V článku ovšem chybí řada důležitých informací. Především je známo, že se obyvatelé Chán Šaj­chúnu neotrávili jen organofosfátem, ale došlo tam i k otravám chlorem. Zde je pak třeba ještě zdů­raznit širší veřejnosti málo známý fakt, že se islamisté z Fronty an-Nusrá v prosinci 2012 zmocnili che­mické továrny syrsko-saúdské společnosti SYSACCO, která se nachází 29 kilometrů východně od Alepa. A že tento chemický závod předsta­vuje v celé Sý­rii jediného výrobce chloru, tedy jedova­tého plynu, který byl v letech 2013 – 2016 na území Sýrie několikrát nasazen při chemických úto­cích, které zasáhly civilní obyvatelstvo. Ale pojďme si připomenout několik opomíjených faktů a souvislostí, vztahujících se k bombardování obyvatel syrského Chán Šajchúnu, o kterém se v našich sdělovacích prostředcích začalo znovu hovořit.

Celý tento příběh, který připomíná malou detektivku, začíná v newyorském sídle OSN, kde ve čtvrtek 30. března 2017 stálá americká zástupkyně v OSN Nikki Ha­leyová prohlásila, že Spojené státy již nepovažují odstranění syrského prezidenta Bašára Asada za pilíř své politiky v této zemi, jako tomu bylo za předešlé americké vlády.

Ale už v pátek 7. dubna všechna naše mainstreamová média odvysílala nebo citovala projev amerického prezidenta Do­nalda Trumpa, ve kterém obhajoval před národem jím vydaný příkaz k útoku na syrskou základnu Šajrát, ze které vzlétal stíhací bombardér, útočící na cíl v provincii Idlíb. Trumpův projev, ve kte­rém obviňuje Asada, že na jeho příkaz byla „krutě zavražděna krásná mi­minka“, v některých našich no­vinách navíc provázely palcové titulky hlásající, že Trump „ukázal sílu“, když „desítky americ­kých střel srovnaly syrskou leteckou základnu se zemí“. V pondělí 26. června 2017 pak mluvčí Bílého domu oznámil, že se na letecké základně Šajrát chystá nový chemický útok s tím, že do příprav je zapojeno konkrétní letadlo a hangár na této letecké zá­kladně, o níž se ví, že je využívána v sou­vislosti s chemickými zbraněmi. Načež řada amerických novinářů začala pátrat po detailech tohoto překvapivého oznámení.

A jak následně zjistili, pět úředníků ministerstva obrany uvedlo, že jim „není známo odkud zprávy o potenciálním chemickém útoku pocházejí“, tak jako nevěděli o tom, že Bílý dům plánuje své pro­hlášení vydat, jak o tom píše BuzzFeed News. "Někteří úředníci ministerstva zahraničí, kteří se ob­vykle podíleli na koordinaci takovýchto oznámení, byli překvapeni varováním, které se nezdálo být předem projednáno s národními bezpečnostními agenturami", uvádí Los Angeles Times. Ne­boť obvykle bývá vše konzultováno s ministerstvem zahraničí, Pentagonem a americkými zpravo­dajskými službami předtím, než Bílý dům své prohlášení vydá. Tentokrát však „není jasné, jak přesně dospěl k informacím ohledně možného chemického útoku", poznamenává k tomu redakce The New York Timespo tom co rovněž uvedla, že několik vojenských činitelů bylo překvapeno prohlášením mluvčího Bílého domu. "Zatímco motivace Bílého domu k uvolnění mimořádně neobvyklého pro­hlášení je nejistá, je možné, že prezident Trump nebo jeho poradci rozhodli, že veřejné varování Asadovi by jej mohlo odradit od dalšího chemického útoku," dumala nad podivným chováním úředníků z Bílého domu redakce Times. Ale o tom všem jsme se v našich novinách a časopisech tzv. hlavního proudu nedočetli.

