Druhý pilíř se tak u nás zavádí v době, kdy se ukazuje, že jsou soukromé důchodové fondy spíš do hezkého počasí než do nepohody. I v sousedním Polsku, jehož hospodářství navzdory nynější krizi jako jediné v celé Evropské unii rostlo, se pokles akcií a cenných papírů projevil v jednu chvíli na stavu polských penzijních fondů značnými ztrátami. V Maďarsku naproti tomu použila Orbánova vláda peníze z důchodových fondů na krytí státního dluhu rovnou.

Že se tady lidé do druhého pilíře nehrnou, ale přesto neznamená, že by si neuvědomovali úskalí dosavadního, tedy průběžného důchodového systému. Vědí, že vzhledem k demografickému vývoji by peníze, vybrané na odvodech, stačily po roce 2050 jen na důchody až o čtyřicet procent nižší než jsou teď. Vědí i to, že své meze má jak prodlužování věku odchodu do důchodu, tak zvyšování odvodů na penzijní pojištění. A dovedou si i spočítat, jak to může v reálu dopadnout s prognózami, že stárnutí obyvatelstva zbrzdí přistěhovalecká vlna. Zbrzdí. Ovšem jen za předpokladu, že nebude zatěžovat zdejší sociální systém. Že se bude skládat výlučně z mladých a kvalifikovaných lidí, kteří budou dobře vydělávat, platit daně a odvody a budou mít jen zdravé a inteligentní děti.

Důkaz, že nedůvěra k druhému pilíři neznamená ani naivitu, ani spoléhání se na stát, tady přitom existuje už řadu let: penzijní připojištění mají v ČR dnes dobré čtyři miliony občanů, a to dobrovolně. Stačilo je motivovat státním příspěvkem, garantujícím slušné zhodnocení. Od druhého pilíře se tohle připojištění liší ještě v další zásadní věci: nevyžaduje, aby se člověk upsal ke spoření až do konce produktivního věku. A aby svěřil penzijnímu fondu své peníze prakticky na doživotí bez možnosti jakékoli kontroly.

Jde prostě o zastaralý model. To jen politikům to ještě nedošlo…. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele