Znamená to tedy však, že kdyby – nedej bože – propukla válka, záhy bychom neměli co jíst?

Rozhodně ne. I když slýcháme mnoho nářku nad tím, jak Česko není soběstačné, skutečný problém českého zemědělství tkví v něčem docela jiném.

Samotná primární zemědělská produkce naší země není slabá. To je možná překvapivé konstatování, když jsme přece ve stále hlubším schodku. Potíž je v tom, že je levná. Jinými slovy, jsme schopni sklidit relativně dost obilí (sklizeň základních obilovin letos bude podle odhadů vyšší o 0,26 tuny na hektar a druhý velmi špatný rok v řadě, co se úrody týká, nás tedy naštěstí nejspíše nečeká) a jsme schopni chovat dost dobytka či drůbeže. Dokonce tolik, že pokud by se náš zemědělský zahraniční obchod počítal na tuny, dosahujeme už od počátku tisíciletí přebytku.