Pozornosti většiny našich novinářů pak unikl zásadní fakt, že americký investigativní novinář Seymour Hersh (nositel Pulitzerovy ceny, který proslul odhalením masakru ve vietnamském My Lai a mu­čení v irácké věznici Abú Ghrajb) předešlého dne vyvrátil ve své analýze oficiální (Trumpovu) verzi událostí spojených s údajným chemickým útokem v Chán Šajchúnu ze 4. dubna. Hershův článek Trump‘s Red Linehlavní americká média odmítala zveřejnit, a tak jej v neděli 25. 6. 2017 publiko­val německý Die Welt. S analýzou Seymoura Hershe hned v pondělí 26. 6. 2017 čtenáře na stránkách Literárních novin seznámila Tereza Spencerová. Odkaz na její článek se záhy objevil v řadě internetových diskusí, načež v úterý 27. června v 17 hodin se na stránkách iDNESu ocitla zpráva Bílý dům: Asad chystá další chemický útok,kde ve druhé části článku nazvané Seymour Hersh: Washington o chemickém útoku věděl předem, čtenáře o analýze novináře Hershe z ne­dělního vydání listu Die Welt informuje. Zde se již dočteme, že Hersh, který se odvolává na zdroje z vedení americké armády, píše o tom, jak Trump zavelel k útoku na syrskou leteckou základnu Šajrát navzdory americkým tajným službám, od nichž se dozvěděl, že neexistuje důkaz o použití chemických zbraní syrským režimem v bombardovaném Chán Šajchúnu.

Jak nás o tom na svém webu informoval Český rozhlas, dubnový útok v syrském Chán Šajchúnu byl „spáchán smrtícím nervovým plynem sarinem“. Což měla podle jeho redaktorů potvrdit v pátek 30. června zveřej­něná zpráva ze závěrečného vyšetřování Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW), kdy šéf této organizace Ahmet Üzümcü měl také prohlásit, že „pachatelé útoku musejí být pohnáni k odpovědnosti“. Přičemž „organizace ale neurčila, kdo stojí za usmrcením nejméně 80 lidí. To má zjistit společný vyšetřovací tým OSN a OPCW“. Jenže již předchozího dne, tedy ve čtvrtek 29. června, agentura Reuters uvedla, že „zpráva byla rozeslána členům Organizace pro zákaz che­mických zbraní (OPCW) v Haagu, ale nebyla zveřejněna“. S výkladem zprávy OPCW, šířícím se sdělovacími prostředky, jako první přišla agentura Associated Press (AP), tedy americká tisková agentura s centrálou v New Yorku, kterou o závěrech OPCW informovali dva diplomaté. Nikoli však sama OPCW. Ovšem jeden z diplomatických zdrojů si přál zůstat v anonymitě (?), druhým byla stálá zástupkyně USA v OSN Nikki Haleyová, která již na půdě OSN na fotografiích ukazovala „krásná mi­minka“, jež měl „zavraždit Bašár Asad“. Jak uvedla agentura Reuters, po rozhovorech se svědky a zkoumání vzorků zjistila mise pro zjišťování údajů (FFM), že "velké množství lidí, z nichž někteří zemřeli, bylo vystaveno sarinu nebo látce podobné sarinu“. Tedy ani v této agenturní zprávě se navzdory prohlášením amerických sdělovacích prostředků neuvádí, že byli všichni ošetřovaní civi­listé zasaženi organofosfátem. Americkému mainstreamu se rovněž z jimi podávaných informací jaksi vy­tratil fakt, že do několika nemocnic místní záchranáři při­váželi pacienty zasažené chlorem, což podle Lékařů bez hranic dokládalo, že lidé v Chán Šajchúnu byli vysta­veni dvěma různým chemickým látkám.

