Vláda nechtěla ustoupit v ničem ani o píď. Je samozřejmě otázkou, kam až vláda ustupovat nejen chce, ale také může. A opozice plácala, kromě několika rozumných sentencí většinou naprosté nesmysly. Obě dvě hlavní opoziční síly, tedy ten konzervativní pravicový tábor a liberální pravicový tábor, přišly s vlastními, marketingově pojatými “plány“ na řešení koronavirové krize. Ty byly sice plodem politického kutilství, ale tu a tam by z nich možná nějaký perla vydestilovat šla. Tedy, kdyby se představitelé vlády více snažili.

Bylo chybou Andreje Babiše jako premiéra, že v poslední době několikrát ponížil komunistickou stranu natolik, že její poslanci – i přes vysokou míru své hrochovitosti – tentokrát nechtěli v hlasování o prolongaci nouzového stavu vládu podpořit. Nechápu například, proč vláda, vlastně obě dvě koaliční strany, ponížila komunisty v průběhu projednávání třetího čtení státního rozpočtu, když od samého počátku relativizovala a zpochybňovala vládou akceptovaný komunistický požadavek na snížení armádního rozpočtu o 10 mld. korun. Po schválení rozpočtu se  s touto redukcí armádního rozpočtu vláda nechala dovláčet pravicovými médii, lačnými krve vlády, ke zpochybňování závazku. A k naznačování, že se jednalo jen a jen o politický trik k obalamucení komunistů. Kromě toho komunisté před měsícem velmi vstřícně podpořili vládu s jejím požadavkem na prodloužení nouzového stavu o 30 dní, ale za předpokladu uspokojení  vcelku realistických komunistických požadavků. Tím jedním bylo vrátit lyžaře na sjezdovky a tím druhým požadavkem bylo vrátit děti do škol. Oba tyto požadavky vláda odsabotovala a nyní k nim zřejmě bude přistupovat v epidemiologicky v mnohem nepříznivější situaci. Je to škoda.

Republika potřebuje pokračování nouzového stavu. Nemocnice jsou přeplněné, lékaři a sestry na hranici svých lidských a pracovních možností. Západní farmaceutické firmy naprosto zklamaly jako dodavatelé vakcín proti koronaviru v dohodnutém množství. A každý měsíc umírají tisíce lidí na koronavirus.