Základní myšlenka zněla:
„Slovensko sleduje Česko, ale ve fázovém odstupu zhruba deseti let. Když oni měli Mečiara, tady vládla pravda a láska, až fanatické objímání Západu, EU a euroatlantických vazeb. Když my jsme vystřízlivěli a volíme Zemana za prezidenta a Babiše za premiéra, na Slovensku přijali euro, volili Kisku a nyní Čaputovou, odhodlanou pravdoláskařskou občanskou aktivistku. Je dobře, že jsme se rozešli.“
Ta téze působila arogantně, ale stále se mi zdá pravdivá. Slovensko na rozdíl od Česka po celou éru vládnutí Smeru zastává až fanaticky nekritickou politiku co největší integrace v rámci EU a co nejpevnějších euroatlantických vazeb s USA.
Babiše (a to už nemluvím o prezidentovi) by hnali, kdyby na plánu europarlamentu, kde Pellegriniho uráželi četní europoslanci kvůli Kuciakovi, on se jim snažil vlísat, že Slovensko je nejpevnějším článkem co nejvíce integrované Evropy. Prohlašovat toto v době, kdy celá Evropa kriticky zvažuje, jak dál s EU naložit, by v Česku neprošlo. Stejně tak vytvářet vojenskou základnu pro NATO, fanatická podpora fašistické Ukrajiny není věc pochopitelná.
Ale potom je zde něco, co si Česko zažilo před lety s vládami Topolánka či Nečase. Ten odpor proti nim byl tak silný, že musela přijít zákonitě opačná vlna a ta vynesla nejdříve fakticky a potom i reálně do čela vlády pragmatika Andreje Babiše.
Když jsem si dnes prolítl míru podpory jednotlivých politiků doslova mě zděsilo, že Kiska je na místě prvním s podporou 57 procent respondentů a i premiér Peter Pellegrini má důvěru 52 procent ale Robertu Ficovi důvěřuje pouhých 20 % a nedůvěřuje 79% dotázaných. Robert Fico je tak obdobně nenáviděn jako v Česku Topolánek či Kalousek.
V každé případě se na Slovensku kyvadlo převrací, tak jak tomu bylo, byť jiným politickým směrem v Česku před 7 lety a i to je důvod, proč Kapučanová mohla zvítězit.
V Česku je ovšem jiná atmosféra. Konec konců, zažili jsme to před rokem, kdy všichni liberálové (Drahoš, Hilšer, Fischer, Horáček) popadali v souboji s Milošem Zemanem jako hrušky ze stromu.
Samozřejmě, že jsou zde hlasy, které nové prezidentce budou tleskat a opakovat, jak Slovensku závidí.
Ale to jsou havlističtí pohrobci z politických stran, jež s vysokou pravděpodobností v příštích parlamentních volbách zmizí v propadlišti dějin. A potom jsou to liberální novináři, kterých je všude, včetně „Babišových“ novin 99 % a kteří na skutečné nálady v Česku nemají vliv. Jen jsou vidět a slyšet a vytváří virtuální realitu.
Většina z nás však určitě Slovensku nezávidí a jsme rádi, že nás tato nákaza nemůže dostat.
A tak se Česko posouvá myšlenkově politicky spíše k Rakousku či Maďarsku pragmatické vlastenectví a protiglobalismus má zvláštní sílu.
Nuže tedy. Pokud by se v dnešní době konaly prezidentské volby v Česku a na jedné straně by stála rozjásaná proevropsky a proatlanticky zaměřená Čaputová a proti ní, trvale nazlobený protimainstreamový Václav Klaus ml., zvítězil by Klaus o 5% - 10%.
Asi tak, bratři Slováci.
Jiří Vyvadil
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
