„Petr Kolář, paní domácí. Bývalý český diplomat a tatínek někdejšího starosty Prahy 6 a dnes poslance PS za TOP 09 Ondřeje Koláře. Byl to sice on, syn Ondřej, který vstoupil do vandalské historie Česka, když se ze svého starosteneckého postu zasloužil o odstranění sochy osvoboditele Prahy maršála Koněva z náměstí Interbrigády v Praze 6-Bubenči, ale že v tomto díle šli syn a otec ruku v ruce, ví každý, kdo tehdejší ruch kolem téhle události sledoval.“

„No a co? Jak jste přišel na to, že tenhle tatínek Petr Kolář je nejfikanější Čech? A to až tak nejfikanější, že ho srovnáváte s géniem národa? A to proto, že ve věci odstranění sochy maršála Koněva kráčel otec společně se svým synem? To snad byl ten čin, který jej podle vás opravňuje nést titul nejfikanějšího Čecha?“

„Ale kdepak, paní Müllerová. Jen jsem vám objasňoval, kdo ten Petr Kolář vlastně je. Ale pověst nejfikanějšího Čecha nenese tenhle pán za spoluúčast při sejmutí sochy, ale za něco úplně onačejšího, z čeho se nám dělají mžitky před očima ještě větší.“