Cestující se vozí převážně přes 30 let starými německými motorovými vozy řady 845 a na lince L3 mezi Libercem a Starou Pakou spočívá zlepšení v tom, že jezdí 20 let staré a kdysi pokrokové, ale dnes ošuntělé červené jednotky Siemens Desiro řady 642 DB Regio s nálepkami Arrivy namísto Českými dráhami (ČD) nabízených 8 let starých moderních motorových jednotek řady 844 od Pesy. To vše díky manipulacím a vnímání železnice ze strany bývalého jednatele koordinátora veřejné dopravy Libereckého kraje KORID Lk - stavebního inženýra Pavla Blažka, který měl do ledna minulého roku zároveň poradenskou firmu Transport Advisory, s.r.o. společně s manažerem dopravce Arriva vlaky a dlouho využíval důvěry hejtmana i Rady Libereckého kraje, které vodil v případě železnice jako „nestranný odborník“ doslova na provázku, když na jednáních rovnou mluvil za kraj a vedle toho dělal vše pro Arrivu. Ještě dnes po odvolání z funkce jednatele (9. června letošního roku) jako specialista KORIDu Lk na drážní dopravu ztvárňuje obsah komunikace hejtmana a náměstka pro dopravu Jana Svitáka v případě železnice a umíněně pracuje na tom, aby z ČD byl jen „zbytkový dopravce“ jako na lince L3 v úseku Liberec – Stará Paka, kterou Liberecký kraj zadal celou Arrivě s výjimkou jednoho páru vlaků, které ekonomicky a provozně do konceptu Arrivě nezapadají, a to posledního nočního ve 22.53 hodin z Liberce do Semil a prvního ranního ve 4.10 ze Semil do Liberce. Vlakovým četám ČD tak až ironicky zůstal nejméně oblíbený výkon, kdy se jedou z domova z Liberce vyspat na nocležnu do Semil, kam dorazí po půlnoci, aby se časně ráno vrátily zpět.

ČD se staly pro Liberecký kraj „ošklivými“ od podzimu roku 2018 díky údajnému zdlouhavému jednání a cenově nepřijatelnému řešení nasazení motorového vozu řady 840 RS 1 Stadler na linku L 18 Železný Brod – Tanvald, která je logicky svázána s provozem na páteřní regionální lince kraje L1 Liberec – Tanvald – Szklarska Poreba Górna, zajišťované kompletně motorovými vozy řady 840. Liberecký kraj i ČD shodně deklarovaly zájem o zajištění vozby na lince L18 motorovým vozem řady 840, ale jádrem problému se stala zadávací dokumentace původní soutěže Libereckého kraje na dopravce Jizerskohorské železnice, tzn. celého Frýdlantska a Jablonecka (dále JIHOŽ), která s rozšířením výkonů na další tratě nepočítala. Pokud by s tím počítala, tak by cena odpovídala prakticky variabilním nákladům vozidla řady 840 a podílu režií na výkonech tratě, resp. linky L18, o kterou by byla smlouva JIHOŽ navýšena. V současnosti platná nová legislativa, podle které by byla smlouva uzavřena, neumožňuje, aby dopravce „vynechal“ v kalkulaci odpisy vozidel, která budou pro plnění smlouvy použita (jde o definici provozních aktiv podle § 6 vyhlášky 296/2010 Sb.), proto byla do kalkulace zahrnuta i položka „odpisy“, a to předmětného vozidla. Zároveň ČD vysvětlovaly, že se o tuto částku sníží úhrada ve smlouvě JIHOŽ, která však byla uzavřena na základě nabídkového řízení a oproti původním předpokladům nešlo tuto smlouvu rozšířit o zmiňované výkony, protože by šlo o podstatnou a zřejmě protiprávní změnu oproti zadávací dokumentaci.

Fakticky to znamenalo sedmileté využití vozidla řady 840 RS 1 Stadler za průměrných 197 Kč v brutto ceně (k tomu se kraji vrátí výnosy z tržby) na lince L18 s tím, že na smlouvě JIHOŽ kraj ušetří 2 mil Kč ročně na odpisech. Na lince L18, kde se doposud střídaly motorové vozy řady 840 s Regionovami řady 814, by šlo nasazením řady 840 na všechny vlaky o kvalitativní posun, kde kraj neakceptoval cenu a ČD byly vyzvány, aby předložily jinou, ale levnější variantu řešení s částečně nízkopodlažní Regionovou řady 814. Z velmi solidní komplexní nabídky ČD s ohledem na skutečné provozní náklady vozidel řady 840, decimovaných více likvidačními nehodami na přejezdech, se podle všeho díky „spojce mezi ČD a krajem“ Pavlu Blažkovi stala ta, která představovala „zklamání z jednání s ČD“ a odstartovala ten správný proces hledání toho nejlepšího dopravce (jednatelem krajského koordinátora dopravy, který měl v tu dobu poradenskou firmu s manažerem Arrivy).

Dne 26. října 2018 oslovil Liberecký kraj dopravce dopisem hejtmana Martina Půty s poptávkou zajištění dopravní obslužnosti v části kraje, která obsahovala požadavky na kvalitu vozidel. V případě tzv. oběhu C a linky L18 jsou preferovány nové nebo užité soupravy vozidel s minimálně jedním nízkopodlažním prostorem pro nástup a výstup cestujících se špičkovou kapacitou vyšší než cca 65 míst k sezení. Objednatelé požadují vybavení souprav toaletami. Snadná použitelnost toalet osobami se sníženou schopností pohybu a orientace včetně osob s invalidním vozíkem je vítána. Jak se ukázalo, toto platilo pro všechny dopravce s výjimkou Arriva vlaky, který má aktuálně smlouvu na tzv. Ještědskou železnici s Libereckým krajem ze 12. 12. 2019, schválenou Radou Libereckého kraje 3. 12. 2019. Ta umožňuje na linku L18 nasazovat jako turnusové (čili pravidelné) vozidlo vysokopodlažní - německou motorovou jednotku řady 845 do 31. 3. 2021 a jako záložní dokonce po dobu trvání smlouvy na první pohled tu samou vysokopodlažní motorovou jednotku, ale modernizovanou s označením 845.3, takže striktní a pro cenu dopravního výkonu a vozbu směrodatný závazek bezbariérovosti se vytratil a smlouva se upravila na míru, kterou Arriva mohla nabídnout.

Rada Libereckého kraje tak legalizovala faktické zhoršení služeb. Kupříkladu houf maminek s kočárky ze sídliště nad centrem Velkých Hamrů a zánovní bezbariérovou zastávkou Velké Hamry město na lince L18 s nástupem Arrivy překonává schůdky a úzký dveřní prostor německého motoráčku a pěkně se zapotí tam, kde se léta nastupovalo bezbariérově. Po nevídané a krkolomné pseudo soutěži Liberecký kraj dospěl k přímému zadání dopravci Arriva vlaky, který má smlouvu na jiná a kvalitativně výrazně horší vozidla než kraj poptával a přitom nepřipouštěl výjimky, což je velmi průhledný podvod. Podívejme se proto na nejzajímavější momenty příběhu a procesu zlepšování železniční dopravy v Libereckém kraji.