Americké ministerstvo obrany vyhovělo poradcům prezidenta Trumpa a zveřejnilo letecký snímek, který jako důkaz chemického útoku v Chán Šajchúnu ukazoval kráter na silnici, jenž údajně v místě jejího dopadu způsobila bomba, plněná sarinem. Snímek ze zdroje U.S. Department of De­fense, který zveřejnila agentura Reuters, u nás publikoval i server iDNES. Jeden z prvních detail­ních snímků tohoto kráteru, pořízených přímo na místě, byl pak u nás publiko­ván na serveru Li­dovky.cz, kde se každý čtenář na vlastní oči mohl přesvědčit o tom, že v kráteru ani jeho okolí se nenacházely žádné frag­menty letecké pumy (oba snímky jsou ke shlédnutí v závěru článku, jenž byl zveřejněn ve čtvrtek 11. května 2017 na tomto blogu). A jak se postupně ukazovalo, poradci prezidenta Trumpa jejich předkládaný „důkaz Asadova útoku sarinem“ vůbec nekonzulto­vali se specialisty vojenské zpra­vodajské služby. Tedy úder okřídlenými raketami Toma­hawk na syr­skou leteckou základnu Šajrát, který americký prezident Donald Trump nařídil 6. dubna 2017, se spíše než o skutečné dů­kazy opíral o hrůzné videoklipy televizní stanice CNN a o emotivní vyjádření Trum­povy dcery Ivanky, která prohlásila, že Bašár Asad v provincii Idlíb zavraž­dil „krásná miminka“. Při­čemž pětatřicetiletá Ivanka Trumpová je sice poradkyní svého otce, ale nezastává žádný oficiální vládní post.

Za paradoxní můžeme označit skutečnost, že toto údajné „místo dopadu sarinové bomby“ měli spolu s mediální masáží z produkce CNN mož­nost na ČT24 shlédnout diváci už 7. dubna 2017 v ranní relaci s podtitulem USA zaútočily na Sýrii, seznamující naši veřejnost s útokem na leteckou základnu Šajrát. Shlédnout tyto záběry lze díky archivu na stopáži 33:10 – 33:13 a znovu na 33:20 – 33:23. Zajímavý je i následný vstup tehdy přizvaného experta: redaktor ATM Du­šan Rovenský hovoří o tom, že USA neukázaly žádné důkazy, že se jedná o pouhou spekulaci. Zde odkaz na Ranní infoservis ČT, jenž informoval o tom, že USA zaútočily na Sýrii.

Podle našich sdělovacích prostředků nebylo v dalších dnech o bombardování sarinem pochyb přesto, že se již 7. dubna 2017 na Intel Today a v následných dnech i na několika dalších americ­kých serverech objevila analýza penzionovaného plukovníka Waltera Patricka Langa, důstojníka amerického vojenského zpravodajství, který sloužil v blízkovýchodním odboru vojenské zpravodaj­ské služby Defense Intelligence Agency (DIA). O jeho kvalifikaci svědčí fakt, že byl v minulosti po­věřen vedením analytického odboru Středního východu a jižní Asie při Ministerstvu obrany na úrovni, která odpovídá hodnosti generálporučíka. A není bez zajímavosti, že byl také prvním profe­sorem arabského jazyka na Vojenské akademii Spojených států ve West Pointu. Patrick (Pat) Lang v minulosti několikrát v tisku zopakoval prohlášení generála Michaela Flynna, který stál v čele DIA v letech 2012 až 2014: „Naše zprávy byly v Bílém domě razantně odmítány, měl jsem pocit, že nechtějí slyšet pravdu.“ A mnohé nasvědčuje tomu, že se poměry v Bílém domě po příchodu Do­nalda Trumpa v tomto ohledu nikterak nezměnily.

Neboť Patrick Lang ve své analýze říká: „Zpravodajské společenství vě­dělo, že Sýrie nesvrhla vo­jenskou chemickou zbraň na nevinné civilisty v Idlíbu. Spojené státy byly plně informovány o tom, že v Idlíbu existuje cíl, který Rusové považují za depo zbraní a výbušnin is­lámských rebelů.“ A ne­byl důvod v tomto Langovi nevěřit, vždyť i z našich sdělovacích prostředků víme, že Rusko a USA se v té době navzájem informovali o cílech, na které v Sýrii hodlají zaútočit. Podle Patricka Langa pak syrské letectvo v Chán Šajchúnu vybraný cíl zasáhlo konvenční bombou. Načež zasaženou budovu měl zahalit specifický, chemický kouř, neboť se ukázalo, že „rebelové“ depo používali i k uskladnění chemikálií (organické fosfáty a chlor), jejichž účinky byly smrtelné. Právě tyto látky, ší­řící se díky proudění vzduchu, tak měly ve skutečnosti stát za úmrtím civilistů v Chán Šajchúnu: metabolity organofos­fátu (organické sloučeniny fosforu) u některých obětí z Chán Šajchúnu, pře­vážených Bílými přilbami do Turecka, byly skutečně nalezeny v jejich krvi, a protože jsou vylučo­vány močí, byly nalezeny i v jejich moči.

