Ve slovníku cizích slov najdeme: „konspirace – spiknutí, konspirační – spiklenecký, týkající se ilegální, podzemní, tajné, nezákonné protistátní činnost.“

Činností provozovaných potají je mnoho, lze za ni považovat i manželskou nevěru. Nejdůležitější z hlediska dřívějšího i dnešního pojetí je však slůvko „protistátní“.

Státy stojí a padají s ideály, s nimiž byly založeny. Je to pravda? Ideály jsou ideály a realita je realita. Vezměme za slovo Masaryka. Dnes už se ví, a ostatně mnozí to věděli dávno, že Masaryk odešel do ciziny nejen se svolením vlády, ale i s úkolem plédovat pro federativní uspořádání říše. Rakousko nebylo jen Kakánií Roberta Musila, ani jen státem blbů Jaroslava Haška. Bylo takové, ale ne jen takové! I tam vládli lidé, kteří viděli když ne daleko, aspoň nedaleko do budoucnosti, a v oné budoucnosti, které se vlády všech zemí bojí, rozeznali neúnosnost současného uspořádání. Patřil mezi ně i následník trůnu Ferdinand, který také nebyl pouhým blbem. Pochopil a snažil se budoucnost ovlivnit. Proto musel zemřít. Překážel plánovačům, kteří měli s Evropou onačejší plány. Rozděl a panuj. Říše musela být rozdělena, rozkouskována na státečky (jako později Jugoslávie, SSSR apod.), volně tvořící sanitární kordón proti jiné říši, jejíž perestrojka z carské na bolševickou se právě chystala. 

Edvard Beneš bájil, že hranice přešel bezmála s nasazením života. Muži 28. října se chlubili, kterak strašně tajně konspirovali proti Kakánii, zatímco se dávno ví, že Bienert a potažmo císařská státní policie nad nimi držela ochrannou ruku. Věří snad někdo, že chocholatí netušili, kdo je Marx a spolkli s navijákem, že si v Karlových Varech léčí stávkující žlučník? A že si Lenin zajel v lednu 1912 do Prahy poklábosit s neškodnými menše- a bolševiky o vlivu měsíčků zahradních na zatmění říše, nad níž slunce aspoň občas nezapadalo? Jan Hajšman, protirakouský odbojář, později šéf zpravodajské služby ministerstva vnitra, v knize Maffie v rozmachu zatemňuje Bienertovu úlohu a zároveň se smyslem pro dramatický efekt líčí, kterak c. a k. policie obstarala účastníkům tzv. Pražské konference včetně Lenina bezpečné ubytování v Praze. S legendami o zaplombovaném vagonu vyslaném do carského Ruska se roztrhl pytel. Ostatně právě na tomto případu je možno skvěle demonstrovat slabiny konspiračních teorií. Lenin totiž nejen vybojoval konec válečného běsnění, ale navíc Vilémovy plány dokonale přečural. Asi jako – dovolte velký skok pro lidstvo – „kdosi“ přečural Štěpána et consortes, věřící, že obětováním studenta Šmída, Růžičky či Zifčáka (všimněte si inflace příjmení) jen vymění zkostnatělé vedení za neopotřebované. Obávaná státní policie totiž měla několik rovin. Zatímco 17. listopadu podepisovala její méně poučená část vázací akt s tzv. generálem Teslenkem, vysílala své kmány do osudného průvodu a učila Dráskou, co včas vykřiknout, netušila, že „kdosi“ ji už dávno přečural, podobně jako ještě vyššího zasvěcence Gorbiho na Maltě. Ano, malta na nové evropské zdi již byla namíchána. Kdo jen držel fanku, kdo pouze míchal a kdo určil přesný poměr vápna, písku a vody, to se naše generace nedozví. Natož kdo svedl a čím obloudil Manku alias Raisu! Jistě ne jen dodávkou módních kostýmů z Regent Street. 

Sranda je, že to vlastně všichni víme, jenom tomu nevěříme, jako lidoví mudrci nevěří, že é rovná se em cé na druhou, protože je to příliš jednoduché, aby to hýbalo Kosmem! Jak prosté, milý Watsone! A než Watson stačí uvěřit, Holmes už má nové tajné eso v rukávu!