Milé děti, budoucí Jiskry… Žijeme v Československu a to leží v Evropě. Západní Evropa patří Spojeným státům americkým a ta východní, včetně Československa, patří Sovětskému svazu. Z toho budeme v naší práci vycházet…

Z tohoto jednoduchého popisu situace a pevného určení toho, „kde je sever“ , jsem vycházel nejen v práci Jisker a Pionýra, ale celých dalších 25let, až do roku 1989, kdy se začaly poměry týkající se toho, co komu v Evropě patří, měnit. Dnes uplynulo dalších bezmála třicet let, po které si mnozí hledali svého pána a vládce podle toho, jak to bylo pro koho výhodné, až, jak se zdá, nastala další kardinální změna.

Zdá se totiž, že evropský vyčuraný tanec mezi americkou a ruskou řití nenávratně končí a začíná být znovu vyžadována bezpodmínečná loajalita. Nic na tom nemění to, že se evropští rektální alpinisté obojího střihu mezitím spojili v jakousi unii. Ta neprokázala v žádném ohledu svou životaschopnost nebo vůli po samostatnosti a spíše očekává, kdo a jak bude za ni řešit její problémy nulové obranyschopnosti a všeobecné nechuti k soběstačnosti a skutečné suverenitě.