Obecně se soudí, že otrava organofosfáty patří dnes mezi vůbec nejčastější otravy na světě. Or­ganofosfáty, coby organické estery kyseliny fosforečné, se vcelku běžně používají v průmyslové výrobě a zemědělství jako pesticidy a insekticidy (není tomu tak dlouho, co v Indii zemřelo 23 dětí, které se otrávily pesticidem v jídle, podávaném ve školní jídelně). Jako insekticidů se dnes používá více než 100 organofosfátových výrobků. S ohledem na chemickou strukturu a metabolismus exis­tují rozdíly ve vlastnostech těchto sloučenin, avšak z hlediska toxicity jsou to rozdíly méně důležité. K otravě organofosfáty dochází i jejich vdechnutím a první příznaky otravy se při inhalaci mohou objevit již po několika minutách. Co je však nejdůležitější, organofosfáty patří mezi nervově paraly­tické látky, které dokáží zablokovat důležitý enzym, známý jako acetylcholinesteráza. Ta má za nor­málních okolností odbourávat sloučeninu acetylcholin, která je důležitým neuromediátorem (přenáší informace mezi nervovými buňkami v mozku a míše) a kromě toho umožňuje přenos vzruchů z ner­vových buněk na svalová vlákna. Nadbytek acetylcholinu, který není odbouráván zmíněným enzy­mem, pak způsobuje vlastní projevy otravy. Při otravách organofosfáty jsou ovliv­něny v podstatě všechny orgánové systémy, což je dáno velkou důležitostí acetylcholinu pro lidský organismus. Mezi příznaky otravy organofosfáty patří nadměrné slinění a pocení, bolesti hlavy, zú­žení zornic, svalová slabost, křeče, dušnost a zpomalení srdeční frekvence, ale i zvracení a prů­jmy. Nejzávažnější je těžké poškození nervového systému, které může způsobit zmatenost, epi­leptické záchvaty a v někte­rých případech bezvědomí a rychlou smrt. Jako protilátka (antidotum) se užívá, stejně tak jako u otravy bojovým plynem sarinem, sloučenina Atropin (jenž byl podáván některým pacientům z Šaj­chúnu), která celkově blokuje účinek acetylcholinu na organismus. Kromě toho je léčba symptoma­tická a má za úkol udržet funkční kardiovaskulární systém (kyslík, infuze, podpora srdeční činnosti, podpora ventilace).

Podle amerických zpravodajců, jak uvádí ve své analýze Seymour Hersh, předali Rusové, vzhledem k významu tohoto cíle, syrskému letectvu řízenou pumu, zatímco syrská strana pro tuto misi vybrala jed­noho ze svých nejzkušenějších pilotů a svůj nejmodernější stíhací bombardér. „Suterén oné bu­dovy se využíval jako skladiště raket, zbraní a munice, a také látek na bázi chlóru, které se použí­valy pro očistu mrtvých těl před pohřbem,“ cituje Hersh jednoho z poradců americké zpravodajské komunity. Tím pak již do sebe popisované události zapadají. A popis toho, k čemu v Chán Šajchúnu při náletu syrského letectva došlo, dává smysl.

