Jiří Pondělíček: Armáda v týlu nepřítele

26.08.2017 11:04

Neprávem bývá v posledních letech opomíjena připomínka zahájení Slovenského národního povstání. Jakoby se to nás, české veřejnosti a občanů České republiky netýkalo, jakoby to nepatřilo do našich dějin, jakoby to bylo na obtíž. A to je škoda a velká chyba.

Jiří Pondělíček: Armáda v týlu nepřítele
Foto: repro - sbírka VHÚ
Popisek: Slovenské národní povstání - příslušníci slovenské armády na straně povstalců

Povstání ze srpna 1944 na Slovensku je i naší záležitostí, součástí i našich dějin a jedním z hvězdných okamžiků československého odboje. Hlavní roli zde sehrála povstalecká akce slovenské armády, provedená s vědomím československé vlády a prezidenta v Londýně a s cílem obnovení československé státnosti. Z exilu byl vyslán gen. R. Viest jako vojenský velitel povstání a už dříve jako styčný důstojník kapitán Krátký. Povstalecké síly byly prohlášeny za První československou armádu na Slovensku a výsostné znaky Slovenské republiky na vojenské technice a letounech byly rychle nahrazeny znaky československými. Boje se zúčastnily partyzánské oddíly, jak domácího původu tak i vytvořené partyzánsko-organizátorskými výsadky z SSSR. Letecky byla přesunuta na slovenské bojiště II. čs. paradesantní brigáda plk. V. Přikryla, vytvořená především z vojáků slovenské národnosti a doplněná českými důstojníky, které poskytla londýnská exilová vláda. Na slovenském letišti Zolná přistál Československý smíšený letecký pluk, vedený zkušeným a ostříleným velitelem, Františkem Fajtlem.

Jistěže nebylo vše dokonalé a slavné dny povstání měly i své stíny. Nepořádky, nekázeň, záškodníci rekrutující se nejen z řad karpatských Němců žijících v některých obcích slovenského vnitrozemí ale i ze Slováků podléhajících luďácké propagandě. Vyskytovaly se případy nekázně u partyzánských oddílů ale i nedůslednost a nerozhodnost některých velitelů slovenské armády. Právě takové nepořádky a nerozhodnost velitelů vedly k selhání dvou východoslovenských divizí, respektive k selhání jejich velení, které vedlo k jejich odzbrojení a tím i ke zkomplikování situace sovětských a československých vojsk v karpatské operaci. Pomoc bojujícímu Slovensku tak byla zdržena a ztráty znásobeny.

Přesto byl význam slovenského povstání nedozírný. Bylo to totiž největší bojové vystoupení odbojových sil v okupované Evropě. V týlu německých ozbrojených sil bojovala pravidelná a dobře vyzbrojená armáda, vybavená nejen pěchotní výzbrojí ale i jednotkami tanků a obrněných vozů, obrněnými vlaky, dělostřelectvem a dokonce letectvem. Boj byl těžký a naši a sovětští vojáci se teprve těžce probíjeli přes Karpaty. Přes několik úspěšných protiútoků, připomeňme např. tvrdý boj u Telgártu, kde se vyznamenal statečný kapitán Ján Stanek, německá přesila postupovala dál a neštítila se násilností a zvěrstev na civilním obyvatelstvu. Namátkou připomeňme Nemeckou , Tokajík a Kalište. Padlo i hlavní centrum povstání, Bánská Bystrica.

V povstání bojovaly i dva tisíce Čechů

Povstání ale poraženo nebylo a žilo dál. Vojáci i partyzáni ustoupili do hor a pokračovali partyzánským způsobem boje. Podmínky byly velice těžké. Ve sněhové vánici zahynul český antifašista, novinář a politik, Jan Šverma. Letecký pluk se vrátil za frontovou linii a byl přebudován a rozšířen na leteckou divizi, která byla později nasazena v letecké podpoře ostravské operace.

V horách pak vydrželi žít a bojovat až do příchodu sovětských vojsk a mnohdy vstupovali do řad Československého armádního sboru. Některé partyzánské jednotky se probily na Moravu, kde se vytvářely souvislé partyzánské oblasti. Nejvýznamnější byla Partyzánská brigáda Jana Žižky, působící hlavně v Beskydech. Československý charakter povstání byl zdůrazněn i značnou účastí Čechů v bojích. Ve štábu povstání, v řadách 2. čs. paradesantní brigády i v partyzánských oddílech. Čeští vlastenci se ve skupinkách i jako jednotlivci vydávali Slovensku na pomoc. Ti, kteří při tom padli do rukou okupantů byli většinou na místě zavražděni. Dva odvážlivci, J. Kužela a J. Matička odlétli dokonce s německým letounem přímo z pražského letiště. Směr, samozřejmě Slovensko. Bohužel nedoletěli, havarovali u Rajnochovic na Moravě, přičemž zahynul J. Kužela a J. Matička padl do rukou gestapa. To byl jeden případ z mnoha. Celkem bojovalo v povstání přibližně 2000 Čechů.

Připomínka této velké operace odboje tak do našich dějin rozhodně patří a nezaslouží si aby na ni bylo zapomínáno. Slovenské národní povstání je i naší záležitostí a součástí i našeho dějinného odkazu.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Tomáš Zdechovský byl položen dotaz

Právo na opravu

Věci se dají dát opravit už dnes, ale problém je, že oprava často vyjde stejně nebo skoro stejně jako koupit si novou věc. Tak k čemu pak platit za opravu? Nepřijde vám tento zákon EU zase úplně zbytečný? A když dám věc opravit, jakou, pokud vůbec, na ni pak budu mít záruku? Děkuji za odpověď

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zbyněk Fiala: Úroky dolů, a koruna drží

13:04 Zbyněk Fiala: Úroky dolů, a koruna drží

Snižování základní úrokové sazby na 5,25 procenta nás sice drží daleko od cílových 2 – 3 procent, al…