Kdybych to měl svými slovy vypointovat, pak bych napsal:O převrat jde jistě. Ale na barevku nevypadá. Naopak.I proto americký ministr zahraničí Antony Blinken posmutněle konstatuje: "Myslím, že jedním z ponaučení z nedávné historie je, že jakmile jsou Rusové ve vašem domě, je někdy velmi obtížné je přimět, aby odešli“ Jistě má pravdu v tom, že někteří si to přejí, ale jiní nikoliv. A chápu, že Američané drží palce těm, kteří by si případný odchod Rusů přáli. Ale zdá se, že ti nebudou těmi rozhodujícími.

Takže: Ve světě opět rozděleném na Západ (tandem USA-EU a spojenci) a (tandem Rusko - Čína a spojenci) historie posledních jedna a půl desetiletí vcelku standartně uzavírají ze strany Západu, že to, co je děje v Kazachstánu, je klasickou barevnou revolucí, ´a la euromajdan, Bělorusko, dříve Gruzie, ale jinde Venezuela atd. Násilí v ulicích a vypalování státních úřadů a střílení do policistů, jako by z oka vypadlo ukrajinskému euromajdanu. Euromajdan byl přece barevkou par excellence, ale zároveň bylo podstatné, že se postupně to čela postavil dlouhodobý ministr za prezidenta Janukoviče čokoládový oligarcha Porošenko, který náhle pocítil odpor ke korupčníkovi a rusofilovi Janukovičovi a postavil se do silného protiruského módu.

I zde se nynější prezident Kazachstánu Kassym-Jomart Tokayev (ZDE), který byl instalován svým předchůdcem, v prvých dnech výslovně proti demonstrantům nepostavil a naopak razantně zbavil bývalého ochránce prezidenta Nazarbajeva rozsáhlých zbytků moci, a ten následován svou rodinou uprchl ze země. Ale zde podobnost končí. Na rozdíl od Porošenka ani náhodou nevzývá Západ a nežádá o pomoc USA či EU, ale jasně žádá o pomoc v konečné instanci Rusko Vladimíra Putina…