První článek je rozhovor s paní profesorkou Evou Sykovou, bývalou ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR  s názvem: Svobodu pro neočkované, ale ať jsou v izolaci! Co to je vůbec za lidi... 

Profesorka Syková se neudržela,  a druhý článek  Žádná ochrana. Třetí dávka? Takto. Doktorka boří Babiše i Fialu,  v němž se k danému problému vyjadřuje imunoložka RNDr. Zuzana Krátká, Ph.D., zakládající členka Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.  

Stručně řečeno, článek resp. rozhovor prof. Sykové je tématicky určen příznivcům očkování a všem, kteří  tvrdě „odsuzují“ postoje neočkovaných, zatímco článek od RNDr. Krátké naopak zaujímá liberální postoje a hájí ty „neočkované“. Objektivně řečeno, dva diametrálně odlišné názory. Nechci zde blíže rozebírat stanoviska obou autorek jejich obsáhlého vyjádření, chci však konstatovat, resp. upozornit na hluboké rozdíly v názorech v posuzování této problematiky. Pokládám si otázku, jak je možné, aby se lidé, možno říct odborné kapacity, tak diametrálně až zásadně rozlišovaly  v názorech, když by se z hlediska veřejného zájmu by měly víceméně shodovat, aby mohly být jako uklidňující a umravňující stanovisko předkládány občanům pro řešení kovidové  situace. Zatímco paní profesorka říká „čehý“, paní doktorka (celkem pochopitelně) říká „hot“ a je na každém čtenáři, aby si vybral, který názor je mu bližší. V mém případě jsem na straně doktorky Krátké třeba už proto, že se v mnohém shoduje s názory prof. RNDr. Dalibor Štyse, CSc., vědce v oboru biochemie článkem Smrt a nemoc po očkování. Účinnost? Malá. Profesor-exministr výbušně o vakcínách,  jehož názory jsou pro mě, jakožto odpůrce očkování bližší,než takřka drakonické názory prof. Sykové.      

Z pohledu tolik proklamovaného rozdělování společnosti, z velké části neprávem přičítané prezidentu Zamanovi, je to otázka, proč či z jakého důvodu tyto markantní rozdíly v hodnocení koronavirové problematiky mezi renomovanými kapacitami existují. Jisté vysvětlení vidím v tom, že většinové názory, které se zastávají potřeby očkování, jsou přičítány masovému nátlaku politiků na vládní úrovni na vědomí lidí   a to naprosto nepřijatelným způsobem, který však pro autory tohoto nátlaku má značný efekt. Masový nátlak spočívá v tzv. „vymýváním mozků“, zastrašování občanů z následků neočkování cestou patologických statistik a zveřejňováním patologicky nevhodných fotografií, notabene nemající přímou souvislost jako důsedky úmrtí na Covid-19 a každodenní publicitou statistiky o průběhu nově nakažených, pozitivních, těžce nemocných pod kyslíkem, počty zemřelých apod. Kromě toho různé nátlakové způsoby na nutnost očkování s vlivem na případný postih ze strany zaměstnavatele, znemožnění vycestování, návštěv společenských akcí atd., atd.