Náhodou jsem v budově zlínské pobočky Krajského soudu Brno potkal kamaráda, elitního obhájce, jediného advokáta, s nímž si tykám.Využil příležitosti, aby mě seznámil se zlínskými podnikateli, bratry Ladislavem a Janem Lebánky, kteří před senátem Ivety Šperlichové zdejšího soudu právě čelili obžalobě Městského státního zastupitelství Praha v procesu sp.zn. 53 T 11/2015. Podle obžaloby se spolu s dalšími osobami měli dopustit trestného činu krácení daně a poškozování práv k obchodní značce nepovolenou výrobou padělků cigaret Marlboro. Kamarád mi doporučil, abych se zabýval jejich případem.
Načetl jsem protokoly ze soudních jednání, jichž jsem se nezúčastnil a následně jsem začal docházet do soudní síně. Průběžně jsem začal shromažďovat další poznatky o kauze. V r. 2017 jsem podal první podnět ke kárnému řízení s předsedkyní senátu Ivetou Šperlichovou. Později jsem neúspěšně usilovat, aby přišla o talár. Dne 6. června 2018 jsem případ poprvé doprovodil článkem (ZDE). Od té doby jsem se k námětu mnohokrát vrátil. Pro soudkyni Ivetu Šperlichovou jsem vymyslel označení „soudkyně OLO“ (odklízečka lidského odpadu) a o hlavních obžalovaných jsem psal jako o „Rošťácích“ (bratři Roman a Jan Šulyokovi) a „Slušňácích“ (bratři Ladislav a Jan Lebánkové). Až později jsem si všiml zajímavosti třetí dvojice, dopravců otce a syna Uhříků, kteří v kauze hráli vlastní hry. Články jsou stále dostupné na mém blogu a na internetových stránkách spolku Chamurappi z.s. Případu jsem věnoval kapitoly 19 a 20 v knize Škůdci v taláru 2, která je dosud na knižním trhu. V kapitole 21 jsem se souhrnně zabýval oběma soudci, kteří v kauze působili.
Hlavní postavou mezi „Rošťáky“ je starší bratr, recidivista Roman Šulyok. Do děje vstoupil jako provozovatel výroby padělků cigaret Marlboro v Malhosticích. Jan mu pomáhal. „Slušňáci“ bratři Lebánkové jsou zlínští podnikatelé, majitelé společnosti Vltava Holding a.s. Patřil jim luxusní Lesní hotel, skladový areál v Lužkovicích a další majetek. Vystaveni násilné trestné činnosti ale později o všechno přišli.
Chcete, aby STAČILO! a SOCDEM postavili společnou kandidátku?Anketa
Případ se neobvykle rozkošatěl a stále pokračuje ve dvou větvích. Z naléhavého důvodu jsem se rozhodl znova o něm psát. Důvod je prostý: ve významné části příběhu se bratři Lebánkové stali obětí vydírání s použitím hrubého násilí, jehož následkem utrpěli škody likvidačního rozsahu. Část pachatelů těží z nechuti státních orgánů o jejich dopadení a případ spěje k promlčení. Veřejnost by měla vědět, že se zločinci v tomto případě dostali pod ochranu státu.
Začátek příběhu může posloužit jako doklad pravdivosti přísloví „pro dobrotu na žebrotu“. Koncem r. 2011 bratři Lebánkové vyhověli žádosti kamaráda Václava Karlíka a pronajali výše zmíněnému Romanu Šulyokovi prostor ve skladovém areálu jejich společnosti Vltava Holding a.s. v Lužkovicích. Měl v něm znova sestavit stroje na výrobu cigaret z právě zrušené provozovny v Malhosticích a po zprovoznění je předvést ukrajinskému zájemci, který by je odvezl na Ukrajinu. S další výrobou padělků již nepočítal. A cigarety z tohoto zdroje se skutečně na trhu neobjevily.
V jarních měsících roku 2012 se do skladu dostavila skupina řemeslníků, kteří měli zprovoznit stroje. Nedařilo se jim to. Proto je vystřídali další, ale ani oni nebyli úspěšní. Mezi členy obou skupin došlo později k ostrým výměnám názorů na příčiny neúspěchů, které zčásti proběhly o přestávce hlavního líčení v předsálí soudní síně, zčásti přímo při hlavním líčení. Pozorně jsem jim naslouchal. Řemeslníkům se nepodařilo zprovoznit výrobní stroj a balička se zasekávala a trhala krabičky. Padělky cigaret Marlboro, jež sloužily při pokusech o zprovoznění baličky, měly zřejmě původ v Malhosticích. Ani z policejního vyšetřování nic jiného nevyplývá.
