Nevím, proč je kolem toho všeho tolik vzruchu, dokonce soud. Ministerský předseda zase něco nepříliš domyšleného vypustil z úst, a ze zaplněných náměstí na to hned uraženě reagovala osamocená osoba. Divné: na jedné straně vnímáme obavy pedagogů, sociologů a jiných blogů ze zvyšujícího se počtu mamánků, kteří se nechají rodiči nejen živit, ale i vydržovat, kteří sice mají vytříbený apetit na matčinu kuchyni, ale už žádnou chuť pracovat, natož třeba narukovat. V takovém případě je naopak pro společnost povzbuzující, že mnozí tito mladí v nebývalém počtu vyrážejí - když už se jim nedaří trefit do nějaké fabriky, skladu, studovny, na pole či jinam - alespoň na náměstí a pláně. Buďme za to celospolečensky rádi, že jsou i tací, kteří (když už ne do stálé práce) účastní se alespoň podobných jednorázových brigád. Vždyť i my jsme v jejich věku vyjížděli – rovněž za neadekvátní odměnu - na brambory či chmel.

Na druhé straně je poněkud zarážející, že takto napaden až osočen („Berete za to!“) se zřejmě z nepřehledných davů demonstrujících dotčeně cítil osamocený jedinec, že nebyla zorganizovaná celonárodně prosluněná kampaň, jež by před budovou soudu pro Prahu-západ v Praze 1 skandovala cosi o prohnilé justici a žádala vydání nepřítomného provinilce ulici.

Anebo že by to bylo právě proto, že se ti všichni ostatní ani náhodou necítí být v hloubi duše uraženi? Vždyť co je sakra špatného na lidské přirozenosti vzít si za projevenou osobní angažovanost, hraničící s občanskou statečností, nějaký šesták? Vždyť oni přece do účasti na manifestacích vkládají svůj čas jak tvorbou nápaditých transparentů, tak samotnou účastí, ba i jízdenku si rádi pořídí za vlastní, za své (alespoň myslím) si kupují červené karty, trenýrky téže barvy a hromady nejrůznějších namnožených hesel vyjadřujících jejich sny, představy a požadavky. Je potom ovšem trapné, když jim pitomé dvě zasloužené stovky závidí kdejaký miliardář, za tohle bych ho fakt hnal k soudu i já.

Leč poté se nabízí ještě jedno vysvětlení, důvod proč se k tomuto drobnému finančnímu zdroji nepřiznat, zatajit ho: obavy z povinnosti zaplatit daň z příjmu. Ze zaslouženého vystátého, vytleskaného, vykřičeného, vydemonstrovaného byť jen dvoukila čistá ruka, protože co je doma, to se počítá.

Nuže dost legrace, teď zase chvíli vážně. Tím jedincem, jediným odvážným z masy demonstrujících, jež hnal svou věc až k soudu, ba až ke slavnému vítězství (ti od Domažlic si takové od věků považují), je jistá paní Jana Filipová, jíž soud přiznal nárok na omluvu Andreje Babiše za výroky urážlivé a dehonestující (soudkyně Kačerová, neznajíc zřejmě význam slov, je dokonce označila za ´nepravdivou kritiku´!) o údajně placených účastnících loňských protivládních demonstrací. Informace jak to vše bylo, jsem – abych nebyl očerněn, že si vymýšlím - čerpal z tradičního zřídla průzračných pravd, u pramene označeného orientační tabulkou Forum24, a též z rozhovorů pro ČT24 a irozhlas.