Ladislav Žák: Poplach…

07.07.2018 12:31

Tuhle historku rád vyprávím, a proto se omlouvám všem, kdo ji už slyšeli… Na podzim roku 1964 jsem seděl na louce, která mě i přes tepláky chlupem dovnitř už trochu studila tam, kde končí záda, a přede mnou a dalšími adepty hrdého statutu Jiskry, stála opravdu hodně stará, ba našima dětskýma očima přímo nad hrobem se klátící, nejméně šestnáctiletá vedoucí, která k nám vedla následující řeč…

Ladislav Žák: Poplach…
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ladislav Žák

Milé děti, budoucí Jiskry… Žijeme v Československu a to leží v Evropě. Západní Evropa patří Spojeným státům americkým a ta východní, včetně Československa, patří Sovětskému svazu. Z toho budeme v naší práci vycházet…

Z tohoto jednoduchého popisu situace a pevného určení toho, „kde je sever“ , jsem vycházel nejen v práci Jisker a Pionýra, ale celých dalších 25let, až do roku 1989, kdy se začaly poměry týkající se toho, co komu v Evropě patří, měnit. Dnes uplynulo dalších bezmála třicet let, po které si mnozí hledali svého pána a vládce podle toho, jak to bylo pro koho výhodné, až, jak se zdá, nastala další kardinální změna.

Zdá se totiž, že evropský vyčuraný tanec mezi americkou a ruskou řití nenávratně končí a začíná být znovu vyžadována bezpodmínečná loajalita. Nic na tom nemění to, že se evropští rektální alpinisté obojího střihu mezitím spojili v jakousi unii. Ta neprokázala v žádném ohledu svou životaschopnost nebo vůli po samostatnosti a spíše očekává, kdo a jak bude za ni řešit její problémy nulové obranyschopnosti a všeobecné nechuti k soběstačnosti a skutečné suverenitě.

Možná bude nadcházející setkání Putina s Trumpem věnováno především novému dělení mocenského vlivu v Evropě, nehledě na Brusel, Paříž nebo Berlín, o kterém bylo správně řečeno, že prosí Američany o ochranu a kšeftuje s Rusy, což někomu, kdo to celé platí, hlava opravdu nebere.

Takže řiťolezci všech zemí Evropy mají poplach. Začínají se hemžit a hledat „to správné“ teplé, leč temné místo. Myslím však, že jejich zpozdilá kreativita prostor nedostane. Spíše dostanou nalajnováno, kdy a jak se do které řiti v pořádku omytí a oholení dostaví. Mimochodem, Británie už to má za sebou s předstihem…

Cítím na zadku ten chlad podzimní louky roku 1964 a očekávám, kdy a kdo mi zase řekne a jakými slovy, kam vlastně patřím…Kéž by to zase byla tak mladá a moudrá dáma…

Děkuji prozřetelnosti za těch šťastných třicet let, kdy jsem nemusel být nikde a mohl si užívat slunce…

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Lucie Potůčková byl položen dotaz

Jak je to s tou výjimkou?

I kdybysme pro teď měli výjimku z migračního paktu. Na jak dlouho by platila? Jak dlouho předpokládáte, že tu budou uprchlíci z Ukrajiny? Co když se z nich po čase stanou občané ČR? A proč bysme měli mít výjimku zrovna my, když uprchlíci (ne třeba z Ukrajiny) jsou i v jiných státech, ale třeba Ukraj...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jan Campbell: K věčnému míru

11:24 Jan Campbell: K věčnému míru

V mnoha zemích na světě, nehledě na harašení zbraněmi, tisknutí bezcenných dolarů a euro, dodávek zb…