Udělat to ale nemůže ten, kdo o českém zemědělství něco ví. S výjimkou zemědělců, kteří takto přijdou k nevídaným finančním zdrojům. Zpočátku. Než se vlastníci proberou a začnou požadovat větší nájemné. Opakovat tvrzení, že dosud jsou zvýhodňovány velké podniky není zcela pravda.

Proto rekapituluji: Před naším vstupem do EU jsme byli proškolováni na nová dotační pravidla, jak bude dotována rostlinná a živočišná výroba. Po vládním rozhodnutí, že bychom vše připravit nestihli, došlo k tomu, že nám byla stanovena na základě plochy zemědělské půdy, výnosů plodin a stavů hospodářských zvířat suma peněz, které česká republika obdrží. A ta byla vydělena plochou zemědělské půdy. Od té doby dostávali všichni stejnou sumu tzv. na plochu. Zemědělci, kteří žádná zvířata nechovají, tak v ní mají zahrnutou i tu část, co měla původně být pro chovy zvířat. Po propadu cen za mléko a maso se řada soukromých zemědělců rozhodla živočišné výrobě nevěnovat, a rozšířit tak řady těch, kteří pěstují jen základní plodiny.

Chovu zvířat se tak věnuje jen malá část z nich. Odmítli nést riziko cenových propadů a na chovu zvířat prodělávat. Obilí nebo řepku lze po určitou dobu uskladnit, krávu ale nevypnete a prasatům růst zakázat nemůžete. Podle zdrojů MZe soukromí zemědělci, kteří hospodaří na cca 30% zemědělské, půdy dodávají na trh okolo 5% většiny živočišných produktů. Postupný propad řady komodit, ve kterých jsme byli vždy soběstační bylo nutné řešit.