I tato plánovaná cesta na Tchaj-wan byla předmětem ostré diskuze, či spíše kritiky, ale jak vidno, osobní ambice, nezdolná síla páně Vystrčilova ega a ješitnost překonala všechna negativní fakta a skutečnosti, které mohou z jeho návštěvy Tchaj-wanu vyplynout. Je to i jeho sobeckost, umíněnost a až dětinská neposlušnost, když navzdory všem relevantním nesouhlasům o nevhodnosti cesty na Tchaj-wan si pan předseda Senátu prosadí svou. Jako by ti ostatní, co s jeho cestou nesouhlasí, ani neexistovali.

Je sice pravda, že postavení senátora Vystrčila jako předsedy Senátu je funkce bezesporu významná, ale o to více zodpovědná vůči občanům ČR. To však pan Vystrčil nerespektuje, proti nesouhlasu významných politických osobností (a jistě i veřejnosti) si „mele“ a prosazuje svou! Jeho umanutost a neústupnost je o to víc nepřijatelná, že si tyto „funkcionářské“ pravomoci, privilegia a požitky z pro něj nepochybně velevýznamné cesty jakožto představitele Senátu ČR prosazuje krátce po smrti svého předchůdce pana Kubery. Důvody, že chce bezprostředně navázat na dobrou práci Senátu po zesnulém J. Kuberovi, neobstojí, jsou marginální a pro zdůvodnění cesty na Tchaj-wan zcela irelevantní. Nehledě k tomu, že pan senátor Vystrčil ve své funkci dosud nic významného či výjimečného nedokázal, kromě trapného řiťolezectví a tajtrlíkování při návštěvě amerického ministra zahraničí Pompea. Ale dost možná, že právě Pompeova návštěva utvrdila předsedu Senátu Vystrčila, aby tu svou cestu na Tchaj-wan, navzdory všem a všemu, přece jen realizoval v naději, že tím získá uznání a nějaké politické body.

Budiž, pan Vystrčil podnikne se svým komparsem tolik diskutovanou cestu na (z hlediska Číny) problematický Tchaj-wan. Je ovšem otázka, s jakým výsledkem se delegace s panem Vystrčilem vrátí. Jedno mu však tato cesta přinese – falešné uznání a pochlebování kolegů z ODS a nepochybně i pozitivní ohlas z USA. Lze sice předpokládat či očekávat, že představitelé českých firem nějaké ty obchodní kontrakty, resp. kontakty na Tchaj-wanu zrealizují, jiná věc bude, s jakým efektem a přínosem to bude pro ČR a také s jakou odezvou se to setká u Číny. Je známo, že Čína jednoznačně považuje Tchaj-wan za své ambivalentní teritorium a již dříve se vyjádřila, že s cestou předsedy českého Senátu (ještě za J. Kubery) na Tchaj-van zásadně nesouhlasí. Takže jakkoliv může být pan předseda Senátu po návratu z předpokládané cesty na Tchaj-wan osobně (včetně manželky) spokojený, je otázka, jak se budou dále vyvíjet česko-čínské vztahy.