Vyzval po 27 letech od roku 1989 jako první politik a jako hlava státu k hrdosti na tento národ, k hrdosti na to, že  konečně opět patříme k ekonomickým premiantům Evropy, že jsme zemí s nejmenší mírou nezaměstnanosti v Evropě a 6. nejbezpečnější zemí světa. Vcelku jasně spojoval, zejména poslední výsledky s působením Andreje Babiše v předchozí vládě a veškerý svůj osobní politický kapitál vsadil na vládu vedenou tímto mužem.

Je to státnický risk, risk ve prospěch této země, která v současné etapě kromě početně ani nesplnitelných  alternativ typu šéfování vlády kýmkoliv z opozice na ustavení progresivní a úspěšné vlády nemá.

Liberální demokracie je založena na šíření deprese, negace, destrukce, což je bůhví proč pokládáno, za cosi pozitivního. V našich podmínkách prožíváme už asi dva roky permanentní úsilí dehonestaci prezidenta republiky Miloše Zemana a na likvidaci předsedy ANO Andreje Babiše. Zažívali jsme to až do absurdních poloh před volbami a zažíváme to i nyní.

Neexistuje hrubý výraz, který by naši umělci typu Jiřího Hřebejka, Zdeňka Svěráka, Jana Hrušínského, Báry Štěpánové, Pavlíny Filipovské, Davida Koldera atd nepoužili v útocích jak na prezidenta, tak i na premiéra.

Opozice s výjimkou KSČM napadá, odmítá, neguje, ale pozitivní alternativu nenabízí. Chce destrukci, chce chaos.