Nepodařená cesta Fialy a spol. do Afriky

Pryč jsou ty doby, kdy Česko bylo průmyslovou velmocí, která byla schopna dodávat zájemcům v rozvojovém světě investiční celky, ať už se jednalo o rafinérie, elektrárny, železniční tratě, pivovary, prostě na co si vzpomenete.

Protože jsme v neblahých dobách bývalého režimu byli jakousi kovodílnou zemí sovětského bloku, tak se u nás vyráběla podstatná část nomenklatury světové průmyslové výroby. Jestli si to číslo dobře pamatuji, bylo to někde kolem dvou třetin. To ovšem odpovídá číslům charakteristickým pro skutečné průmyslové velmoci, s velkým vlastním výzkumem a vývojem, jakými v Evropě jsou Německo, Francie, Itálie či Velká Británie. A ne průmyslová quazivelmoc, jakou bylo čtrnáctimilionové Československo. Jeho hospodářství proto ztratilo.

Během posledních třiceti let se struktura českého průmyslu zásadním způsobem změnila. Jeho nejprogresivnější částí dnes tvoří firmy automobilového průmyslu a vlastně celý automotive. Tedy výroba aut a náhradních dílů a součástek, dodávaných ke konečné montáži aut, mj. také v zahraničí.

A tak se Česko z dřívější země s archaickou nomenklaturou průmyslové produkce změnilo na zemi víceméně průmyslově „monokulturní“. Vymizela ovšem schopnost dodávat velké investiční celky.