Hnutí ANO dalo slib voličům už ve volbách v roce 2013: "Právo a soudy tu nejsou pro právníky, ale pro občany. To neznamená, že musí laik rozumět všem zákonům, ale naopak, že to nepotřebuje. Pokud žije poctivý a slušný život, zákony musejí být na jeho straně, aniž by je musel studovat. A stane-li se mu křivda, u soudu musí najít zastání."

Snaha o vybudování právního státu skončila vítězstvím M. Zemana o prezidentský post. Od té doby mohou být bezúhonní občané nazýváni trestně stíhanými. Stačí, když některý místní státní zástupce podá žádost do Poslanecké sněmovny. Sněmovna se začne případem zabývat v některém svém „výboru“. A všichni moderátoři veřejnoprávních medií hovoří o „trestně stíhaném“ (třeba předsedovi ANO, i když je sám poslancem).

Naše justice nezná trestný čin „nactiutrhání“. Zákonodárci netrvají na dodržování Ústavy (článek 27). Každý člen Poslanecké sněmovny, nebo Senátu může být zadržen pouze při spáchání trestného činu, nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán (Nejvyšší státní zástupce) je povinen zadržení ihned ohlásit předsedovi příslušné komory. Nedá-li předseda komory do 24 hodin souhlas, musí být zákonodárce propuštěn. Na následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností. Poslanec nebo senátor může být souzen po vypršení jeho mandátu. Puč na ODS si trochu pamatujeme. Televize asistovala při zadržení poslanců a bezúhonných občanů. Ministr spravedlnosti se po čase poslancům omluvil, dokonce snad dostali nějaké odškodné. Ale žádná úprava právních norem nenastala.

Pro občana bez imunity, musí o vazebním držení rozhodnout soudce. Protože se jedná o základní lidské právo občana (svoboda pohybu), měla by o vazbě občana rozhodnout porota několika soudců. Pravomoc, kterou si státní zástupci přivlastnili z doby totality je nepřijatelná. Trapné je, že vrcholné orgány soudů k tomu přihlíží. Podle předsedy Ústavního soudu hledá soudce právo, podle kterého má rozhodnout. Podle Ústavy soudce nerozhoduje podle práva, ale podle svého vědomí a svědomí. Z toho plyne, že může rozhodnout i v rozporu s právními předpisy. Proto máme dvoustupňový soudní systém. Když odvolací soud potvrdí rozhodnutí soudce prvního stupně, soud ochránil občana před nesmyslnou tvrdostí zákona. Odvolací soud má také právo vynést své pravomocné rozhodnutí.

Soudci nedodržují soudcovský slib, a nutí jiné soudce, aby rozhodovali podle jejich „závazného právního názoru“.