Neboť volba padla na řízenou leteckou munici, schop­nou s vysokou přesností a napoprvé zasáhnout cíl (její označení definuje váha a typ bojové části). Ruská armáda si řízenou munici v Sýrii několikrát vyzkoušela, do­konce i dělostřeleckou vysoce přesnou munici k ničení cílů prvním výstřelem, bez zastřílení: jde o velmi drahou munici Kitolov-2M a 30F39 Krasnopol (jeden náboj Krasnopol vyjde na 70 000 do­larů). Na syrském bojišti však bylo potvrzeno i použití řízených, vysoce explozivních pum KAB-500S, vybavených systémem satelitního navádění. Jejich hmotnost je 560 kg a obsahují 380 kg výbušniny. Tyto pumy, které patří k vůbec nejdražším, jsou schopny využívat signálů ruského sa­telitního systému i amerického GPS a jsou považovány za nejmodernější ruskou leteckou řízenou munici, využívající principu „zahoď a zapomeň“, která je schopna zasahovat za každého počasí a v kterékoliv denní době různé cíle s vysokou přesností. Během ruských náletů v Sýrii ničily tyto bomby nejčastěji budovy, v nichž se scházeli vůdci různých teroristických skupin, označované za obzvláště důležité cíle. Letecké pumy KAB-500S v Sýrii obvykle nesly ruské bitevníky Su-34, mohou je však nést i Su-24, kterými disponují Syrské arabské vzdušné síly. Zde je třeba připomenout, že ruské taktické bombardéry Su-24 nebyly umístěny na základně v Šajrátu, ale spolu s Su-34 na vojenské základně Chumajnim (Hmeimim Air Base), tedy vojenské části Mezinárodního letiště Basila Asada u města Latakíja, odkud vzlétly letouny Su-34 k jednomu z nejdůležitějších leteckých útoků na území Sýrie letos v květnu.

Letecké pumy KAB-500S totiž využilo ruské letectvo při náletu na schůzku vedení Islámského státu (IS) ve městě Rakka, kdy údajně zabilo i nejhledanějšího muže světa Abú Bakra Bagdádího, na jehož hlavu byla vypsána odměna 25 milionů dolarů. Rusové o tomto náletu Američany předem informovali. Nálet podnikly stíhací bombardéry Su-34 a víceúčelové bojové letouny Su-35 v noci na 28. května v oblasti jižního předměstí. Nelze se tak divit tomu, že zde při náletu kromě uvažova­ného vůdce IS mělo zahynout 30 polních velitelů a zhruba 300 bojovníků tzv. Islámského státu. Ruské ministerstvo obrany zveřejnilo záběry zcela zničených budov, kde mělo být velitelství IS, na kterém se v době náletu konala porada jeho nejvyšších představitelů. O smrti Bagdádího v ukazovaných ruinách nebyl předložen žádný důkaz, i když Bagdádí už dlouho nikde nevystoupil. Na videu IS, natočeném v Rakka týden po útoku, se o chalífovi nemluví: je v něm po­užito jen spojení „náš šajch“, kterým může být označován některý z jeho nástupců. Jak však v úterý 11. července 2017 uvedla irácká nezávislá televize Iraqi News, přišel mluvčí Islám­ského státu ve městě Tal Afar s krátkým prohlášením, v němž potvrdil, že abú Bakr Bagdádí je po smrti. Informace o tom, že je vůdce Islámského státu mrtvý, potvrdila i exilová organizace SOHR, na kterou se novináři nejčastěji odvolávají. Naproti tomu v dalších dnech Láhaur Talabání, velitel zpravodajské služby iráckého Kurdistánu, s nímž hovořila agentura Reuters, novinářům řekl, že se Bagdádí „schovává před tajnými službami“ v okolí syrské Rakky, tedy že dosud nezemřel. Kde přesně se schovával a kdo jej na vlastní oči spatřil, jsme se však nikde nedočetli.

Ale vraťme se k leteckým pumám. V případě našimi sdělovacími prostředky uvažované binární munice, shozené v Šajchúnu syrským letectvem, se dodnes žádné fragmenty letecké pumy, na kterých byly identifikovány stopy sarinu, ne­našly. Ovšem pokud by naproti tomu otravu organofosfátem, uskladněným v bombardované budově, způsobil to­xický mrak, bylo by třeba znát vzdálenost, kterou urazil od místa jeho vzniku. Jak dlouho je tako­výto oblak ještě toxický, závisí kromě jeho velikosti převážně na atmosférických jevech, tedy rych­losti větru, teplotě a vlhkosti vzduchu, ale i profilu terénu a dalších podmínkách. Do dnešního dne však není známo, na kterém že to místě se osoby, smrtící látkou zasažené, vlastně nacházely. Dodnes není známo, kde přesně došlo k intoxikaci osob, z Šajchúnu převážených Bílými přilbami do Tu­recka, kde pak z jejich organismu byly odebrány všechny analyzované vzorky, o kterých mluví zpráva OPCW. A neví to ani žádný z našich komentátorů či „expertů“, v novinách se rozepisujících o chemickém útoku v Chán Šajchúnu. Ba ani žádný z místních „očitých svědků“, zásobujících novináře všelijakými popisy chemického útoku, přesný popis místa, na kterém k údajné intoxikaci obyvatelstva sarinem došlo, nikdy nepodal. Vždy se mluvilo jen o tom, že civilisty zasáhl „jedovatý plyn“.

