do základního kapitálu společnosti/družstva zůstávají v majetku vkladatelů – společníků, členů družstva. V rámci hlavního líčení dne 26. 08. 2019 pronesl zcela nesmyslný výrok popírající veškerou teorii i praxi podnikání a účetnictví: „Čili vlastní zdroje jsou v podstatě závazky společnosti vůči vlastníkům, vůči majitelům a cizí zdroje jsou závazky vůči vkladatelům. To znamená, jestliže vám někdo vloží do majetku společnosti své peníze a někdo vám vloží současně vklad, tak vy v podstatě z jeho peněz kryjete ten vklad. To znamená, z pohledu ekonomického, vlastně proti těm rizikům nejste nějakým způsobem zajištěn, protože je to zajištěno zase tím majetkem těch klientů.“ A dále: „Potom jenom poznámku k těm požadavkům ČNB. To znamená přesně, jak jste říkal, i když ty požadavky ČNB na ten vlastní kapitál tady jsou, ten vlastní kapitál je opět pořád majetkem těch klientů. Těch vkladatelů.“ Znalec pracující pro znalecký ústav by měl vědět, že ten kdo vložil peníze do základního kapitálu společnosti/družstva už neúčtuje o těchto penězích, ale v aktivech účtuje o finanční investici v této společnosti/družstvu. Jeho tvrzení by zcela absurdně znamenalo, že kterýkoliv akcionář, kterýkoliv společník v s.r.o. nebo člen družstva by si kdykoliv mohl přijít vyzvednout své peníze vložené do základního kapitálu.

Tento jeho „objev“ zajisté povede k tomu, že budou muset být přepsány všechny učebnice ekonomie, že banky budou muset od základu přehodnotit svá pravidla posuzování úvěrových rizik a že ČNB bude muset přepsat některé své vyhlášky a hlavně Úřední sdělení ČNB ze dne 27. června 2012. Čímž se Doc. Ing. Jaroslav Brada „nesmazatelně zapíše do historie ekonomických věd“.

Z výše uvedeného je zcela zřejmé, že znalecký ústav A-Consult plus ze zásady nepracuje objektivně, jak mu ukládá Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ale pracuje vždy a zásadně v neprospěch obžalovaných a to i za cenu nepravdivých a neodborných tvrzení. Můžeme konstatovat, že jeho spolupracovníci neváhají v neprospěch obžalovaných používat argumentů, které přímo zesměšňují jejich odbornou úroveň. Za tímto účelem si znalecký ústav a jeho „znalci“ z dostupných podkladů vybírají jen ty, které jim nebrání napsat negativní „znalecký“ posudek v neprospěch obžalovaných a zcela programově vynechávají ty dokumenty, které dosvědčují, že obžalovaní jednali s péčí řádného hospodáře.

Požaduji proto, aby Ministerstvo spravedlnosti ČR potažmo příslušný Krajský soud, který znalecký ústav A-Consult plus jmenoval, přehodnotil jeho morální a odbornou způsobilost vykovávat znaleckou činnost.

Nezákonnou a neodbornou činnost znaleckého ústavu A-Consult plus dokumentují i články: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Sileny-pribeh-ktery-se-opravdu-stal-Sedm-let-kriminalu-na-zaklade-posudku-u-nehoz-se-vam-bude-svirat-zaludek-602519 https://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Uverovy-podvod-Sedm-let-kriminalu-A-podivny-posudek-Hodne-silny-pribeh-pokracuje-603368.