Šest zástupců je z řad vědecké vysokoškolské komunity, jedna členka zastupuje Hospodářskou komoru a za regionální školství byl do počtu jmenován pouze jeden ředitel střední průmyslové školy, který je původní profesí kybernetik. K přípravě desetiletého plánu státní vzdělávací politiky nebyl přizván nikdo ze základních ani mateřských škol, žádný zástupce odborných učilišť ani gymnázií.

Nesmyslná byrokracie

Expertní tým se poprvé sešel v pondělí 7. ledna. Ministr školství Robert Plaga (ANO) si na jednání paradoxně pochvaloval, že „skupina je složena tak, aby zahrnula co možná nejširší spektrum aktérů vzdělávacího systému a školství.“. Absenci nejpočetnějšího segmentu, základního školství, zřejmě nezaznamenal. Nebo jej nepovažuje za důležitý, i když bez něj vyšší stupně vůbec nemohou existovat. Pro srovnání základní škol je v ČR podle statistické ročenky MŠMT 4 155. Povinnou školní docházku v nich absolvuje více než 928 tisíc dětí.

Na jejich výuce se podílí 75 379 učitelů, které ministerstvo nepovažuje za hodné podílet se na přípravě vzdělávací politiky státu. Na bedra těchto kolegů v minulosti padla největší zátěž všech většiny nesmyslů, které poškozují naše školství. Jako je například inkluze počesku, která byla zavedena přes odpor učitelů ze speciálního i základního školství teoretiky a právními vědci z ministerstva v době, kdy jej řídila exministryně Kateřina Valachová (ČSSD). Dnes už všichni vědí, že s katastrofálními důsledky jak pro školy, tak i pro žáky. A to pro zdravé děti, i pro ty, které byly i se svým postižením inkludovány do obyčejných základních škol.

Plán na zavedení inkluze do školství byl napřed bez zájmu veřejnosti zakotven právě ve státní vzdělávací strategii. Odborná učitelská veřejnost je v posledních letech tak zahlcena různými papíry, které se na ni valí z ministerstva a od zřizovatele, že si tohoto záměru většina kolegů nevšimla. Naprostá většina papírů, které jsou učitelé v poslední době povinni vyplňovat, je prakticky k ničemu. Jako příklad lze uvést různé vzdělávací plány. Vyplňují se opakovaně proto, že to kontroluje Česká školní inspekce. Žádný jiný účel nemají. Po jejich sepsání je dokument většinou založen do šanonu, kde odpočívá až do návštěvy inspektorů. Učitel jej nepotřebuje, protože učí buď podle učebnic, které má k dispozici, nebo má vytvořené vlastní materiály. V poslední době je na trhu řada skvělých učebnic, zejména jazykových.

Všechny ty rámcové, školní a další vzdělávací plány jsou tedy zcela nadbytečnou byrokratickou buzerací kantorů. Peníze, které jsou na ministerstvu utráceny na jejich pořizování a připomínkování na úrovni přímo řízených organizací jako Národní institut dalších vzdělávání (NIDV) nebo Národní ústav pro vzdělávání (NÚV), by bylo lepší dát školám právě na pořízení dobrých učebnic. Na něž často chybí peníze. Pro všechnu tu papírovou buzeraci nemá normální učitel z praxe většinou čas ani chuť číst tlusté spisy typu Strategie vzdělávacího systému ČR. Pro většinu kolegů je to, co bude za 10 let, něco tak vzdáleného jako jiné galaxie.