Ovšem po vdechnutí vysoké dávky nervově paralytického sarinu zpravidla není ani čas na proje­vení symptomů, přičemž takováto situace u člověka vyvolá smrt během několika minut, jak uvádí sama Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW). Je tedy záhadou, jak některé osoby, při bom­bardování údajně sarinem zasažené, v autech Bílých přileb (které neměly k dispozici žádná anti­dota) z Chán Šajchúnu převážené až do nemocnice v Turecku, což reprezentuje nejméně 60 minut krkolomné jízdy, mohly transport přežít. Navíc podle novinářského mainstreamu sarin, který nemá v čisté formě (jak tomu bývá u binární letecké pumy) žádný zápach ani vůni, někteří z „oči­tých svědků“ chemického útoku v Chán Šajchúnu údajně cítili. Jestliže však sarin cítili, logicky ho pak také museli vdechnout. A je pak s podivem, že nejenže na otravu sarinem neumírali, ale dokonce se podle novinářů z počáteční nevolnosti „rychle vzpamatovali“, načež se pak vydali hledat po měs­tečku svoje příbuzenstvo, o jehož zdraví a životy se strachovali, jak jsme se dozvídali i z článků na iDNES. Přičemž ve zprávách o obě­tech ranního leteckého útoku, do tiskových agentur z Chán Šajchúnu přicházejících, kupodivu vždy byli jen samí civi­listé: nikdy se nikde nehovořilo o tom, kolik že tu na otravu sarinem zemřelo bojovníků z milic Džabhat Fatah aš-Šámu či Ahrar aš-Šámu, ovlá­dajících město a okolní vesnice. To však nebylo našim novinářům nikterak divné.

Korunu tomu všemu pak nasadil šéf Bílých přileb, které již vešly do povědomí širší veřejnosti v souvislosti s událostmi v Alepu (viz Otevřený dopis francouzskému prezidentovi). Jejich velitel Ammar al-Salmo v rozhovoru pro DVtv, připojeném 19. dubna ke zprávě ČTK říká, že jeho sku­pina, která zaslechla výbuchy, přispěchala na místo ranního leteckého útoku, aby pomohla obě­tem. Zde měla vidět civilisty ležící na zemi, rodiny tu křičely o pomoc, oběti začaly omdlévat, u pusy se jim tvořila pěna. Nejzajímavějším je ale fakt, že podle jeho slov (na stopáži 05:47 videa Filipa Horkého) mají Bílé přilby zkušenosti s chlorem, ale ne s tím, čím obyvatelé Chán Šajchúnu byli toho dne zasa­ženi: „Takový zápach jsme cítili poprvé, takový druh bojového plynu.“ Jenže samotný sarin, coby bojový plyn, respektive nervově paralytická látka (NPL), pokud je vyráběn průmyslově a v dosta­tečné čistotě (armádní sarin z binární munice), je v párách nebo aerosolech bezbarvý a bez zápa­chu. Pokud by tedy Bílé přilby sarin (nutně značně znečištěný) opravdu cítily, musely by se jej samy nadýchat a samy pak hromadně uléhat na nemocniční lůžka. Jenže k tomu v Chán Šajchúnu nedocházelo. Což ještě neznamená, že v oblasti Chán Šajchúnu při jiném útoku (po­zemním) toho dne sarin nebyl použit.

