Podniky, kde se smí kouřit, protože to majitel nezakázal, se ale přece nedotýkají žádným způsobem nikoho, kdo při jejich návštěvě vystaven kouři být nechce. Není povinné tam chodit. Představte si, že jdete po ulici a minete dům, kde neprovozují podnik žádný. Jdete dál, nic vás tam nezaujalo, nikdo tam nenabízí službu, která by vám vyhovovala. Po nějakém čase tudy jdete opět a hle, v tom domě otevřeli hospodu, v níž se smí kouřit. Pokud vám taková služba nevyhovuje (jako zákazníkovi či jako potenciálnímu zaměstnanci), opět jdete dál, nic se pro vás nezměnilo. Je to pro vás stejné, jako když tam nebývalo nic. Nevznikla vám žádná újma, žádný nárok. Netýká se vás to. Tak proč to chcete zakazovat?
Až bude tabák postaven mimo zákon a jeho konzumace v přítomnosti jiných osob také, bude trestné si zapálit všude, i doma, stejně jako všude (i doma) je nezákonné někoho bodat nožem. Dokud je ale tabák legální komoditou, je plošný zákaz jeho konzumace i v těch podnicích, kde kouření majitelům a provozovatelům nevadí, útokem na soukromé vlastnictví a svobodu.
Stejně jako se vznik třeba modlitebny nějaké exotické náboženské společnosti netýká nikoho, kdo do ní nechce chodit (pokud členové sekty nebudou ubližovat ostatním mimo modlitebnu), tak i vznik (nebo přetrvávající existence, to je úplně jedno) restaurace bez zákazu kouření neohrožuje nikoho z těch, kterým taková služba nevyhovuje. Není určena pro ně. Třeba se v té modlitebně zapalují nějaké aromatické byliny, třeba si tam sypou při svých rituálech na hlavu nějaké barevné prášky, třeba se tam ti lidé navzájem polévají podivnými parfémy. Jestli není povinné se těchto obřadů účastnit, nijak se to ostatních nedotýká.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV