Republika má prázdniny. Až na výjimky. Hlava státu se sice s policejními chůvami odebrala na vysočinský vzduch, ale úkol z Moskvy zní jasně: český prezident musí pokračovat v rozvratu vlastní země. Léto neléto. Projít nesmí nikdo, kožená brašna už nerozhoduje. Kdo hájí Ústavu, kritizuje Zemanovu kolaboraci s někdejšími okupanty a nechce zpátky pod ruský vliv, je pro Pražský hrad nepřítelem číslo jedna. Kremlofilní prezident se proto činí i z vejminku, odkud hraje vabank o uzurpování ještě větší moci.

Jeho zápal pro Putinovu strategii dosáhnout nestability ve středoevropských zemích Evropské unie a spojenců NATO míří zjevně do finále. Republika má totiž coby někdejší satelit sovětské moci pro dnešní Rusko pořád strategický význam a Miloš Zeman s ním kolaboruje s mouřenínskou vervou.„Kolaborace znamená spolupráci a já si myslím, že je třeba v zájmu Evropy i světa jednoznačně prohloubit spolupráci s Ruskem,“ prohlásil prezidentův zarytý stoupenec a kolaborantská legenda Jiří Vyvadil. Miloš Zeman spolupracuje o sto šest. Jeho masakrování Ústavy skrze karikaturu ministra kultury dnes navazuje na celou sérii systematických kroků k rozkladu vlastní země ve prospěch cizí mocnosti.

Po útocích na parlamentní systém, ignoraci hlavního zákona republiky, snahách o znevěrohodnění tajných služeb, dehonestaci inteligence a akademických špiček, pokusech o personální paralýzu justice a tlaku na likvidaci veřejnoprávních médií chybí už jen dotáhnout svoji roli v Putinově režii k faktickému ovládnutí bezpečnostních složek státu. Jako jejich vrchní velitel má zatím jen formální páky, ovšem část šarží, které se od obušku na Národní vyšvihly do čela policie a z Varšavské smlouvy mezi armádní elitu, jej přece jen hltá.

Bezprecedentní urážky a cílené provokace Miloše Zemana a ruského výsadku v jeho hradní partě na adresu statisíců demonstrantů, zneklidněných pokusy o návrat své země k normalizaci, ale nejsou jen příznakem prezidentovy patologické mstivosti a nenávisti k demokracii, ústavním svobodám a jinému názoru. Mylný výklad prezidentovy hlavní motivace k dráždění občanských odpůrců přitom vychází buď z neznalosti Zemanovy skutečné mentality, nebo z alibistického sebekonejšení, že jde jen o stařecké výlevy. Opak je pravdou, vedle nátury tu jde o promyšlený atak, kterým prezident republiky „volá do zbraně“ své příznivce proti jeho nevoličům, rozuměj proti nepřátelům jeho snah o proruské směřování České republiky.

Hnát ji destruktivně až na pokraj občanské války, ne-li rovnou do ní, a v chaosu ji přistrčit co nejblíž k Putinovi není ausgerechnet u Zemana žádná extra fantazie. Že na českém území vzrostl jen za posledních deset let počet Rusů na šedesát procent, resp. na čtyřicet tisíc lidí, a záminka jejich ohrožení v cizí zemi a jejich následná „ochrana“ ruskou armádou stačila Kremlu k intervenci i jinde, je holý fakt. Stačí také zalistovat v paměti, co všechno bylo po sametové revoluci nemyslitelné a jaká je dnešní realita. Servilita Hradu k zemi, která si díky za osvobození Československa v roce 1945 mnohonásobně vykompenzovala jeho okupací v roce 1968 a nastolením celých desetiletí devastující totality, tu nebere konce. Od Zemanových výroků o Krymu, jeho urputného tažení proti protiruským sankcím navzdory spojencům, přes „střílení“ novinářů až po prezidentův lobbing za ruský byznys v tuzemském jaderném projektu či za privátní ruské obchody miliardáře Kellnera.