Letošní události z Chán Šajchúnu se do jisté míry podobají chemickému útoku z 19. března 2013 v oblasti Chán al-Asal poblíž metropole Alepo v provincii Halab. Při tomto útoku zahy­nulo 26 osob a více než 80 lidí utrpělo zranění. Všechny oběti, mezi nimiž byli i vojáci pravidelné armády, zemřely po akutních dýchacích potížích. Zpočátku nebylo z přicházejících zpráv zřejmé, jaké chemické látky zde byly použity. Uvažovalo se o pesticidech, koncentrovaném slz­ném plynu i možném úniku toxické látky z chemického provozu, zasaženého raketou. Až později se ukázalo, že byl použit sarin. Na základě analýz odebraných vzorků a zbytku munice bylo možné konstatovat, že sarin použitý v Chán al-Asalu nebyl průmyslové výroby a jako rozbuška byla pou­žita trhavina hexogen, která není používána ve standardní munici. Sa­rin nesla upravená raketa Bašair-3, kterou vládní síly nepoužívají. Na základě těchto po­znatků dospělo několik expertů k závěru, že při tomto útoku použili sarin nej­spíše syrští rebelové. V podobném du­chu se tehdy vyjádřila i Carla del Ponteová, hlavní vyšetřovatelka komise OSN, monitorující porušování lidských práv v Sýrii.

Pokud jde pak o nálet v Chán Šajchúnu, ruské a syrské zpravodajské služby, které koordinují operace s americkým velitelským stanoviš­těm, jasně uváděly, že plánovaný nálet na Chán Šajchún je mimořádnou misí a jde o cíl s vysokou hodnotou. Tedy i v případě naplánované letecké trasy do a z Chán Šajchúnu byly tyto infor­mace v anglické verzi předány americké straně. Americký letoun AWACS, který byl na hlídce po­blíž turecké hranice, pak Šajchún v provincii Idlíb monitoroval, neboť o tuto oblast projevují Američané velký zájem. Vzhledem k tomu, že provincii Idlíb ovládá Fronta dobytí Sýrie (Nusra), zde v minulosti již ně­kolikrát útočily americké drony. Fronta an-Nusrá totiž před lety slíbila věrnost teroristické síti al-Káida, v červenci roku 2016 však syrští isla­misté vazby údajně zpřetrhali a změnili si jméno. Na bojištích severní Sýrie patří milice Džabhat Fatah aš-Šám (Nusra) k vojensky nejschopnějším „rebelům“ bojujícím proti re­žimu Bašára Asada, jehož odstoupení požadovaly Spojené státy. Přesto však Barack Obama nařídil Pentagonu několik týdnů před svým odchodem z Bílého domu tvrdší postup vůči členům bývalé Fronty an-Nusrá, při­čemž americká armáda dostala za úkol najít a zlikvidovat lídry této skupiny. Obama dlouhodobě varoval, že tito ozbrojenci představují stejné riziko jako tzv. Islámský stát. Stej­ného názoru ovšem vždy bylo velení ruských i syrských vzdušných sil, jejichž letadla v provincii Idlíb bombardovala pozice is­lamistů.

Rusové si ověřovali informace získané za pomoci dronů, aby pak při monitoringu komunikace a po­hybu osob dospěli k závěru, že se tu v prvním patře jedné ze sledovaných budov nachází cíl vyso­kého významu. Ruské a syrské vojenské zpravodajství budovu vytipovalo jako velitelské a ří­dící centrum. Objekt byl popsán jako dvoupodlažní budova v severní části města, kde se v přízemí nacházejí obchodní prostory a suterén je využíván jako sklad zbraní a střeliva, stejně tak jako sklad distribuovaného zboží, včetně léků a dezinfekční prostředků. A jak se ukázalo, chystala se zde schůzka čelních představitelů Fronty an-Nusra, dnes nazývané Fronta dobytí Sýrie (Džabhat Fatah aš-Šám) s milicemi dalších džihádistů. Syrskými zpravodajci odhalené porady se mělo zú­častnit i vedení Ahrar aš-Šámu, k čemuž je třeba podotknout, že Hassan Aboud, bývalý velitel jed­notek Ahrar aš-Šámu, svého času prohlásil, že „bude spolupracovat s Frontou an-Nusrá a nebude s tím mít problém, dokud Nusra bude bojovat proti Asadovi“. Tehdy také veřejně přiznal, že sku­pina Ahrar aš-Šám v některých bitvách spolupracovala s ISIL (Islámským státem), což odůvodnil tím, že všechny v Sýrii bojující sku­piny rebelů spojuje stejný cíl: svrhnout režim Asada a vytvořit v Sýrii chalífát.