Dne 21. srpna 2012 přijel na překladiště v Němčicích na Hané kamion se čtyřmi tunami řezaného tabáku, který výše zmínění dopravci Uhříkové přeložili na své vozidlo. Současně ale na místě čekali celníci, kteří se nezajímali o totožnost řidiče kamionu, nevyžádali si doklady od vozidla a nákladu a pořídili videozáznam překládky. Hlavně natáčeli osoby, jež se zúčastnily překládky. Uhříkové převezli tabák do skladu v Lužkovicích k Šulyokovým strojům. Účastníci procesu ani soud dodnes nevědí, jak se celníci dověděli o příjezdu kamionu, kdo objednal dopravu a komu patřil tabák. Podle mého laického úsudku se celníci dopustili předstíraného převodu tabáku, nepovoleného státním zástupcem, tedy nezákonného jednání.
Později se ukázalo, že orgány činné v trestním řízení zcela samozřejmě považovaly tabák za majetek bratrů Lebánkových, ač o tom dodnes nemají žádný důkaz.
Roman Šulyok byl nepříjemný nájemník. Nepodařilo se jej přimět k uzavření písemné nájemní smlouvy. Neplatil nájemné. A dne 26. ledna 2012 dokonce fyzicky napadl Jana Lebánka a zmocnil se jeho služebního auta, které vrátil až po intervenci Václava Karlíka. Proto Ladislav Lebánek vyšel s radostí vstříc Romanu Šulyokovi, když požádal o setkání s ním za účelem projednání podrobností vyklizení skladu. Měli se sejít ve skladu v 17 hodin dne 26. srpna 2012.
K setkání ale nedošlo, protože do skladu v Lužkovicích vpadlo komando celníků a policistů. Zadrželi všechny přítomné a dopravili je do cely předběžného zadržení. Pro bratry Lebánkovy si zajeli a přičlenili je k zadrženým. Romana Šulyoka nechali odjet. Na nikoho ze zadržených neuvalili vazbu, ale zahájili úkony trestního řízení.
Zásah z 26. srpna 2012 zmařil naději Romana Šulyoka na prodej strojů na Ukrajinu. Cenil si je na 60 milionů Kč. Utrpěl obrovskou škodu, což zřejmě rozhodlo o jeho dalším postupu.
Zařízení koupil od Františka Křížka, který krátce poté zmizel. Až 24. března 2022 při návštěvě ve Vazební věznici Liberec mi Roman Šulyok prozradil, že na investici se podíleli „pošťáci“, což byli tři právníci, o nichž se zmíním později. Jako zajímavost uvádím, že podle znaleckého posudku, pořízeného pro potřeby vyšetřování, byla hodnota strojů pouze 3,85 milionu korun.
V každém případě zásah z 26. srpna 2012 byl viditelným projevem zahájeného vyšetřování. Až 17. října 2012 předal Lebánkům vedoucí zásahu celník Byrtus protokol o prohlídce ve skladu. Z něho se dověděli, že se ve skladu nachází tabák. Jako skladovatelé zaplatili spotřební daň. Správce daně je jako plátce odmítl a vyměřil daňovou povinnost společnosti Vltava Holding, a.s., která rovněž zaplatila.
Zatímco vyšetřování pokračovalo, vyhledal bratry Lebánkovy vyjednavač ruského investora, který se údajně zajímal o možnost koupě Lesního hotelu. Lebánkové jej provedli hotelem a odpověděli na jeho otázky. Po čase dostali zprávu, že investor má vážný zájem. Měli se s ním setkat 28. ledna 2013 v penzionu U Kohouta v Jesenici.
Místo investora ale na ně v penzionu čekali čtyři zakuklenci, kteří je svázali, nasadili jim brýle, bránicí vidění a nechali je ležet až do rána na postelích. Prozíravý Ladislav Lebánek nalepil na stěnu žvýkačku jako důkaz o své přítomnosti. Zakuklenci je hlídali až do rána. Bratři se oprávněně obávali o život.
Ráno se dostavil Roman Šulyok. S bratry pohovořil s každým zvlášť. Vysvětlil jim, že se rozhodl zachránit jejich bezcenné životy. Dostanou se domů se zdravou kůží, pokud podepíší listiny, jež jim předloží „páni v oblecích“. Varoval je před jakýmkoli kontaktem s policií. Pokud by se o něj pokusili, okamžitě by se o tom díky svým stykům dověděl a zúčtoval by nejen s nimi, ale i s jejich rodinami.
„Pánové v oblecích“ se skutečně dostavili a zakuklenci je před ně přivedli se svázanýma nohama každého zvlášť. Jeden byl zřejmě notář. Ověřil jejich podpisy na listinách neznámého obsahu. Vznikla jim tím škoda 120 milionů korun. Celá operace trvala necelou čtvrthodinu.
Pak se pod kamerou „srdečně“ s podáním ruky rozloučili s Romanem Šulyokem a vydali se na cestu do Zlína. Než tam dorazili, Lesní hotel již měl jiného majitele. Navíc se formálně stali dlužníky Romana Šulyoka, jemuž prý nezaplatili za odkoupené zařízení. To byla samozřejmě fikce: k zakoupení strojů neměli Lebánkové nikdy důvod a o prodeji nevěděl ani Jan Šulyok.
Dne 9. dubna 2013 konečně provedla pražská kriminálka prohlídku nebytových prostor v Šulyokově bývalé provozovně v Malhosticích. Se sebevědomím nevinného člověka, který se zbavil zátěže vlastnictví zařízení na výrobu cigaret jeho převedením na Lebánky, se Roman Šulyok bez pozvání dostavil na místo a vyšetřovatelce se pochlubil, že rozkryl trestnou činnost Lebánků ve Zlíně. Vyšetřovatelka se po bližším vysvětlení nepídila. Tuto skutečnost dosud k obhajobě Lebánků nikdo nepoužil.
O něco později si Roman Šulyok odskočil do Německa, kde jej usvědčili z obchodování s drogami. Zemský soud v Řezně jej odsoudil k odnětí svobody v trvání 7,5 roku. Zůstal v německé věznici. S jeho posledním trestným činem si soud poradil jako s prvním. Bohužel to nebyl český soud.
Mezitím v České republice probíhalo vyšetřování domnělé výroby padělků cigaret Marlboro v Lužkovicích, vedené pražskou kriminální službou a současně začala středočeská kriminální služba vyšetřovat vydírání Lebánků v Jesenici. Vydíraní se totiž nenechali odradit Šulyokovým vyhrožováním a přece jen podali trestní oznámení.. Obě policejní součásti sice o sobě navzájem věděly, ale účinnou spolupráci nenavázaly.
Středočeská policie pod dozorem zkušeného a jinak nemilosrdného státního zástupce Tomáše Milce, bývalého prokurátora, byla rychlejší. Ale mnoho nedokázala. Jediný z účastníků vydírání, kdo mohl identifikovat všechny pachatele, byl Roman Šulyok, který odmítl vypovídat. Nepodařilo se zjistit totožnost zakuklenců. Tomáš Milec za těchto okolností obžaloval pouze Romana Šulyoka a jeho nevýznamného pomocníka Lukáše Loučku. Podařilo se sice ztotožnit jako jednoho z „pánů v oblecích“ notáře Václava Vodu a jeho doprovod jako pražského advokáta Martina Rezka, ale žalobce je neobžaloval, pouze je použil jako svědky. Dva ředitelé GIBS nezávisle na sobě a v různou dobu mi vysvětlili, že pro žalobce je cennější dobrý svědek než nejistý obviněný.
Hlavní líčení u Krajského soudu Praha zahájil senát Ivy Říhové 12.září 2016. K rozsudku dospěl 27.září.2016. Romana Šulyoka nechal přivážet eskortou z Německa. Romanu Šulyokovi uložil trest odnětí svobody v trvání 7,5 roku. Celkem ho tedy postihlo odnětí svobody v trvání 15 let. Lukáš Loučka vyvázl s podmínkou.
Hrůzný zážitek bratrů Lebánkových z Jesenice a jimi utrpěné následné škody samozřejmě volají po potrestání pachatelů. Ale hubený výsledek vyšetřování, jež vedlo k rozsudku z 27. září 2016, dlouho nikomu nevadil a prakticky dosud trvá. Později se podařilo nakročit k odhalení celého pozadí akce a totožnosti pachatelů, ale příslušné orgány se prolomení hráze tvrdošíjně brání. Asi doufají, že dojde včas k promlčení. Vyplýtval jsem mnoho času a energie ve snaze promlčení předejít, zatím bez viditelného výsledku.
Pokud se příslušné orgány v poslední chvíli nevzpamatují, jako nezávislý publicista seznámím se skandálním způsobem vyšetřování veřejnost. Každému z pachatelů a jejich ochránců ušiji na míru z ostudy kabát.
(Pokračování někdy příště)
V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl.
Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi (ZDE) v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