Na budovu vytipovanou zpravodajskými službami dne 4. dubna v 6:55, těsně před půlnocí wa­shingtonského času, byla pak shozena ruská řízená letecká munice, označovaná Američany za "Smart Weapons", která likviduje naprogramované vojenské cíle a eliminuje tak nutnost plošných náletů, zasahujících i civilní obyvatelstvo. Vyhodnocení následků náletu, provedené americkou armá­dou stanovilo, že teplota a síla výbuchu shozené munice způsobily sekundární exploze, po nichž se začal po okolí šířit toxický oblak, tvořený zřejmě výpary z umělých hnojiv, dezinfekčních prostředků na bázi chloru a dalších chemikálií, zde ukládaných. Podle odhadu amerických zpravodajců samotný výbuch bomby zabil nejméně čtyři významné vůdce islamistů a neznámé množství polních veli­telů. A po­kud jde o oběti z řad civilního obyvatelstva, opírali se Američané o poznatky Lékařů bez hranic, přítomných příjmu obětí na klinice 60 mil severně, kde několik pacientů vyka­zovalo příznaky, které jsou v souladu s vystavením účinkům neurotoxické látky. Jenže lékaři navštívili i jiné ne­mocnice, do kterých byly oběti převáženy, aby tu zjistili, že pacienti jsou cítit bělidlem, což na­svědčovalo tomu, že byli vystaveni chloru, tedy že pozorované příznaky intoxikací v Chán Šajchúnu nezpůsobovala jen jedna chemická látka. Něco takového by podle amerických zpravodajců nebylo možné, kdyby zde syr­ské letectvo, jak tvrdili opoziční aktivisté, shodilo binární bombu se sarinem, která navíc nemá sílu k vyvolání sekundárních výbuchů. Rozsah symptomů byl však v souladu s uvažovaným uvolněním směsi chemikálií, včetně chloru a průmyslových organofosfátů, jejichž účinky jsou podobné účinkům sarinu.

A jak o tom ve výše již zmiňovaném článku veřejnost informoval americký investigativní novinář Seymour Hersh, re­port americké zpravodajské služby, který měl obzvláště silný vliv na tým Trumpových poradců, ne­zmiňoval nervový plyn či přímo sarin, ale citoval ze záznamu odposlechů syrského generála, který diskutoval o „speciální zbrani“ a potřebě vysoce kvalifikovaného pilota pro útok stíhacího bombar­déru. Což řada nezkušených pomocníků a rodinných příslušníků prezidenta Trumpa neuměla vy­hodnotit. „Ale prezident neřekl: máme problém a podívejme se na to. Pokud jste se již rozhodli, že šlo o útok plynem, pak budete nevyhnutelně číst odposlech jako diskusi o speciální zbrani, která představuje sarinovou bombu“, říká Hershův zdroj.

O takovémto vývoji tehdejších událostí žádný z našich hlavních sdělovacích prostředků dodnes nemluví. I když k tomu redaktory zavazuje Etický kodex novináře, k jehož dobrovolnému dodržo­vání vyzval všechny české a moravské novináře bez ohledu na jejich členství Syndikát novinářů České republiky. Zde je pojednáno naše právo na pravdivé a ne­zkreslené informace: „Občané demokratického státu bez rozdílu svého společenského postavení mají nezadatelné právo na informace, jak jim je zajišťuje čl. 17 Listiny práv a svobod, jež je sou­částí Ústavy České republiky. Novináři toto občanské právo realizují svou činností. Nezbytně proto přejímají plnou od­povědnost za to, že informace, které pře­dávají veřejnosti, jsou včasné, úplné, pravdivé a nezkres­lené.“

Přičemž každý novinář v České re­publice dle této preambule je povinen „respektovat pravdu bez ohledu na důsledky, které to pro něj může mít“.

Karel Wágner